Křen selský: účinky, použití a kdy si dát pozor

Co je křen selský a jak se pěstuje

Křen selský je vytrvalá bylina z čeledi brukvovitých, příbuzná zelí, hořčici nebo řeřiše. Využívá se především jeho silný, dužnatý kořen, který po nastrouhání štípe do nosu a slzí z něj oči podobně jako z cibule, jen intenzivněji. Rostlina má velké, dlouze řapíkaté listy a v Česku patří k tradičním zahradním plodinám, pěstuje se i komerčně na křenových polích, mimo jiné v okolí Hané, které je pro pěstování křenu v Česku proslulé.

Křen se sklízí na podzim nebo brzy zjara, kdy má kořen nejvíc účinných látek. Čerstvě nastrouhaný rychle ztrácí ostrost a účinnost, proto se zpracovává hned po nastrouhání nebo se konzervuje v octě. Rostlina se navíc velmi snadno šíří kořenovými výběžky, takže jednou vysazený křen ze zahrady jen těžko úplně zmizí.

Odkud pochází ostrost

Za typickou pálivost a štiplavost je zodpovědná látka sinigrin, glukosinolát, který se při poškození pletiva (strouhání, žvýkání) enzymem myrozinázou přeměňuje na allylizothiokyanát, prchavý hořčičný olej. Ten je zodpovědný za typický pach i za dráždivé a antimikrobiální účinky.

Co křen obsahuje

Hlavní účinnou složkou křenového kořene jsou glukosinoláty, zejména sinigrin, a z nich vznikající hořčičné oleje. Kořen dále obsahuje vitamin C, minerální látky a vlákninu. Podobné látky, jen v jiném poměru, obsahuje i wasabi, se kterým je křen příbuzný a se kterým se komerční wasabi pasty často i nahrazují.

Hořčičné oleje mají v laboratorních podmínkách doložený antimikrobiální a protiplísňový účinek proti řadě bakterií, včetně těch, které se podílejí na infekcích dýchacích a močových cest. To je základ, o který se opírá tradiční použití křenu.

Podobný, i když slabší efekt mají hořčičné oleje i na plísně, což se využívalo při tradičním skladování potravin – plátky křenu se vkládaly mezi uskladněnou zeleninu, aby zpomalily její kažení.

Tradiční použití a co je doložené

Evropská léková agentura (výbor HMPC) uznává tradiční užívání křenového kořene při lehkých infekcích horních cest dýchacích a jako podpůrnou léčbu nekomplikovaných infekcí dolních močových cest. Jde o tradiční, dlouhodobě používanou indikaci, ne o účinek potvrzený rozsáhlými klinickými studiemi – těch je k dispozici jen málo a bývají malé.

• Při rýmě a nachlazení se křen využívá pro svůj dráždivý účinek na sliznice, který podporuje uvolnění hlenu.
• Při infekcích močových cest se předpokládá, že se hořčičné oleje částečně vylučují močí a lokálně tak působí proti bakteriím v močových cestách.

Křen v žádném případě nenahrazuje antibiotickou léčbu tam, kde je potřeba, například u horečnaté infekce ledvin. U nekomplikované, mírné infekce dolních močových cest může posloužit jako podpůrný doplněk, ne jako jediná léčba.

Podobný přístup k rostlinám s obsahem hořčičných olejů, jako je řeřicha nebo brukev, je typický pro celou tuto čeleď – proto se v lidovém léčitelství středoevropských zemí objevuje řada příbuzných rostlin používaných na podobné indikace jako křen.

Jak se křen připravuje a používá

Čerstvě strouhaný kořen

Nejběžnější je čerstvě nastrouhaný kořen, malá lžička denně, případně smíchaný s medem nebo citronem pro zmírnění ostrosti. Připravuje se čerstvý, protože účinné hořčičné oleje rychle vyprchávají.

Křenový čaj a macerát

Nastrouhaný kořen lze krátce louhovat v horké, nikoli vroucí vodě (vysoká teplota ničí enzym potřebný k tvorbě účinných látek). Připravuje se v malém množství a pije rozděleně během dne.

Zevní použití

Křenová kaše se tradičně přikládala jako zahřívací obklad na záda při nachlazení nebo na bolestivé klouby. Kvůli riziku podráždění až popálení kůže se přikládá jen na krátkou dobu (obvykle několik minut) a nikdy na poškozenou kůži.

Křen s medem

Oblíbenou domácí kombinací je čerstvě nastrouhaný křen smíchaný s medem v poměru přibližně jedna ku jedné, který se nechá krátce macerovat a užívá po lžičkách. Med zmírňuje ostrost a zároveň má vlastní tradiční použití při nachlazení, jde ale stále o kombinaci dvou tradičních prostředků, ne o klinicky testovaný přípravek.

Křen v kuchyni a jeho výživová hodnota

Kromě léčebného použití je křen dodnes běžnou součástí české a středoevropské kuchyně – strouhá se k masu, do majonéz a k rybím pokrmům, tradiční je i křenová omáčka a takzvaný křenový sníh se šlehačkou. Kulinářské množství, které si člověk běžně dá k jídlu, se pohybuje řádově v jednotkách gramů a k žádným zdravotním obavám u zdravých lidí nevede.

Kořen obsahuje také vitamin C a minerální látky, jeho podíl na celkovém příjmu živin je ale vzhledem k malému konzumovanému množství zanedbatelný ve srovnání s léčebným účinkem hořčičných olejů.

Historicky se křen využíval i jako přírodní konzervant a ochucovadlo dlouho před vznikem chladniček, protože jeho antimikrobiální účinek pomáhal prodloužit trvanlivost naložené zeleniny a masa.

Kontraindikace, nežádoucí účinky a interakce

• Žaludek a trávicí trakt: křen výrazně dráždí sliznici, proto se nedoporučuje při vředové chorobě žaludku a dvanáctníku a při zánětlivých onemocněních střev.
• Ledviny: u onemocnění ledvin se křen nedoporučuje, protože dráždivé látky se vylučují močí a mohou zatížit již poškozenou tkáň.
• Štítná žláza: jako ostatní brukvovité rostliny obsahuje křen látky s mírně strumigenním (goitrogenním) účinkem, které mohou při nadměrné konzumaci ovlivňovat vychytávání jódu. U onemocnění štítné žlázy konzumujte křen jen v běžném kulinářském množství.
• Kůže: zevní obklady mohou při delším kontaktu způsobit zarudnutí, pálení až popálení kůže.

Systematicky popsané lékové interakce křenu chybí, opatrnost je namístě při současném užívání léků na ředění krve u vyšších než kulinářských dávek, protože chybí dostatek údajů.

Opatrnost je vhodná i u lidí užívajících léky ovlivňující funkci štítné žlázy, protože nadměrný a dlouhodobý příjem brukvovité zeleniny včetně křenu může teoreticky interferovat s vstřebáváním jódu potřebného pro tvorbu hormonů štítné žlázy.

Těhotenství, kojení a děti

Křen v běžném kulinářském množství (jako koření k jídlu) není v těhotenství ani při kojení považován za rizikový. Vyšší, léčebné dávky se v těhotenství a při kojení nedoporučují pro nedostatek údajů o bezpečnosti a pro dráždivý účinek na trávicí trakt.

U malých dětí, obvykle do čtyř let věku, se vnitřní léčebné užívání křenu nedoporučuje kvůli riziku podráždění sliznic trávicího traktu. Starším dětem lze podávat jen malé množství a se zvýšenou opatrností, zevní obklady se u dětí nedoporučují vůbec kvůli citlivější pokožce a riziku popálení.