Moringa olejodárná: výživová hodnota listů a rizika kořene

Jak moringa vypadá a kde roste

Moringa olejodárná je rychle rostoucí strom pocházející z podhůří Himálaje, dnes pěstovaný v tropických a subtropických oblastech po celém světě, včetně Afriky, Indie a Jižní Ameriky. Má drobné, zpeřené lístky, bílé vonné květy a dlouhé, úzké tobolky připomínající lusky, které se v některých kuchyních vaří jako zelenina.

Strom je oceňovaný pro rychlý růst i v suchých a chudých půdách, díky čemuž hraje důležitou roli ve zlepšování výživy v rozvojových oblastech.

Moringa je jedním z nejrychleji rostoucích stromů vůbec, za jediný rok dokáže vyrůst i o několik metrů, díky čemuž se dobře hodí pro obnovu půdy a rychlé zajištění zdroje potravy v oblastech postižených suchem nebo hladomorem.

Co listy moringy obsahují

Sušené listy moringy patří k nutričně nejbohatším listovým zeleninám. Obsahují ve srovnání s hmotností poměrně vysoký podíl:

• bílkovin se všemi esenciálními aminokyselinami,
• vitaminů A, C a některých vitaminů skupiny B,
• minerálních látek, zejména vápníku, železa a draslíku,
• antioxidantů, včetně flavonoidů kvercetinu a kaempferolu.

Právě díky této skladbě se sušený lisní prášek moringy používá jako výživový doplněk stravy v oblastech s rizikem podvýživy.

Sušení a mletí listů na prášek zvyšuje jejich trvanlivost a usnadňuje přepravu i skladování, díky čemuž se moringový prášek stal populární formou distribuce v humanitárních programech na podporu výživy.

Doložené účinky a co víme z výzkumu

Nejlépe podložený je přínos moringy jako výživného doplňku stravy tam, kde chybí pestrá strava, zejména u dětí a kojících žen v oblastech s rizikem podvýživy. Několik menších klinických studií u lidí s cukrovkou 2. typu naznačuje možné mírné snížení hladiny cukru v krvi po podávání listového prášku moringy, podobně se zkoumá i mírný vliv na hladinu cholesterolu.

Tyto studie jsou ale často malé, krátké a různé kvality, proto moringa zatím nepatří mezi léčiva s jasně doloženým účinkem na cukrovku nebo vysoký cholesterol a nemůže nahradit předepsanou léčbu. Řadu tvrzení o „zázračných“ účincích na energii, imunitu nebo hubnutí věda dosud nepotvrdila.

Kromě listů se zkoumají i vlastnosti semen moringy, která obsahují látky používané v některých rozvojových zemích k čištění zakalené vody, jde ale o zcela jiné využití než potravinové nebo léčebné.

Jak moringu používat

Sušený lisní prášek

Nejběžnější formou je sušený prášek z listů, který se přidává do smoothies, jogurtů nebo polévek, obvykle v množství jedné až dvou čajových lžiček denně, podle doporučení výrobce.

Čerstvé listy a lusky

V oblastech pěstování se čerstvé listy vaří podobně jako špenát a mladé tobolky (lusky) se připravují jako zelenina, po odstranění vláknité slupky.

Vždy používejte výhradně listy, květy nebo mladé lusky moringy z důvěryhodného zdroje. Kořen a kůra se k jídlu ani do domácích přípravků nepoužívají.

Chuť sušených listů je mírně nahořklá a travnatá, podobná jiné zelené listové zelenině, proto se v prášku často kombinuje s ovocem nebo medem, aby byla chuť příjemnější.

Proč je kořen a kůra moringy nebezpečná

Na rozdíl od listů obsahuje kořen a kůra kmene moringy toxické alkaloidy, zejména spirochin, které v tradiční medicíně některých oblastí sloužily jako silné dráždidlo a lidový prostředek k vyvolání potratu. Požití kořene nebo kůry může způsobit ochrnutí, poškození nervového systému a bylo spojeno se závažnými, potenciálně život ohrožujícími účinky.

Z tohoto důvodu se doporučuje používat výhradně komerční přípravky z listů od ověřených výrobců a nikdy sami nezpracovávat kořen ani kůru moringy, ani jako „přírodní“ lék.

I proto renomovaní výrobci doplňků stravy jasně deklarují, že jejich produkt pochází výhradně z listu, a spotřebitelům se doporučuje vyhýbat se neznačkovaným nebo domácím výrobkům nejasného původu, u kterých není jisté, jaká část rostliny byla použita.

Kontraindikace, nežádoucí účinky a interakce

Listy moringy jsou pro většinu lidí v běžném množství bezpečné, opatrnosti je přesto třeba u:

• Léků na cukrovku: kvůli možnému vlastnímu vlivu na hladinu cukru v krvi hrozí při kombinaci s inzulinem nebo léky na cukrovku riziko přehnaného poklesu glykemie (hypoglykemie), je vhodné hladinu cukru sledovat a poradit se s lékařem.
• Léků na krevní tlak: podobně se popisuje možný mírný vliv na krevní tlak, u kombinace s léčbou je namístě opatrnost.
• Léků na štítnou žlázu: v laboratorních studiích se u extraktů z moringy popisuje možný vliv na funkci štítné žlázy, klinický význam u lidí není jistý, přesto je vhodná konzultace u léčené poruchy štítné žlázy.

Nadměrné množství listového prášku může u některých lidí způsobit trávicí potíže jako nadýmání nebo průjem, zejména při náhlém zavedení vyšší dávky do jídelníčku.

Těhotenství, kojení a děti

Listy moringy jako výživná zelenina se v mnoha zemích běžně jedí i v těhotenství a jsou součástí programů na podporu výživy kojících žen. Kořen a kůra jsou naopak v tradiční medicíně popisovány jako prostředek s dráždivým účinkem na dělohu a rozhodně se v těhotenství nesmí používat.

U dětí se listy moringy v mnoha zemích běžně používají jako výživný doplněk stravy při podvýživě, v Evropě je vhodné zavádět nové potraviny a doplňky u dětí postupně a v přiměřeném množství.

Při nákupu produktů z moringy je důležité vybírat výrobky jasně deklarované jako „list“ nebo „listový prášek“, ne obecně označené jen jako „moringa“, aby bylo jisté, že neobsahují příměs kořene nebo kůry.

Moringa jako doplněk stravy v Evropě

V Evropě se moringový list prodává hlavně jako doplněk stravy v prášku nebo tobolkách, propagovaný pro svou nutriční hustotu a obsah antioxidantů. Na rozdíl od oblastí s rizikem podvýživy tu jde spíše o doplněk pestré, jinak dostatečné stravy než o nezbytný zdroj základních živin.

Kupující by měli mít na paměti, že marketingová tvrzení o moringě jako o „superpotravině“ řešící širokou škálu zdravotních potíží často předbíhají skutečný stav vědeckých důkazů. Rozumným přístupem je vnímat moringu jako výživově zajímavou zeleninu, kterou lze zařadit do jídelníčku podobně jako jiné listové zeleniny, ne jako samostatnou léčbu konkrétního onemocnění.