Tužebník jilmový: bylina, ze které se odvíjí historie aspirinu

Jak tužebník vypadá a kde roste

Tužebník jilmový je statná vytrvalá bylina, dorůstající často přes metr výšky, s lichozpeřenými listy a hustými chocholičnatými květenstvími drobných krémově bílých vonných kvítků. Kvete v létě a jeho silná, mandlovo-medová vůně je typická pro vlhké louky, břehy potoků a mokřady, kde hojně roste po celém Česku.

Sbírá se květ na začátku kvetení a nať, obojí za suchého počasí, suší se ve stínu v tenké vrstvě. Tužebník je znám i pod starším jménem tavolník jilmový a v minulosti se používal i k aromatizaci medoviny a piva.

Tužebník má rád vlhkou, živnou půdu a často roste ve společnosti dalších vlhkomilných bylin, jako je pcháč nebo krabilice. Jeho hustý, sladce vonící květ přitahuje velké množství hmyzu, a proto je oblíbený i v přírodních zahradách jako medonosná rostlina.

Souvislost s aspirinem

Tužebník jilmový má v historii farmacie výjimečné místo. V 19. století z něj byla izolována kyselina spirová, později identifikovaná jako kyselina salicylová, a právě podle rodového jména tužebníku (Spiraea) dostala později syntetizovaná kyselina acetylsalicylová svůj obchodní název aspirin. Rostlina tedy stála u zrodu jednoho z nejpoužívanějších léků na světě, i když dnešní aspirin se vyrábí synteticky, ne z rostliny.

Tužebník obsahuje směs salicylátů, hlavně glykosid spiraein a příbuzné látky, spolu s flavonoidy a tříslovinami. Ve srovnání s izolovanou kyselinou acetylsalicylovou je obsah účinných látek v rostlině nízký a jejich uvolňování z rostlinného materiálu pomalejší, což vysvětluje mírnější a šetrnější účinek na žaludek než u léků s aspirinem.

Zajímavostí je, že samotná kyselina acetylsalicylová, jak ji známe dnes, se v rostlinách nevyskytuje – vzniká až chemickou úpravou (acetylací) přírodní kyseliny salicylové, kterou farmaceut Felix Hoffmann poprvé úspěšně syntetizoval v roce 1897 právě s cílem omezit dráždivé účinky na žaludek, jaké měla čistá kyselina salicylová izolovaná z rostlin.

Tradiční použití

Evropská léková agentura (výbor HMPC) řadí květ i nať tužebníku mezi tradiční rostlinné léčivé přípravky pro úlevu při:

• příznacích nachlazení, jako je zvýšená teplota a celková malátnost,
• mírných bolestech kloubů souvisejících s přetížením,
• jako doplněk podpory obranyschopnosti při běžném nachlazení.

Obsah salicylátů dobře vysvětluje tradiční použití na horečku a bolest, přesná klinická data u lidí jsou ale omezená a použití se opírá především o dlouhou tradici, podobně jako u kůry vrby, se kterou má tužebník blízké chemické příbuzenství.

Jak tužebník připravit

Nálev k pití

Jednu až dvě čajové lžičky sušeného květu nebo nati zalijte šálkem vroucí vody a nechte 10 minut louhovat pod pokličkou. Pijte dva až tři šálky denně po dobu akutních příznaků nachlazení, ne trvale.

Zevní použití

Silnější nálev lze použít jako obklad na mírně bolestivé nebo unavené klouby.

Tužebník se dobře kombinuje s dalšími bylinami na nachlazení, jako je lípa nebo bez černý.

Tužebníkový čaj se v lidové tradici pil i jako preventivní posílení organismu na začátku podzimu a zimy, kdy hrozí zvýšené riziko nachlazení, vždy je ale potřeba dodržovat výše popsaná omezení.

Kontraindikace, nežádoucí účinky a interakce

Protože tužebník obsahuje saliciláty, platí pro něj podobná omezení jako pro léky s kyselinou acetylsalicylovou:

• Alergie na saliciláty: lidé s přecitlivělostí na aspirin nebo jiné saliciláty tužebník nesmí užívat, hrozí zkřížená reakce.
• Astma citlivé na saliciláty: u části astmatiků mohou saliciláty vyvolat zhoršení dušnosti.
• Léky na ředění krve: saliciláty mohou teoreticky zesilovat účinek antikoagulancií (např. warfarinu) a protidestičkových léků, proto je při jejich užívání vhodná konzultace s lékařem před pravidelným pitím tužebníkového čaje.
• Žaludeční vředy: salicyláty mohou dráždit žaludeční sliznici, i když méně než čistý aspirin.
• Děti s virovým onemocněním: u dětí s chřipkou nebo planými neštovicemi se saliciláty spojují s (velmi vzácným, ale závažným) Reyeovým syndromem, proto se u dětí s horečnatým virovým onemocněním tužebník z opatrnosti nedoporučuje, stejně jako aspirin.

Tužebník bývá mylně považován za rostlinu naprosto bez rizik jen proto, že jde o „přírodní zdroj aspirinu“. Ve skutečnosti právě proto, že obsahuje příbuzné látky jako syntetický aspirin, sdílí s ním i většinu jeho kontraindikací a rizik, i když v mírnější míře díky nižší koncentraci a pomalejšímu uvolňování z rostlinného materiálu. Tužebníkový čaj tedy není vhodný jako bezpečná náhrada pro každého, kdo z nějakého důvodu nesmí užívat aspirin.

Druhým omylem je představa, že tužebník lze bez obav kombinovat s ibuprofenem nebo jinými nesteroidními protizánětlivými léky pro „zesílení účinku“. Kombinace více zdrojů látek podobných nesteroidním antirevmatikům zvyšuje riziko podráždění žaludku a krvácivých komplikací, aniž by přinášela jednoznačný přínos, a neměla by se provádět bez porady s lékařem nebo lékárníkem.

Pokud si nejste jistí, zda pro vás tužebníkový čaj představuje riziko kvůli užívaným lékům nebo přidruženým onemocněním, poraďte se před pravidelným užíváním s lékárníkem, podobně jako byste to udělali před zahájením pravidelného užívání aspirinu.

Tato opatrnost platí zejména při delším nebo intenzivnějším užívání, příležitostný šálek čaje při běžném nachlazení u zdravého dospělého člověka velké riziko nepředstavuje.

Těhotenství, kojení a děti

V těhotenství, zejména ve třetím trimestru, se tužebník nedoporučuje, protože saliciláty ve vyšších dávkách mohou ovlivnit průběh porodu a vývoj plodu, podobně jako léky ze skupiny nesteroidních protizánětlivých léků. Při kojení chybí dostatečné údaje, proto je vhodná konzultace s lékařem. U dětí s horečnatým virovým onemocněním se tužebník z opatrnosti nedoporučuje kvůli teoretickému riziku Reyeova syndromu spojenému se saliciláty; u zdravých starších dětí bez horečnaté virózy lze příležitostné použití probrat s pediatrem.

Tužebník v kontextu jiných salicylátových bylin

Kromě tužebníku obsahuje podobné salicyláty i kůra vrby (Salicis cortex), která má o něco lépe prozkoumaný profil pro mírnou bolest zad a kloubů a je díky tomu i častěji součástí registrovaných rostlinných léčivých přípravků. Obě byliny sdílejí stejná základní omezení popsaná výše – alergii na saliciláty, opatrnost u léků na ředění krve a u dětí s virovým onemocněním. Pokud vám lékárník doporučí kůru vrby místo tužebníku nebo naopak, je to obvykle otázka dostupnosti konkrétního přípravku, ne zásadního rozdílu v bezpečnosti.

Oba přípravky by se ale neměly kombinovat současně ve vysokých dávkách, protože by se tím zbytečně zvyšoval celkový příjem salicylátů.