Věkem podmíněná makulární degenerace: příznaky a léčba

Co je makulární degenerace

Makula je malá centrální oblast sítnice zodpovědná za nejostřejší vidění, které používáme při čtení, rozpoznávání tváří nebo řízení. Věkem podmíněná makulární degenerace je onemocnění, při kterém dochází k postupnému poškození buněk v této oblasti, zatímco periferní vidění zůstává zachováno. Patří mezi hlavní příčiny závažné ztráty zraku u lidí nad 65 let ve vyspělých zemích.

Rozlišují se dvě formy nemoci. Suchá forma je častější, tvoří většinu případů a postupuje obvykle pomalu, v řádu let. Vlhká forma je vzácnější, ale mnohem agresivnější, protože při ní dochází k růstu nových, nekvalitních cév pod sítnicí, které mohou krvácet a způsobit rychlou ztrátu centrálního vidění během týdnů. Přesto zůstává vlhká forma menšinová, tvoří jen menší podíl všech případů, i když je zodpovědná za většinu závažných a rychlých ztrát zraku spojených s touto nemocí. Proto se lékaři při každé kontrole ptají i na náhlé změny vidění, protože právě ty mohou signalizovat přechod k agresivnější formě nemoci. Sami pacienti tak hrají v časném záchytu zhoršení důležitou roli, a to právě díky jednoduchému domácímu sledování zraku každým okem zvlášť. Bez tohoto jednoduchého návyku může přechod do vlhké formy uniknout pozornosti déle, než je pro úspěšnost léčby žádoucí. Čas mezi prvními příznaky a zahájením léčby přitom u vlhké formy zásadně ovlivňuje, kolik zraku se nakonec podaří zachovat. Odklad byť o několik týdnů proto může znamenat rozdíl mezi zachováním čtenářské ostrosti a jejím trvalým poklesem. Z tohoto důvodu se náhlé zkreslení vidění řadí mezi oční příznaky, se kterými se nemá čekat na běžný termín preventivní prohlídky. Přechod ze suché do vlhké formy může nastat kdykoli v průběhu nemoci, a proto se doporučuje pravidelné sledování i u lidí, u kterých byla dosud diagnostikována jen mírná suchá forma.

Rizikové faktory

Nejvýznamnějším rizikovým faktorem je vyšší věk, riziko výrazně stoupá po 65. roce. Dalšími prokázanými rizikovými faktory jsou kouření, které riziko vzniku i zhoršování nemoci výrazně zvyšuje, genetická predispozice, vysoký krevní tlak a případně i strava chudá na antioxidanty a listovou zeleninu. Nekouření patří mezi nejúčinnější opatření, které může riziko snížit, protože jde o jeden z mála ovlivnitelných faktorů.

Příznaky

Časná stadia mohou probíhat bez příznaků nebo jen s mírným rozmazáním. Postupně se objevuje:

• zkreslené vidění rovných čar, které se jeví zvlněné (typicky si to lidé všimnou na dveřním rámu nebo dlaždicích),
• rozmazané nebo chybějící místo uprostřed zorného pole,
• obtížné rozpoznávání tváří na dálku i zblízka,
• potřeba silnějšího osvětlení při čtení,
• u vlhké formy náhlé a rychlé zhoršení vidění během dnů až týdnů.

Periferní vidění zůstává zachováno, takže lidé s makulární degenerací zpravidla neztrácejí orientaci v prostoru, mají ale velké potíže se čtením, psaním a rozpoznáváním detailů.

Diagnostika

Diagnózu stanovuje oční lékař vyšetřením očního pozadí, doplněným o optickou koherenční tomografii, což je bezbolestné zobrazovací vyšetření vrstev sítnice, které odhalí i časné změny. K odhalení zkresleného vidění slouží jednoduchý test s takzvanou Amslerovou mřížkou, kterou si mohou lidé s rizikem nemoci pravidelně kontrolovat i doma. Doporučuje se test provádět v pravidelných intervalech, například jednou týdně, vždy pro každé oko zvlášť, protože při současném pohledu oběma očima může zdravé oko nedostatky druhého oka nenápadně kompenzovat. Řada lidí si tak přechodné zhoršení v jednom oku všimne až náhodou, například si zakryjí jedno oko rukou, a proto se pravidelné testování oddělovaně za každé oko doporučuje jako jednoduchý, ale účinný způsob včasného záchytu zhoršení. Pokud je podezření na vlhkou formu, doplňuje se vyšetření cévního řečiště sítnice. Toto vyšetření, takzvaná fluorescenční angiografie nebo obdobné bezkontaktní zobrazení cév, ukáže případný únik tekutiny z nekvalitních cév a pomáhá naplánovat další léčbu.

Léčba

Na suchou formu v současnosti neexistuje léčba, která by ji zvrátila, sledují se ale její rizikové faktory a u některých pacientů lékař zvažuje doplňky stravy se specifickým složením antioxidantů, o jejichž vhodnosti rozhoduje individuálně. Zásadní pokrok nastal u vlhké formy: opakované injekce léků do sklivce, které tlumí růst nekvalitních cév, dokážou u velké části pacientů zastavit zhoršování a u části i zlepšit vidění. Léčba vyžaduje pravidelné opakované návštěvy specializovaného pracoviště po dobu měsíců až let.

Čím dříve se vlhká forma zachytí a léčba zahájí, tím lepší jsou vyhlídky na zachování zraku, proto je při náhlém zhoršení nebo zkreslení vidění důležité nečekat.

Život s makulární degenerací

I při pokročilé nemoci zůstává periferní vidění zachováno, což umožňuje samostatný pohyb, i když čtení a jemné činnosti jsou omezené. Pomoci mohou zvětšovací pomůcky, silnější osvětlení, audioknihy a úprava domácího prostředí, například kontrastní značení schodů nebo ovládacích prvků. Pravidelné kontroly u očního lékaře a domácí sledování Amslerovou mřížkou pomáhají včas zachytit případné zhoršení nebo přechod suché formy do vlhké, u které je rychlá reakce klíčová.

Prevence a role stravy

Ačkoli nemoc nelze zcela odvrátit, řada faktorů ovlivňujících riziko je ovlivnitelná. Kromě nekouření se doporučuje strava bohatá na zeleninu, zejména tmavě zelenou listovou zeleninu, a na ryby, které jsou zdrojem prospěšných tuků. U lidí s časnými změnami na sítnici nebo s výskytem nemoci v rodině může oční lékař individuálně zvážit doplňky stravy se specifickým složením antioxidantů a zinku, jejichž účinek byl zkoumán ve větších studiích u vybraných skupin pacientů. Samotné doplňky stravy ale nenahrazují pravidelné oční kontroly ani zdravý životní styl.

Fyzická aktivita a udržování zdravé tělesné hmotnosti jsou dalšími faktory, které se s nižším rizikem řady očních i cévních onemocnění obecně spojují, u makulární degenerace samotné je ale důkazů méně než u kouření, jehož vliv je nejlépe doložený. Slunečními brýlemi s ochranou proti ultrafialovému záření se doporučuje chránit oči po celý život, i když jejich vliv konkrétně na riziko makulární degenerace je méně jednoznačně prokázán než u jiných ovlivnitelných faktorů. Pravidelné oční prohlídky po 60. roce věku, i bez zjevných obtíží, patří mezi nejjednodušší způsoby, jak časné změny na sítnici zachytit dříve, než ovlivní běžný život.