Rakovina prsu: příznaky, prevence a léčba

Co je rakovina prsu

Rakovina prsu je zhoubný nádor vznikající nejčastěji z buněk mléčných žláz nebo vývodů prsní tkáně, kterými se mléko za normálních okolností dostává k bradavce. Je to nejčastější nádorové onemocnění u žen, vzácně se ale může objevit i u mužů, kteří mají v prsu jen malé množství žlázové tkáně. Riziko stoupá s věkem, výskyt se ale netýká jen starších žen a onemocnění se vyskytuje i u žen ve třicátých a čtyřicátých letech, i když méně často.

Nádory prsu se liší svou biologickou povahou, například tím, zda mají na povrchu receptory pro hormony estrogen a progesteron, nebo pro bílkovinu HER2, což zásadně ovlivňuje jak chování nádoru, tak volbu léčby, protože pro každý z těchto typů existují odlišně zaměřené léky. Díky mamografickému screeningu a lepší dostupnosti léčby patří dnes rakovina prsu, zejména zachycená v časném stadiu, k nádorům s poměrně vysokou šancí na vyléčení, což je zásadní posun oproti minulosti.

Rizikové faktory

Většina žen, které rakovinu prsu dostanou, nemá žádný ze známých rizikových faktorů kromě věku a pohlaví, což je důležité si uvědomit, protože screening má smysl i u žen bez jakéhokoli zvýšeného rizika. Mezi faktory, které riziko zvyšují, patří:

• vyšší věk,
• rakovina prsu nebo vaječníků v blízké rodině, zejména u matky nebo sestry, nebo výskyt onemocnění u více příbuzných,
• dědičné mutace genů BRCA1 a BRCA2, které výrazně zvyšují celoživotní riziko onemocnění,
• dřívější nástup menstruace a pozdější menopauza, tedy delší období hormonální aktivity vaječníků,
• první těhotenství v pozdějším věku nebo bezdětnost,
• dlouhodobé užívání hormonální substituční léčby po menopauze,
• obezita po menopauze a nadměrná konzumace alkoholu,
• nedostatek pohybu,
• předchozí ozařování hrudníku, například v dětství kvůli jinému nádoru.

Zdravý životní styl, včetně přiměřené hmotnosti, pravidelného pohybu a omezení alkoholu, riziko snižuje, ale nezaručuje, že nemoc nevznikne, a proto nenahrazuje pravidelné sledování a screening.

Příznaky

V časném stadiu rakovina prsu obvykle nebolí, a proto je důležité věnovat pozornost i nenápadným změnám, ne jen bolesti, kterou si lidé s nádorovým onemocněním často mylně spojují. Mezi příznaky, které stojí za vyšetření, patří:

• nová bulka nebo zatvrdnutí v prsu nebo v podpaží, obvykle bezbolestné a s nepravidelným okrajem,
• změna velikosti nebo tvaru prsu, která se objevila bez zjevné souvislosti s menstruačním cyklem,
• vtažení nebo změna vzhledu kůže na prsu, například důlkovatění podobné pomerančové kůře,
• vtažení bradavky nebo změna jejího vzhledu, pokud dříve nebyla vtažená,
• výtok z bradavky, zejména krvavý nebo vytékající jen z jednoho vývodu,
• zarudnutí, zduření nebo neobvyklé oteplení kůže prsu, které může signalizovat vzácnější, rychle rostoucí typ nádoru.

Většina bulek v prsu je nezhoubné povahy, například cysty nebo fibroadenomy, které jsou u mladších žen velmi časté, ale rozlišit to bez vyšetření nejde, proto se má nechat posoudit každá nová změna, i pokud se sama zdá neškodná.

Screening a diagnostika

Mamografický screening umožňuje zachytit nádor dřív, než je hmatný nebo než způsobí jakékoli příznaky, což zásadně zlepšuje šance na úspěšnou léčbu. V Česku je ženám ve stanoveném věkovém rozmezí nabízen v pravidelných intervalech, hrazený z veřejného zdravotního pojištění, u žen s vyšším rizikem, například s dědičnou mutací, se doporučuje sledování začít dříve a doplnit ho o další metody, jako je magnetická rezonance. Přesná pravidla a věkové hranice screeningu doporučuje konzultovat s praktickým lékařem nebo gynekologem, protože se mohou v čase upravovat.

Kromě screeningu je důležité věnovat pozornost i vlastnímu tělu mezi jednotlivými mamografiemi a všímat si nových změn, i když se dnes už neklade takový důraz na formalizované pravidelné samovyšetření jako dříve, spíš na obecnou znalost vlastního těla. Při podezření na nádor, ať už zachyceném screeningem nebo objeveném náhodně, následuje podrobnější zobrazovací vyšetření, případně ultrazvuk nebo magnetická rezonance, a odběr vzorku tkáně, tedy biopsie tenkou jehlou, která potvrdí diagnózu a určí biologické vlastnosti nádoru důležité pro volbu léčby.

Léčba

Léčba rakoviny prsu je dnes většinou kombinací několika metod, jejichž pořadí a rozsah určuje mezioborový tým podle typu, velikosti, rozšíření a biologické povahy nádoru.

• Operace: buď záchovná operace odstraňující jen nádor s lemem zdravé tkáně, nebo odstranění celého prsu, podle velikosti a umístění nádoru a přání pacientky. Součástí operace bývá i vyšetření nejbližší (takzvané sentinelové) mízní uzliny, které ukáže, zda se nádor už nešíří mimo prs.
• Radioterapie se často podává po záchovné operaci ke snížení rizika návratu nemoci v prsu, u některých případů i po odstranění celého prsu.
• Chemoterapie se používá před nebo po operaci u nádorů s vyšším rizikem šíření, u větších nádorů se někdy podává už před operací, aby je zmenšila.
• Hormonální léčba se nasazuje u nádorů citlivých na hormony a podává se dlouhodobě, obvykle několik let, protože prodlužuje dobu bez návratu nemoci.
• Cílená biologická léčba se používá u nádorů s nadměrnou tvorbou bílkoviny HER2 a výrazně zlepšila výsledky léčby u tohoto dříve obtížněji léčitelného typu.

Součástí péče je i psychologická podpora, poradenství ohledně plodnosti u mladších žen před zahájením chemoterapie a rekonstrukční možnosti po odstranění prsu, o kterých je vhodné mluvit už při plánování léčby, ne až po jejím dokončení.

Sledování po léčbě a život po diagnóze

Po dokončení léčby následuje dlouhodobé pravidelné sledování, které zahrnuje kontrolní klinická vyšetření a mamografii, u žen po záchovné operaci obou prsů, u žen po odstranění prsu té zdravé strany. Cílem je zachytit případný návrat nemoci nebo nový nádor v časném stadiu. Frekvence kontrol se s odstupem let od léčby postupně snižuje.

Ženy užívající dlouhodobou hormonální léčbu by měly pravidelně sledovat její vedlejší účinky, včetně vlivu na kosti u některých typů léčby, a probírat je s ošetřujícím onkologem. Návrat do běžného života, práce a vztahů po léčbě rakoviny prsu bývá pro řadu žen náročný i psychicky, a proto je psychologická nebo peer podpora, tedy sdílení zkušeností s jinými ženami se stejnou diagnózou, cennou součástí zotavení.