Úzkost a panické ataky

Úzkost jako normální reakce

Úzkost a strach patří k přirozené výbavě člověka. Upozorňují na nebezpečí a připravují tělo k akci. Nervozita před zkouškou, obavy o nemocného blízkého nebo napětí před důležitým jednáním jsou běžné a obvykle odezní, když situace pomine.

O úzkostnou poruchu jde, když je úzkost nepřiměřená skutečnému ohrožení, trvá dlouho, objevuje se bez zjevného důvodu nebo vede k tomu, že se člověk začne vyhýbat běžným situacím. Úzkostné poruchy patří podle Světové zdravotnické organizace mezi nejčastější duševní onemocnění na světě. Jsou dobře léčitelné, přesto je mnoho lidí dlouho nepozná nebo se neodhodlá vyhledat pomoc.

Úzkostné poruchy často začínají v dětství, dospívání nebo mladé dospělosti, mohou se ale objevit v jakémkoli věku. Ženy jimi trpí častěji než muži. Na vzniku se podílí kombinace dědičných dispozic, povahových rysů, dlouhodobého stresu a náročných životních událostí. Úzkost může doprovázet také tělesná onemocnění, například zvýšenou činnost štítné žlázy, nebo ji mohou vyvolat některé látky, včetně vysokých dávek kofeinu a abstinenčních příznaků po alkoholu či lécích.

Jak se úzkost projevuje

Tělesné příznaky jsou skutečné, nejsou „jen v hlavě“. Vznikají aktivací stresového systému, který tělo připravuje na boj nebo útěk. Proto je úzkost tak často zaměňována s tělesným onemocněním, zejména se srdeční příhodou.

Druhy úzkostných poruch

• Panická porucha: opakované neočekávané panické ataky a obavy z dalších záchvatů.
• Generalizovaná úzkostná porucha: dlouhodobé, obtížně ovladatelné obavy z mnoha oblastí života, provázené napětím, únavou a poruchami spánku.
• Sociální úzkostná porucha (sociální fobie): výrazný strach ze situací, kdy je člověk středem pozornosti a obává se ztrapnění.
• Agorafobie: strach ze situací, z nichž by bylo obtížné uniknout nebo získat pomoc, například v davu, v dopravních prostředcích nebo mimo domov.
• Specifické fobie: strach z konkrétních věcí nebo situací, například z výšek, pavouků, krve nebo létání.

S úzkostí souvisejí i obsedantně kompulzivní porucha a posttraumatická stresová porucha, které se v odborných klasifikacích řadí samostatně.

Panická ataka: co se děje a co dělat

Panická ataka je náhlý záchvat intenzivního strachu nebo nepohody, který obvykle během několika minut dosáhne vrcholu a poté postupně odeznívá. Provázejí ji výrazné tělesné příznaky: bušení srdce, dušnost, bolest nebo tlak na hrudi, závrať, třes, pocení, pocit nereálnosti a strach ze ztráty kontroly, zešílení nebo smrti. Záchvat je velmi nepříjemný, sám o sobě ale není nebezpečný.

Co pomáhá během záchvatu

1. Pojmenujte, co se děje: „Je to panická ataka, je nepříjemná, ale odezní.“
2. Zpomalte dech: nadechujte se klidně nosem a vydechujte pomalu a delší dobu ústy. Rychlé hluboké dýchání příznaky zhoršuje.
3. Ukotvěte se v přítomnosti: popište si pět věcí, které vidíte, čtyři, které slyšíte, tři, kterých se dotýkáte.
4. Nesnažte se záchvat potlačit silou, nechte vlnu projít. Obvykle ustoupí během minut.
5. Neutíkejte ze situace, pokud to jde. Útěk přinese úlevu, ale posílí strach pro příště.

Pozor na zaměnitelnost

Pokud se příznaky jako bolest na hrudi, dušnost nebo bušení srdce objevují poprvé, jsou jiné než obvykle, nebo máte rizikové faktory srdečních onemocnění, volejte 155. Panickou ataku lze diagnostikovat až po vyloučení tělesné příčiny.

Léčba úzkostných poruch

• Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je nejlépe ověřenou psychoterapeutickou metodou. Pomáhá rozpoznat a změnit myšlenky, které úzkost udržují, a postupně se vystavovat obávaným situacím bezpečným a řízeným způsobem.
• Léky předepisuje lékař. Používají se zejména některá antidepresiva, která mají i protiúzkostný účinek. Léky ze skupiny benzodiazepinů zklidní rychle, ale kvůli riziku závislosti se doporučují jen krátkodobě a pod dohledem lékaře.
• Kombinace terapie a léků je vhodná u závažnějších forem.

Léčbu podporuje pravidelný pohyb, dostatek spánku, omezení kofeinu, alkoholu a nikotinu a pravidelný nácvik relaxace. Alkohol může krátkodobě úzkost utlumit, ale po odeznění účinku ji zhoršuje a vede k riziku závislosti.

Léčba obvykle trvá několik měsíců. U většiny lidí vede k výraznému zlepšení a řada z nich se úzkosti zbaví úplně. Čím dříve léčba začne, tím menší je riziko, že se úzkost rozšíří do dalších oblastí života nebo se k ní přidá deprese.

Co můžete udělat sami

Svépomocné postupy nenahradí odbornou léčbu u výrazných potíží, ale mohou úzkost zmírnit a podpořit terapii.

1. Nacvičujte dechová a relaxační cvičení pravidelně, i ve dnech, kdy je vám dobře. V krizi pak fungují lépe.
2. Hýbejte se. Pravidelná aerobní aktivita úzkost prokazatelně snižuje. Zároveň si zvyknete na tělesné projevy, jako je zrychlený tep, bez spojení s nebezpečím.
3. Nevyhýbejte se obávaným situacím, pokud jsou bezpečné. Postupujte malými kroky od snazších k náročnějším.
4. Omezte kofein, alkohol a nikotin.
5. Dbejte na spánek a pravidelný denní režim.
6. Vyhraďte si „čas na starosti“. Pokud se vám myšlenky točí v kruhu, zapisujte si je a věnujte jim pozornost v určeném krátkém čase, ne celý den.
7. Omezte vyhledávání příznaků na internetu, které obvykle úzkost ještě zvýší.
8. Mluvte o tom. Svěřit se blízkému člověku pomáhá a zmenšuje pocit izolace.

Úzkost u dětí

I děti mohou trpět úzkostnými poruchami, například separační úzkostí, sociální úzkostí nebo fobiemi. Projevují se často bolestmi břicha, odmítáním chodit do školy nebo nadměrnou potřebou ujišťování. Nejlépe pomáhá, když dítě s podporou rodičů postupně zvládá obávané situace, místo aby se jim vyhýbalo. Při výraznějších potížích se obraťte na pediatra, dětského psychologa nebo pedagogicko-psychologickou poradnu.

Kde hledat pomoc

Prvním krokem může být praktický lékař, který vyloučí tělesné příčiny, například poruchu štítné žlázy nebo srdečního rytmu, a doporučí další postup. K psychiatrovi se v Česku lze objednat i bez doporučení. Psychoterapii poskytují kliničtí psychologové a psychoterapeuti.

Pokud je vám v danou chvíli velmi zle a potřebujete s někým mluvit, obraťte se na krizovou linku:

• 116 123 – Linka první psychické pomoci, pro dospělé v tíživé situaci,
• 116 111 – Linka bezpečí pro děti a dospívající,
• 155 – zdravotnická záchranná služba při ohrožení života, například když máte myšlenky na sebevraždu a obáváte se, že je neudržíte,
• 112 – jednotné evropské číslo tísňového volání.