Alzheimerova choroba a demence: první příznaky, diagnóza a péče

Demence a Alzheimerova choroba: jaký je rozdíl

Demence není samostatná nemoc, ale označení pro stav, kdy dochází k získanému a postupnému úbytku paměti, myšlení, orientace, úsudku nebo řeči natolik, že člověk přestává zvládat běžný život. Demenci může způsobit řada onemocnění mozku.

Alzheimerova choroba je nejčastější z nich, podle WHO stojí za většinou případů demence. Jde o neurodegenerativní onemocnění, při kterém se v mozku hromadí abnormální bílkoviny (beta-amyloid a tau), nervové buňky postupně zanikají a mozek se zmenšuje. Nemoc začíná nenápadně a vyvíjí se pomalu, obvykle v průběhu let.

Dalšími příčinami demence jsou například:

• vaskulární demence vzniklá po opakovaných drobných či větších cévních mozkových příhodách,
• demence s Lewyho tělísky, pro kterou jsou typické kolísání pozornosti, zrakové halucinace a pohybové potíže podobné Parkinsonově nemoci,
• frontotemporální demence, která často začíná změnou chování a osobnosti, i v mladším věku.

Časté jsou také smíšené formy. Hlavním rizikovým faktorem je věk: s každou dekádou po 65. roce výskyt demence výrazně stoupá. Demence ale není normální součástí stárnutí.

První příznaky: kdy zbystřit

Občas zapomenout jméno nebo kam jsme položili klíče je normální, zvlášť při únavě a stresu. Varovné je, když se potíže opakují, zhoršují a začínají zasahovat do běžného života. Mezi typické časné příznaky Alzheimerovy choroby patří:

• zapomínání nedávných událostí a rozhovorů, opakované kladení stejných otázek,
• potíže s plánováním a řešením problémů, například s placením účtů nebo vařením podle známého receptu,
• bloudění nebo dezorientace na známých místech, ztráta přehledu o datu,
• potíže s hledáním slov, zjednodušování řeči,
• ukládání věcí na nezvyklá místa a obviňování okolí z jejich krádeže,
• horší úsudek, například nápadná důvěřivost vůči podvodníkům,
• stahování ze společnosti, ztráta zájmů, změny nálady, úzkost nebo podrážděnost.

Často si změn všimnou nejdřív blízcí, zatímco sám nemocný je bagatelizuje. Stav mezi normálním stárnutím a demencí se označuje jako mírná kognitivní porucha: potíže jsou zjistitelné, ale člověk je stále soběstačný. Ne každá mírná kognitivní porucha přejde v demenci, vyžaduje však sledování.

Jak probíhá vyšetření

Prvním krokem je návštěva praktického lékaře, ideálně spolu s blízkým člověkem, který může změny popsat. Lékař provede orientační test paměti a dalších schopností a nechá udělat krevní testy. V rámci preventivních prohlídek se u starších lidí orientační vyšetření paměti provádí pravidelně.

Důležité je vyloučit léčitelné příčiny, které mohou potíže s pamětí napodobit nebo zhoršit:

• deprese,
• snížená funkce štítné žlázy,
• nedostatek vitaminu B12,
• nežádoucí účinky léků, zejména některých léků na spaní a uklidnění,
• neléčená porucha sluchu nebo zraku,
• dehydratace či infekce, které mohou u seniorů vyvolat akutní zmatenost.

Při podezření na demenci následuje vyšetření u neurologa, psychiatra nebo v paměťové poradně. Součástí bývá podrobné psychologické testování, zobrazení mozku pomocí CT nebo magnetické rezonance a podle potřeby další specializovaná vyšetření, například rozbor mozkomíšního moku.

Jak se nemoc vyvíjí

Alzheimerova choroba postupuje pozvolna a její průběh se obvykle popisuje ve třech stadiích. Hranice mezi nimi nejsou ostré a tempo zhoršování se u každého člověka liší.

• Lehké stadium: převládá zapomínání nových informací, potíže s plánováním, s penězi a s orientací v čase. Člověk je většinou ještě soběstačný, ale potřebuje připomínání a dohled u složitějších úkolů. Často se objevuje úzkost nebo deprese, protože nemocný si změny uvědomuje.
• Středně těžké stadium: zhoršuje se paměť i na starší události, člověk nepoznává některé známé lidi, bloudí, potřebuje pomoc s oblékáním a hygienou. Mohou se objevit změny chování, neklid zejména navečer, podezíravost, poruchy spánku nebo sklon k odcházení z domova.
• Těžké stadium: nemocný je odkázán na péči druhých, výrazně se omezuje řeč, zhoršuje se chůze a polykání. Hrozí proleženiny, pády a infekce, zejména zápal plic.

Znalost těchto stadií pomáhá rodině připravit se včas na to, jaký druh pomoci bude potřeba.

Léčba

Alzheimerovu chorobu zatím vyléčit nelze. Léčba má za cíl zpomalit zhoršování, zmírnit příznaky a co nejdéle udržet soběstačnost a kvalitu života.

• Léky zlepšující přenos nervových vzruchů (inhibitory acetylcholinesterázy a memantin) předepisuje specialista. U části pacientů na nějaký čas zmírní příznaky, průběh nemoci ale nezastaví.
• Nové biologické léky zaměřené na odstraňování beta-amyloidu jsou určeny jen pro úzkou skupinu pacientů v časné fázi nemoci, kteří splní přísná kritéria. Mají prokázaný, ale mírný účinek a vyžadují pravidelné sledování kvůli možným nežádoucím účinkům. O jejich vhodnosti rozhoduje specializované pracoviště.
• Léčba přidružených potíží, jako jsou deprese, nespavost, úzkost nebo neklid, patří do rukou lékaře. Léky na uklidnění mohou u lidí s demencí zhoršit zmatenost a zvýšit riziko pádů.

Nefarmakologické přístupy jsou stejně důležité: pravidelný denní režim, pohyb, trénink paměti, ergoterapie, hudba, společné činnosti a udržování kontaktů s lidmi.

Péče o nemocného a o pečující

Demence se týká celé rodiny. S postupem nemoci potřebuje nemocný stále více dohledu a pomoci. Pomůže několik zásad:

• mluvte klidně, jednoduchými větami, jednu věc po druhé; nepřete se o fakta, která si nemocný pamatuje jinak,
• udržujte stálý denní program a známé prostředí,
• zajistěte bezpečnost domácnosti: dobré osvětlení, odstranění překážek, pojistky na sporák, případně lokalizační náramek,
• využijte kalendáře, cedulky na dveřích a dávkovače léků,
• včas řešte právní otázky, například plné moci, dokud je nemocný schopen o věcech rozhodovat.

Péče o člověka s demencí je fyzicky i psychicky náročná. Pečující by měli myslet i na sebe a využít pomoc: pečovatelskou službu, denní stacionáře, odlehčovací služby, svépomocné skupiny a poradny. Nemocný může mít nárok na příspěvek na péči, o který se žádá na úřadu práce.

Dá se demenci předejít?

Proti Alzheimerově chorobě neexistuje očkování ani spolehlivá ochrana. Výzkumy však ukazují, že část rizika demence souvisí s ovlivnitelnými faktory. Co mozku prospívá:

• léčba vysokého krevního tlaku, cukrovky a vysokého cholesterolu,
• nekouřit a omezit alkohol,
• pravidelný pohyb, který prospívá cévám i mozku,
• vyvážená strava se zeleninou, luštěninami, rybami a olivovým olejem,
• celoživotní vzdělávání a duševní aktivita,
• udržování sociálních kontaktů,
• léčba poruchy sluchu, včetně používání naslouchadla,
• kvalitní spánek a prevence úrazů hlavy.

Doplňky stravy, které slibují zlepšení paměti nebo ochranu před demencí, nemají prokázaný účinek na průběh nemoci.