Klíšťová meningoencefalitida: příznaky, průběh a očkování
Klíšťová meningoencefalitida patří v Česku mezi nejčastější klíšťaty přenášené nákazy postihující mozek a jeho obaly. Vysvětlíme, jak nemoc probíhá, čím se liší od boreliózy, jaké jsou příznaky a proč se doporučuje očkování.
V kostce
- Klíšťová meningoencefalitida je virové onemocnění přenášené kousnutím infikovaného klíštěte, vzácně i nepasterizovaným mlékem.
- Nemoc má typicky dvě fáze: chřipkovité příznaky a po přestávce postižení nervového systému.
- Na rozdíl od boreliózy ji nezpůsobuje bakterie, a proto na ni antibiotika nepůsobí.
- Proti nemoci existuje účinné očkování, které se doporučuje zejména lidem žijícím nebo pohybujícím se v přírodě v rizikových oblastech.
- Čím dříve je klíště odstraněno, tím nižší je riziko přenosu nákazy.
Co je klíšťová meningoencefalitida
Klíšťová meningoencefalitida je onemocnění způsobené virem, který se přenáší kousnutím infikovaného klíštěte. Virus napadá centrální nervový systém a může způsobit zánět mozkových blan (meningitidu), zánět mozku (encefalitidu) nebo jejich kombinaci. Česko patří mezi země s vyšším výskytem nemoci, riziko nákazy je vyšší v jarních a letních měsících, kdy jsou klíšťata nejaktivnější, a v oblastech s hustším výskytem klíšťat, typicky v nižších a středních polohách s křovinatým podrostem.
Virus lze vzácně přenést i konzumací nepasterizovaného mléka nebo mléčných výrobků od infikovaných koz či ovcí, tento způsob přenosu je ale v Česku výrazně méně častý než přenos klíštětem.
Jak nemoc probíhá
Nemoc má typicky dvoufázový průběh, i když u části nakažených proběhne mírně nebo bez příznaků. První fáze se objeví přibližně týden až dva po přisátí klíštěte a připomíná chřipku: horečka, bolest hlavy, únava, bolesti svalů a kloubů. Tato fáze trvá několik dní a poté může nastat několik dní bez příznaků.
Přibližně u desetiny až třetiny nakažených poté následuje druhá fáze s postižením nervového systému: vysoká horečka, silná bolest hlavy, ztuhlá šíje, zvracení, u části nemocných i poruchy vědomí, třes nebo obrny. Závažnost druhé fáze stoupá s věkem, u starších lidí je vyšší riziko těžšího průběhu i trvalých následků. U dětí bývá první fáze někdy tak mírná, že unikne pozornosti a rodiče si jí ani nevšimnou, zatímco u dospělých bývá chřipkovitá fáze výraznější.
Rozdíl oproti borelióze
Klíšťová meningoencefalitida se často zaměňuje s boreliózou, jde ale o dvě odlišná onemocnění se stejným přenašečem. Boreliózu způsobuje bakterie a projevuje se typicky migrující kožní zarudlinou kolem místa přisátí, léčí se antibiotiky. Klíšťovou meningoencefalitidu způsobuje virus, na antibiotika nereaguje a specifická léčba proti viru neexistuje. Prevence proto klade největší důraz na očkování a ochranu před přisátím klíštěte, protože léčbu samotné infekce nelze zkrátit ani zásadně ovlivnit žádným specifickým lékem. Po přisátí klíštěte je proto třeba sledovat oba typy příznaků: kožní zarudnutí v okolí místa přisátí i celkové chřipkovité příznaky. Obě nemoci se navíc mohou přenést stejným kousnutím současně, protože klíště může být nositelem obou původců zároveň, což je další důvod, proč po přisátí sledovat širokou škálu příznaků a ne jen jeden konkrétní typ.
Léčba
Proti viru klíšťové meningoencefalitidy neexistuje specifická protivirová léčba, léčba je proto podpůrná: klid, dostatek tekutin, léky proti horečce a bolesti, v případě postižení nervového systému hospitalizace s péčí o základní životní funkce a případnou rehabilitací po odeznění akutní fáze. Většina lidí se z první fáze zotaví bez následků, u těch, kdo prodělají druhou fázi s postižením nervového systému, se následky, jako jsou bolesti hlavy, poruchy soustředění nebo únava, mohou objevovat i měsíce po nemoci a rekonvalescence bývá pozvolná.
Riziko těžkého průběhu a trvalých následků obecně stoupá s věkem, u starších lidí a lidí s oslabenou imunitou bývá sledování v nemocnici obvykle důkladnější a delší. U dětí bývá průběh nemoci často mírnější než u dospělých.
Očkování a prevence
Nejúčinnější ochranou proti klíšťové meningoencefalitidě je očkování, které se skládá z několika dávek v úvodním schématu a následných přeočkování. Doporučuje se zejména lidem, kteří se často pohybují v přírodě v oblastech s výskytem nákazy, ať už pracovně nebo rekreačně, včetně dětí. O vhodnosti, schématu a případné úhradě z veřejného zdravotního pojištění je nejlepší se poradit s praktickým lékařem, protože se podmínky mohou lišit.
Kromě očkování pomáhá i běžná prevence: vhodné oblečení zakrývající kůži při pohybu v porostu, použití repelentů a důkladná kontrola celého těla po návratu z přírody. Přisáté klíště je třeba odstranit co nejdříve, riziko přenosu viru totiž roste s dobou, po kterou je klíště přisáté.
Jak správně odstranit klíště
Klíště se odstraňuje jemným, rovnoměrným tahem kolmo k pokožce, ideálně pinzetou nebo speciální klíšťovou kartičkou, bez mačkání jeho tělíčka. Po odstranění se místo vydezinfikuje a označí, aby bylo možné sledovat případný vznik zarudnutí v dalších dnech a týdnech. Klíště by se nemělo potírat olejem, lakem na nehty ani jinými látkami před odstraněním, protože to zvyšuje riziko, že do rány vpustí více slin s možnými patogeny. Ruce po manipulaci s klíštětem je vhodné umýt, i když samotné klíště není pro člověka nebezpečné dotekem, jen svým sáním krve a případným přenosem infekce.
Je vhodné si poznamenat datum přisátí a místo na těle a v následujících čtyřech až šesti týdnech kůži v okolí sledovat. Objevení se šířícího se zarudnutí nebo celkových příznaků v tomto období je důvodem k návštěvě lékaře, i kdyby klíště bylo přisáté jen krátce. U dětí je vhodné kontrolu kůže po pobytu venku provádět důkladněji, protože klíšťata se u nich často přisávají na méně nápadných místech, jako je vlasatá část hlavy nebo za ušima.
Rozšíření v Česku
Klíšťová meningoencefalitida se v Česku vyskytuje po celém území s výjimkou nejvyšších horských poloh, s tím, že se každoročně objevují takzvaná ohniska s vyšším rizikem nákazy, typicky lesnaté a křovinaté oblasti v nižších a středních nadmořských výškách. Počet hlášených případů kolísá rok od roku podle počasí a aktivity klíšťat, dlouhodobě ale patří Česko mezi evropské země s vyšším výskytem tohoto onemocnění, což je i důvodem, proč je očkování doporučováno šířeji než v zemích s nízkým výskytem.
Riziko nákazy souvisí i s nadmořskou výškou a typem vegetace: klíšťata potřebují ke svému vývoji vlhké prostředí a hostitele, jako jsou hlodavci a drobná zvěř, proto bývají hojnější v listnatých a smíšených lesích s bohatým podrostem než na otevřených loukách nebo v jehličnatých monokulturách. Kontrola oblečení a psů po návratu z takových lokalit patří k jednoduchým, ale účinným návykům, které riziko přenesení klíštěte domů snižují. Domácí zvířata mohou klíště zanést domů i tehdy, když sama neonemocní, proto se kontrola srsti po venčení v rizikových lokalitách vyplácí i mimo hlavní sezonu klíšťat. Preventivní přípravky pro domácí zvířata mohou riziko přenesení klíštěte dále snížit, jejich volba ale patří veterináři.
Kdy k lékaři
Vyhledejte lékaře, pokud se po přisátí klíštěte objeví zarudnutí šířící se od místa přisátí, horečka, bolesti hlavy, svalů nebo kloubů, únava nebo jakékoli neurologické příznaky jako ztuhlá šíje, zmatenost, poruchy rovnováhy nebo obrna. Při vysoké horečce se silnou bolestí hlavy, zvracením, ztuhlou šíjí nebo poruchou vědomí volejte 155 nebo vyhledejte pohotovost okamžitě, protože jde o možný projev zánětu mozku či mozkových blan.
Časté otázky
Chrání očkování proti klíšťové meningoencefalitidě i proti borelióze?
Ne, jde o dvě různé nemoci s odlišnými původci. Očkování chrání pouze proti viru klíšťové meningoencefalitidy, proti borelióze očkování v Česku běžně dostupné není.
Musím po přisátí klíštěte vždy k lékaři?
Klíště lze v naprosté většině případů bezpečně odstranit doma. K lékaři je vhodné jít, pokud se objeví zarudnutí, celkové příznaky, nebo pokud se klíště nepodaří odstranit celé.
Je nemoc přenosná z člověka na člověka?
Ne, klíšťová meningoencefalitida se nepřenáší mezi lidmi běžným kontaktem, jediným způsobem nákazy je kousnutí infikovaným klíštětem nebo vzácně konzumace nepasterizovaného mléka. Přenos krví, například transfuzí, je teoreticky možný, ale v praxi extrémně vzácný díky testování dárců. Dárci krve s příznaky nedávné infekce jsou navíc od dárcovství dočasně vyloučeni, což riziko dále snižuje. Krevní transfuze proto nepatří mezi realistické cesty přenosu tohoto onemocnění v běžné praxi. Mnohem důležitější než teoretická rizika přenosu krví zůstává prevence samotného kousnutí klíštětem, protože ta je hlavní a prakticky jedinou skutečně relevantní cestou nákazy.
Kdy je nejvyšší riziko nákazy?
Nejvyšší riziko je v období aktivity klíšťat, tedy zhruba od jara do podzimu, s vrcholem v teplých měsících. V mírných zimách mohou být klíšťata aktivní i mimo toto období. Sledování aktuální aktivity klíšťat a doporučení pro danou oblast lze najít i na stránkách hygienické služby, což může pomoci lépe naplánovat pobyt v přírodě v období zvýšeného rizika.
Zdroje a další čtení
Důležité: Článek má obecně informativní charakter a nenahrazuje odborné vyšetření, diagnózu ani léčbu. S konkrétními zdravotními potížemi se obraťte na svého lékaře nebo lékárníka. V ohrožení života volejte 155 nebo 112.