Epilepsie: druhy záchvatů, léčba a první pomoc

Co je epilepsie

Epilepsie je chronické onemocnění mozku, pro které je typický trvalý sklon k opakovaným epileptickým záchvatům. Záchvat vzniká, když skupina nervových buněk v mozku najednou vyšle nadměrný a synchronizovaný elektrický výboj. Podle toho, kde výboj vzniká a kam se šíří, se liší i podoba záchvatu.

Jeden záchvat ještě neznamená epilepsii. Záchvat může vyvolat i akutní příčina, například vysoká horečka u malých dětí, nízká hladina cukru v krvi, otrava, odvykání alkoholu nebo úraz hlavy. O epilepsii lékař obvykle hovoří tehdy, když má člověk alespoň dva nevyprovokované záchvaty, nebo jeden záchvat a vyšetření ukazuje vysoké riziko dalších.

Epilepsie může začít v jakémkoli věku, nejčastěji v dětství a ve vyšším věku. Příčinou může být vrozená dispozice, vývojová vada mozku, poranění hlavy, prodělaná cévní mozková příhoda, nádor, infekce mozku nebo jiné poškození. U části lidí se konkrétní příčinu najít nepodaří.

Jak mohou záchvaty vypadat

Lékaři rozlišují záchvaty podle místa vzniku na ložiskové (fokální), které začínají v jedné oblasti mozku, a generalizované, které od počátku zasahují obě mozkové hemisféry.

• Generalizovaný tonicko-klonický záchvat je nejznámější: člověk ztratí vědomí, upadne, tělo ztuhne a pak se objeví rytmické záškuby končetin. Může se pokousat do jazyka, pomočit se a mít na ústech pěnu. Záchvat obvykle trvá jednu až dvě minuty, poté následuje spavost a zmatenost.
• Absence jsou typické hlavně pro děti: krátký výpadek vědomí na několik sekund, dítě zírá do prázdna a pak pokračuje v činnosti, jako by se nic nestalo. Mohou se opakovat mnohokrát denně a bývají zaměňovány za nepozornost.
• Myoklonické záchvaty jsou krátké záškuby svalů, často ráno po probuzení.
• Ložiskové záchvaty mohou proběhnout při plném vědomí, třeba jako záškuby jedné ruky, brnění, zvláštní pocit v žaludku, pocit již viděného nebo neobvyklý pach. Jindy je vědomí porušené: člověk nereaguje, mlaská, pohybuje rukama bezúčelně a na záchvat si pak nepamatuje.

Pro diagnózu je velmi cenný popis svědka nebo video záchvatu natočené mobilem.

Vyšetření

Po prvním záchvatu je nutné vyšetření, obvykle v nemocnici a následně u neurologa. Lékař se podrobně ptá na okolnosti záchvatu a pátrá po možných příčinách. Základem je:

• EEG (elektroencefalografie), které snímá elektrickou aktivitu mozku; někdy se provádí po spánkové deprivaci nebo jako dlouhodobý záznam,
• magnetická rezonance mozku, která může odhalit jizvu, vývojovou vadu či nádor,
• krevní testy a vyšetření srdce, protože krátkodobou ztrátu vědomí s cukáním může způsobit i obyčejné mdloby nebo porucha srdečního rytmu.

Rozlišit epileptický záchvat od jiných stavů není vždy snadné, a proto je důležitý odborník. Stanovení typu epilepsie určuje volbu léčby.

Léčba

Základem léčby jsou antiepileptika, léky, které snižují dráždivost mozku a brání vzniku záchvatů. Neurolog vybírá lék podle typu epilepsie, věku, pohlaví, dalších nemocí a možných lékových interakcí. Léčba začíná nízkou dávkou, která se postupně upravuje. U většiny nemocných se podaří dosáhnout toho, že záchvaty vymizí nebo jsou vzácné.

Pro úspěch léčby je zásadní:

• užívat léky pravidelně a nevysazovat je sám, náhlé vysazení může vyvolat sérii záchvatů,
• informovat každého lékaře o léčbě epilepsie, protože antiepileptika se ovlivňují s řadou jiných léků, včetně hormonální antikoncepce,
• ženy by měly těhotenství plánovat s neurologem; některé léky mohou poškodit plod, jiné jsou bezpečnější, a úpravu léčby je třeba provést předem.

Pokud léky nepomáhají ani po vyzkoušení dvou vhodně zvolených přípravků, jde o farmakorezistentní epilepsii. Takový pacient patří do specializovaného epileptologického centra, kde se zvažuje například epileptochirurgický zákrok, stimulace bloudivého nervu nebo speciální ketogenní dieta pod dohledem odborníků.

První pomoc při záchvatu

Většina záchvatů do několika minut sama skončí. Úkolem okolí je hlavně zabránit zranění.

1. Zachovejte klid a podívejte se na hodinky, kdy záchvat začal.
2. Odstraňte z okolí předměty, o které by se člověk mohl zranit, pod hlavu vložte něco měkkého, například složenou bundu.
3. Uvolněte oblečení kolem krku, sundejte brýle.
4. Nedávejte nic do úst, ani prsty, ani lžíci. Člověk si jazyk nespolkne a hrozí zranění vám i jemu.
5. Nedržte křečující končetiny násilím a nepokoušejte se člověka křísit.
6. Po skončení křečí ho otočte do stabilizované polohy na bok a kontrolujte dýchání.
7. Zůstaňte s ním, dokud se plně nezorientuje. Mluvte klidně, bývá zmatený a unavený.

Záchranku na číslo 155 volejte, pokud záchvat trvá déle než pět minut, pokud následuje další záchvat bez návratu vědomí, jde o první záchvat v životě, člověk se zranil, záchvat nastal ve vodě, jde o těhotnou ženu nebo diabetika, nebo pokud po záchvatu nedýchá normálně či se neprobírá. Záchvat trvající přes pět minut může přejít v status epilepticus, který ohrožuje život.

Spouštěče záchvatů

I u léčené epilepsie může záchvat vyvolat určitá situace. Znalost vlastních spouštěčů pomáhá záchvatům předcházet. Mezi nejčastější patří:

• vynechání nebo opožděné užití léku,
• nedostatek spánku, ponocování a nepravidelný režim,
• alkohol, zejména den po jeho vypití, a užívání drog,
• horečnaté onemocnění, zvracení nebo průjem, kdy se lék nemusí dostatečně vstřebat,
• velký stres a vyčerpání,
• u menšiny lidí blikající světlo, například stroboskop nebo některé videohry,
• u některých žen hormonální změny během menstruačního cyklu.

Pomoci může záchvatový deník, do kterého se zapisují datum, čas, podoba záchvatu a okolnosti, které mu předcházely. Neurolog podle něj lépe vyhodnotí účinek léčby.

Život s epilepsií

Většina lidí s epilepsií žije plnohodnotný život, studuje, pracuje, sportuje a zakládá rodinu. Je ale dobré dodržovat několik zásad:

• pravidelný spánek, protože nedostatek spánku je jedním z nejčastějších spouštěčů záchvatů,
• omezení alkoholu,
• u fotosenzitivní epilepsie opatrnost u blikajícího světla,
• nekoupat se ve vaně ani neplavat bez dohledu, zvláště pokud záchvaty nejsou pod kontrolou,
• řízení motorových vozidel je možné jen za podmínek stanovených právními předpisy a po posouzení lékařem, obvykle po delším období bez záchvatů.

U řady dětí epilepsie s věkem vymizí. U dospělých lze po několika letech bez záchvatů s neurologem zvážit postupné vysazení léků. Rozhodnutí vždy patří lékaři.