Zánět slepého střeva (apendicitida): příznaky a léčba

Co je apendicitida

Apendix, česky červovitý přívěsek slepého střeva, je úzký, slepě končící výběžek na začátku tlustého střeva. Jeho přesná funkce v těle není zcela jasná, odstranění apendixu nezpůsobuje žádné trvalé zdravotní potíže. Apendicitida vzniká, když se vnitřní prostor apendixu ucpe, nejčastěji ztvrdlou stolicí, zbytnělou lymfatickou tkání po infekci nebo vzácně cizím tělesem či nádorem, a v uzavřeném prostoru se pomnoží bakterie, což vyvolá zánět.

Neléčený zánět postupně poškozuje stěnu apendixu, která může během jednoho až dvou dnů prasknout (perforovat). Obsah střeva se pak dostane do dutiny břišní a způsobí zánět pobřišnice, závažný stav vyžadující okamžitou léčbu. Právě riziko perforace je důvodem, proč se apendicitida považuje za akutní stav vyžadující rychlé rozhodnutí o léčbě.

Apendicitida patří k nejčastějším příčinám náhlé břišní příhody, tedy stavu vyžadujícího neodkladné chirurgické posouzení, a může postihnout člověka v jakémkoli věku. Celoživotní riziko, že člověk apendicitidu prodělá, je poměrně vysoké, u části populace se onemocnění objeví už v dětství nebo dospívání, u jiných třeba až v pozdějším věku.

Příznaky

Klasický průběh apendicitidy začíná nevýraznou bolestí kolem pupku nebo v horní části břicha, která se během několika hodin až jednoho dne přesune a soustředí do pravé dolní části břicha. Bolest se typicky zhoršuje pohybem, kašlem nebo otřesy, například při jízdě autem po nerovné cestě, a mnoho pacientů popisuje úlevu při mírném pokrčení pravé nohy v kyčli.

• bolest v pravé dolní části břicha, zhoršující se v čase,
• ztráta chuti k jídlu,
• nevolnost, u části lidí zvracení,
• mírně zvýšená teplota,
• u některých lidí průjem nebo naopak zácpa.

Průběh se může lišit podle věku a uložení apendixu: u malých dětí, těhotných žen a starších lidí bývají příznaky méně typické, což diagnostiku ztěžuje a vyžaduje větší pozornost lékaře.

U těhotných žen se navíc apendix s postupujícím těhotenstvím posouvá výš v důsledku rostoucí dělohy, takže bolest nemusí být tak jednoznačně lokalizovaná v pravé dolní části břicha jako u ostatních dospělých. To může vést k obtížnější a opožděné diagnóze, proto lékaři u těhotných žen s bolestí břicha na možnost apendicitidy myslí i při méně typickém obraze.

Jak se apendicitida diagnostikuje

Diagnóza se opírá o pečlivé vyšetření břicha lékařem, kdy je typickým nálezem citlivost a bolestivost v pravé dolní části břicha při pohmatu, zhoršující se po náhlém uvolnění tlaku ruky, což lékaři označují jako příznak dráždění pobřišnice. Doplňují se krevní testy, které obvykle ukazují zvýšené zánětlivé markery a bílé krvinky.

Základním zobrazovacím vyšetřením bývá ultrazvuk břicha, u nejasných případů nebo u dospělých také počítačová tomografie (CT), která apendicitidu potvrdí nebo vyloučí s vysokou přesností a zároveň ukáže, zda již nedošlo k perforaci nebo vzniku abscesu. U žen v reprodukčním věku je důležité vyloučit i gynekologické příčiny podobné bolesti, jako je mimoděložní těhotenství nebo zánět vaječníků, protože příznaky se mohou překrývat.

Léčba

Standardní a nejčastější léčbou apendicitidy je chirurgické odstranění apendixu (apendektomie), dnes nejčastěji prováděné laparoskopicky, tedy několika malými řezy pomocí kamery a nástrojů zavedených do dutiny břišní. Laparoskopický přístup obvykle znamená kratší hospitalizaci a rychlejší zotavení než klasická otevřená operace, kterou lékaři volí v případech, kdy je zánět pokročilý, dojde ke komplikacím, nebo to vyžaduje anatomie pacienta či předchozí operace v dutině břišní.

U vybraných pacientů s mírnou, nekomplikovanou apendicitidou bez známek perforace se v posledních letech ve specializovaných pracovištích zvažuje i léčba samotnými antibiotiky bez operace. Tento postup ale není vhodný pro každého a nese riziko, že se zánět vrátí a operace bude nutná později; rozhodnutí o vhodnosti tohoto přístupu vždy dělá chirurg podle konkrétního nálezu, celkového stavu pacienta a dostupnosti dalšího sledování po propuštění.

Pokud už došlo k perforaci apendixu a rozvoji zánětu pobřišnice, je nutná urgentní operace spolu s podáváním antibiotik a intenzivní podpůrnou léčbou, protože jde o stav bezprostředně ohrožující život.

Doba, po kterou apendix vydrží bez prasknutí, se u jednotlivých lidí liší a nedá se předem s jistotou odhadnout, proto lékaři při podezření na apendicitidu obvykle nedoporučují dlouhé vyčkávání s cílem symptomy dále pozorovat, ale spíše rychlé provedení potvrzujících vyšetření a podle jejich výsledku rozhodnutí o dalším postupu.

Zotavení po operaci

Po nekomplikované laparoskopické apendektomii bývá hospitalizace krátká, obvykle jeden až dva dny, a návrat k běžným činnostem trvá řádově týden až dva, u operací otevřenou cestou nebo po komplikacích déle. Po propuštění lékař poučí pacienta o postupném zatěžování, péči o rány a příznacích, na které je třeba dát pozor, jako je horečka, zvýšená bolest nebo zarudnutí v okolí jizvy, protože ty mohou svědčit o infekci rány nebo jiné komplikaci vyžadující kontrolu.

Odstranění apendixu nemá žádný trvalý vliv na trávení ani celkové zdraví, protože se nejedná o orgán nezbytný pro fungování těla.

V posledních letech se objevují i výzkumy naznačující, že apendix může hrát drobnou roli jako jakási zásobárna prospěšných střevních bakterií, které mohou pomoci obnovit střevní mikroflóru po těžké infekci. Tato role je ale doplňková a jeho odstranění organismu prokazatelně žádnou trvalou újmu nezpůsobuje.

Proč se nemá bolest břicha přehlížet

Riziko apendicitidy spočívá právě v tom, že se stav může rychle zhoršit, a čekání na to, zda bolest sama přejde, může vést k perforaci apendixu. Samoléčba léky proti bolesti, které mohou příznaky dočasně zamaskovat, ani užívání laxativ při podezření na apendicitidu se nedoporučuje, protože mohou zhoršit průběh nebo oddálit správnou diagnózu.

Vzhledem k tomu, že se příznaky mohou u různých lidí lišit a zpočátku připomínat běžné trávicí obtíže, je při zesilující bolesti v pravé dolní části břicha vždy bezpečnější nechat se vyšetřit, než čekat na jednoznačné zhoršení stavu.

Vyšetření na pohotovosti nebo u lékaře trvá obvykle krátkou dobu a v případě, že se apendicitida nepotvrdí, se pacient bez zbytečného rizika vrací domů. Naopak čekání doma s nadějí, že bolest sama přejde, může v případě skutečné apendicitidy vést k horšímu výsledku léčby a delší době zotavení.