Bradavice: příčiny, druhy a jak se jich zbavit

Co jsou bradavice a jak vznikají

Bradavice jsou nezhoubné výrůstky kůže způsobené infekcí lidským papilomavirem, zkráceně HPV. Existuje více než sto typů tohoto viru a různé typy způsobují různé druhy bradavic na různých částech těla. Virus proniká do kůže drobnými oděrkami nebo trhlinkami a způsobuje zrychlené a nepravidelné množení buněk povrchové vrstvy kůže, čímž vzniká charakteristický hrbolatý výrůstek.

Bradavice jsou velmi časté zejména u dětí školního věku, u nichž imunitní systém s virem teprve získává zkušenost. K nákaze dochází přímým kontaktem s bradavicí nebo nepřímo, například přes společné bazény, sprchy nebo sdílenou obuv.

Od nákazy virem po vznik viditelné bradavice může uplynout několik týdnů až měsíců, tzv. inkubační doba, což znemožňuje zpětně přesně určit, kde a kdy k nákaze došlo. Riziko nákazy zvyšuje poškozená kůže, vlhké prostředí a přímý dlouhodobý kontakt s infikovaným povrchem.

Typy bradavic

Podle vzhledu a místa výskytu se rozlišuje několik typů:

• Obyčejné bradavice jsou drsné, hrbolaté výrůstky, nejčastěji na rukou a prstech, s drobnými tmavými tečkami (zaschlé cévky).
• Plantární bradavice (plosky, myrmecie) rostou na chodidle, tlakem chůze jsou zatlačené dovnitř kůže a mohou být bolestivé jako naboso našlápnutý kamínek.
• Ploché bradavice jsou drobné, hladké a mírně vyvýšené, často ve větším počtu, typicky na obličeji nebo hřbetech rukou, hlavně u dětí.
• Nitkovité bradavice jsou tenké, protáhlé výrůstky, obvykle na obličeji kolem očí, nosu nebo úst.

Zvláštní skupinou jsou genitální bradavice (kondylomata), které souvisí s jinými typy HPV a přenáší se pohlavním stykem; jejich vyšetření a léčbu řeší lékař samostatně.

Vzhled a chování bradavic se může u jednotlivých lidí lišit i v závislosti na místě kůže, imunitním stavu a délce trvání infekce. Starší bradavice bývají obvykle větší a odolnější vůči léčbě než nově vzniklé, proto se doporučuje s léčbou začít co nejdříve po zjištění.

Jak se bradavice šíří

K přenosu dochází přímým dotykem s bradavicí nebo kontaktem s povrchy, na kterých virus přežívá, například podlaha bazénu, sprchy nebo společné ručníky. Riziko nákazy zvyšuje vlhká a poškozená kůže, proto se plantární bradavice často šíří v bazénech a šatnách. Škrábání nebo okusování vlastní bradavice může virus přenést i na jiné místo těla, tzv. autoinokulací.

Ne každý kontakt s virem vede ke vzniku bradavice, záleží i na individuální citlivosti a stavu imunitního systému. To vysvětluje, proč v jedné rodině nebo skupině dětí vystavené stejnému riziku onemocní jen část z nich, zatímco jiní zůstanou bez příznaků.

Domácí léčba

U mírných a nekomplikovaných bradavic, zejména na rukou, je vhodné vyzkoušet nejprve volně prodejnou léčbu.

• Kyselina salicylová ve formě roztoku nebo náplasti postupně rozrušuje zrohovatělou tkáň bradavice. Aplikuje se pravidelně, obvykle denně po několik týdnů, ideálně po předchozím namočení kůže ve vodě a jemném zbroušení pilníkem.
• Někteří lidé zkoušejí kryoterapii ve spreji dostupnou v lékárně, která bradavici zmrazí; je méně účinná než profesionální zmrazení u lékaře, ale je vhodná pro menší, povrchové bradavice.

Léčba vyžaduje trpělivost, zlepšení se často dostaví až po několika týdnech pravidelného používání. U dětí bradavice navíc často vymizí samy díky vlastní imunitní reakci, obvykle do jednoho až dvou let.

U plantárních bradavic bývá domácí léčba obtížnější kvůli zesílené kůži na chodidle, proto se doporučuje kůži před aplikací kyseliny salicylové zjemnit teplou koupelí a jemně zbrousit pilníkem nebo pemzou, aby se účinná látka dostala hlouběji. Léčba se přerušuje při známkách podráždění a znovu zahajuje po zklidnění kůže.

Odborná léčba

Pokud domácí léčba nezabírá nebo je bradavice bolestivá či rozsáhlá, lékař nabízí další možnosti:

• kryoterapie tekutým dusíkem, kdy se bradavice opakovaně zmrazí, což vyvolá odloučení postižené tkáně,
• chirurgické odstranění nebo laserová léčba u odolných či velkých bradavic,
• lokální imunomodulační přípravky, které podporují vlastní imunitní reakci proti viru u obtížně léčitelných případů.

Žádná metoda nezaručuje stoprocentní úspěch napoprvé a bradavice se mohou i po léčbě vrátit, protože virus může v okolní kůži přetrvávat.

U rozsáhlejších nebo obtížně léčitelných případů lékaři někdy kombinují více metod najednou, například pravidelné zmrazování doplněné o domácí aplikaci kyseliny salicylové mezi jednotlivými návštěvami. Volba postupu závisí na typu, počtu a umístění bradavic i na věku pacienta, u dětí se preferují méně bolestivé metody.

Prevence

Riziko nákazy a šíření bradavic lze snížit několika opatřeními: nošením obuvi na veřejných bazénech a ve sprchách, nesdílením ručníků, ponožek a obuvi, udržováním nohou v suchu a péčí o neporušenou kůži. Bradavici je vhodné nedrbat a nekousat, aby se nešířila na další místa. Proti genitálním typům HPV existuje očkování, které je součástí doporučeného očkovacího schématu pro dospívající.

V domácnostech s malými dětmi pomáhá i důsledná hygiena rukou a nezdílení osobních věcí, jako jsou ručníky nebo pilníky na nehty. Pokud dítě bradavici škrábe nebo okusuje, je vhodné ho na riziko šíření na jiná místa upozornit a případně místo přechodně zakrýt náplastí.

Kdy nejde o bradavici

Ne každý drsný nebo vyvýšený útvar na kůži je bradavicí. Podobně mohou vypadat mozoly vzniklé dlouhodobým tlakem, stařecké bradavice (seboroické keratózy), které nemají s virem HPV nic společného a jsou zcela nezhoubné, nebo vzácněji i některé kožní nádory. Rozdíl bývá v tom, že bradavice mají typicky drobné tmavé tečky (zaschlé cévky) a při jemném zmáčknutí ze stran mohou bolet, zatímco mozol bolí spíše přímým tlakem shora a nemá tečkovanou strukturu.

Pokud si sami nejste jistí, o jaký útvar jde, je vždy bezpečnější nechat ho posoudit lékařem, než zkoušet domácí léčbu naslepo. Zbytečné zdržení léčby by u jiné příčiny, například u kožního nádoru, mohlo mít závažnější důsledky než u obyčejné bradavice.

Zvláštní opatrnost je namístě u útvarů, které rychle rostou, mění barvu, krvácí bez zjevného mechanického podnětu nebo se objevují u starších lidí na místech dlouhodobě vystavených slunci. Takové změny by měl vždy posoudit dermatolog, i kdyby se zpočátku podobaly obyčejné bradavici.

Samodiagnostika podle fotografií na internetu proto nemá nahrazovat vyšetření lékařem tam, kde si nejste jistí. U typických, jasně rozpoznatelných bradavic na rukou u zdravého dospělého nebo dítěte je ale domácí léčba popsaná výše zcela na místě a nevyžaduje vždy návštěvu lékaře předem.