Chronické onemocnění ledvin: příznaky, stadia a léčba

Co je chronické onemocnění ledvin

Ledviny plní v těle řadu funkcí: filtrují odpadní látky a přebytečnou vodu z krve do moči, udržují rovnováhu minerálů, regulují krevní tlak, podílejí se na tvorbě červených krvinek prostřednictvím hormonu erytropoetinu a udržují zdraví kostí regulací vápníku a fosforu. Chronické onemocnění ledvin je stav, kdy je jejich funkce trvale snížená nebo je přítomno poškození ledvin (například bílkovina v moči), a to po dobu delší než tři měsíce.

Onemocnění se dělí do pěti stadií podle míry snížení filtrační funkce ledvin, která se odhaduje z hladiny kreatininu v krvi, věku, pohlaví a dalších údajů (takzvaná odhadovaná glomerulární filtrace, eGFR). Stadium 1 znamená jen mírné poškození při zachované funkci, stadium 5 odpovídá selhání ledvin vyžadujícímu léčbu nahrazující jejich funkci.

Příčiny a rizikové faktory

Nejčastějšími příčinami chronického onemocnění ledvin ve vyspělých zemích jsou:

• cukrovka, zejména dlouhodobě špatně kompenzovaná, která poškozuje drobné cévy v ledvinových filtrech,
• vysoký krevní tlak, jenž ledviny poškozuje podobným mechanismem,
• chronický zánět ledvin a některá autoimunitní onemocnění,
• opakované nebo chronické infekce močových cest a městnání moči, například při zvětšené prostatě,
• dědičná onemocnění ledvin, jako je polycystóza ledvin,
• dlouhodobé nadužívání některých léků proti bolesti ze skupiny nesteroidních antirevmatik ve vysokých dávkách po dlouhou dobu.

Riziko dále zvyšuje vyšší věk, obezita, kouření a výskyt onemocnění ledvin v rodině.

Chronické onemocnění ledvin patří k civilizačním nemocem, jejichž výskyt v posledních desetiletích celosvětově roste, především v souvislosti s narůstajícím počtem lidí s cukrovkou, vysokým krevním tlakem a obezitou. Vzhledem k tomu, že mnohé z těchto rizikových faktorů lze ovlivnit životním stylem, má prevence chronického onemocnění ledvin úzkou souvislost s prevencí těchto souvisejících civilizačních onemocnění.

Příznaky

Časná stadia chronického onemocnění ledvin probíhají typicky zcela bez příznaků, protože ledviny mají značnou rezervní kapacitu a jejich funkce se může výrazně snížit, aniž by to člověk pocítil. Nemoc se proto často zjistí až náhodně při běžném krevním nebo močovém vyšetření, případně cíleně u lidí s cukrovkou nebo vysokým krevním tlakem, kteří jsou pravidelně sledováni.

S postupujícím poškozením se mohou objevit:

• únava a snížená výkonnost,
• otoky kotníků, nohou nebo kolem očí,
• zpěněná moč, což může ukazovat na přítomnost bílkoviny v moči,
• časté močení, zejména v noci,
• ztráta chuti k jídlu, nevolnost,
• svědění kůže,
• vysoký krevní tlak, který je obtížné zvládat léčbou.

Tyto příznaky se obvykle objevují až v pokročilejších stadiích, což podtrhuje význam pravidelných kontrol u lidí s rizikovými faktory.

Otoky a únava se u chronického onemocnění ledvin objevují postupně a lidé si je zpočátku snadno vysvětlí jinak, například přičtou únavu stresu nebo otoky dlouhému stání. Právě proto se v praxi nejlépe osvědčuje aktivní vyhledávání nemoci u ohrožených skupin pomocí laboratorních testů, místo spoléhání na to, že člověk sám příznaky rozpozná.

Jak se nemoc diagnostikuje

Základem diagnostiky jsou dva jednoduché testy: odběr krve na kreatinin, ze kterého se vypočítá odhadovaná glomerulární filtrace (eGFR), a vyšetření moči na přítomnost bílkoviny (albuminu). Kombinace obou hodnot umožňuje stanovit stadium onemocnění a odhadnout riziko jeho dalšího postupu.

Doplňkově se podle příčiny provádí ultrazvuk ledvin, který ukáže jejich velikost a strukturu, případně přítomnost cyst nebo překážky v odtoku moči. U nejasných případů nebo při podezření na specifické onemocnění ledvin může nefrolog doporučit i odběr vzorku tkáně ledviny (biopsii). Lidé s cukrovkou nebo vysokým krevním tlakem by měli mít funkci ledvin kontrolovanou pravidelně, obvykle jednou ročně, i bez příznaků.

Kromě kreatininu a albuminu v moči lékaři někdy sledují i další ukazatele, jako je hladina draslíku, vápníku, fosforu nebo krevní obraz, protože chronické onemocnění ledvin může postupně ovlivnit i tyto hodnoty. Sledování těchto parametrů pomáhá včas odhalit a řešit případné komplikace, jako je chudokrevnost nebo poruchy metabolismu kostí, které se s postupujícím onemocněním ledvin mohou objevit.

Léčba a zpomalení postupu nemoci

Chronické onemocnění ledvin ve většině případů nelze vyléčit, cílem léčby je zpomalit jeho postup a předcházet komplikacím.

• Léčba základního onemocnění: dobrá kompenzace cukrovky a důsledná kontrola krevního tlaku patří k nejúčinnějším opatřením zpomalujícím poškození ledvin.
• Léky ze skupiny ACE inhibitorů nebo sartanů, běžně používané na krevní tlak, mají navíc přímý ochranný účinek na ledviny, zejména u lidí s bílkovinou v moči.
• Novější skupina léků (inhibitory SGLT2), původně vyvinutá pro léčbu cukrovky, se dnes používá i k ochraně ledvin u vybraných pacientů s chronickým onemocněním ledvin, o jejich nasazení rozhoduje lékař.
• Úprava stravy: v pokročilejších stadiích nefrolog nebo nutriční terapeut doporučuje omezení soli, případně bílkovin, draslíku či fosforu podle konkrétní situace pacienta.
• Vyhýbání se lékům poškozujícím ledviny, zejména dlouhodobému užívání vysokých dávek nesteroidních antirevmatik bez porady s lékařem.

V posledním, pátém stadiu, kdy ledviny přestávají dostatečně plnit svou funkci (selhání ledvin), je nutná léčba nahrazující jejich funkci: dialýza, ať už hemodialýza prováděná ve specializovaném středisku, nebo peritoneální dialýza prováděná doma, případně transplantace ledviny, která u vhodných pacientů nabízí nejlepší dlouhodobé výsledky.

Volba mezi jednotlivými způsoby léčby nahrazující funkci ledvin závisí na celkovém zdravotním stavu pacienta, jeho preferencích a dostupnosti vhodného dárce ledviny. Transplantace není vhodná pro každého, u starších pacientů s dalšími závažnými onemocněními bývá i dlouhodobá dialýza bezpečnou a přiměřenou volbou, která umožňuje vést aktivní život.

Prevence a život s onemocněním

Nejúčinnější prevencí chronického onemocnění ledvin je dobrá kontrola cukrovky a krevního tlaku, udržování přiměřené tělesné hmotnosti, dostatek pohybu, nekouření a opatrnost s dlouhodobým užíváním léků proti bolesti bez porady s lékařem. Důležitý je i dostatečný pitný režim, aniž by šlo o nadměrné, násilné pití vody nad rámec přirozené žízně.

Lidé žijící s chronickým onemocněním ledvin by měli být v pravidelné péči nefrologa, dodržovat doporučenou úpravu stravy a informovat každého nového lékaře o svém onemocnění, protože ovlivňuje volbu a dávkování řady léků, včetně běžných volně prodejných přípravků a kontrastních látek používaných při některých zobrazovacích vyšetřeních, protože u snížené funkce ledvin je někdy nutné volit šetrnější alternativu nebo dávku upravit.