Nedoslýchavost: příčiny, typy a možnosti léčby

Co je nedoslýchavost

Nedoslýchavost je částečné snížení schopnosti slyšet zvuky, které může být lehké, střední, těžké až velmi těžké. Liší se od hluchoty, což je úplná ztráta sluchu. Sluch má u člověka zásadní význam nejen pro rozumění řeči, ale i pro orientaci v prostoru a vnímání okolního světa, takže i jeho částečné omezení může výrazně ovlivnit kvalitu běžného života. Sluchová dráha vede od zevního ucha přes bubínek a středoušní kůstky do vnitřního ucha, kde se zvukové vlnění mění na nervové signály putující sluchovým nervem do mozku – porucha může vzniknout na kterémkoli z těchto míst.

Podle místa poškození se nedoslýchavost dělí na dva základní typy, které se mohou i kombinovat. Rozdělení je důležité i proto, že se od něj odvíjí volba léčby – zatímco převodní poruchy lze často řešit léčbou nebo operací, u percepčních poruch je hlavní pomocí kompenzace ztraceného sluchu.

Typy nedoslýchavosti

• Převodní nedoslýchavost vzniká, když je narušen přenos zvuku v zevním nebo středním uchu – příčinou bývá ušní maz, tekutina za bubínkem, poškozený nebo protržený bubínek, otoskleróza (ztuhnutí středoušních kůstek) nebo chronický zánět středního ucha. Tento typ často jde dobře řešit léčbou nebo operací a sluch se po vyřešení příčiny může vrátit zcela nebo z velké části k normálu.
• Percepční (senzorineurální) nedoslýchavost vzniká poškozením vláskových buněk vnitřního ucha nebo sluchového nervu – typicky u věkem podmíněné nedoslýchavosti, po poškození hlukem, u některých infekcí nebo vrozeně. Tento typ je obvykle trvalý, řeší se kompenzací pomocí sluchadel nebo kochleárního implantátu. Míra ztráty se dále dělí na lehkou, střední, těžkou a velmi těžkou podle toho, jak tiché zvuky člověk ještě dokáže zaslechnout.
• Smíšená nedoslýchavost kombinuje oba mechanismy, což bývá časté například u starších lidí s dlouhodobým zánětem středního ucha spolu s věkem podmíněnou nedoslýchavostí.

Příčiny

• Stárnutí (presbyakuze) – postupné opotřebení vláskových buněk vnitřního ucha, patří mezi nejčastější příčiny nedoslýchavosti u starších lidí.
• Hluk – dlouhodobá expozice hlasitým zvukům v práci, na koncertech nebo ve sluchátkách poškozuje vláskové buňky nevratně.
• Ušní maz ucpávající zvukovod, řešitelná a častá příčina, zejména u starších lidí a nositelů naslouchadel, kterou snadno odstraní lékař vypláchnutím nebo odsátím.
• Opakované záněty středního ucha v dětství.
• Vrozené příčiny a infekce prodělané matkou v těhotenství.
• Některé léky s možným nežádoucím účinkem na sluch, o jejichž užívání vždy rozhoduje lékař.
• Náhlá ztráta sluchu, což je akutní stav vyžadující rychlé vyšetření a časnou léčbu, aby se zvýšila šance na zlepšení.
• Nádory sluchového nervu – vzácná, ale závažná příčina jednostranné nedoslýchavosti, kterou je nutné odlišit od mnohem častějších příčin.

Příznaky

• potřeba častěji žádat o zopakování řečeného,
• obtížné rozumění řeči v hlučném prostředí, například v restauraci,
• pocit, že ostatní „mluví nezřetelně“,
• potřeba zvyšovat hlasitost televize nebo rádia,
• obtížné rozlišování vyšších tónů, například dětských nebo ženských hlasů, i konzonant jako „s“ nebo „š“, které se pak v řeči snadno pletou,
• u dětí opožděný vývoj řeči nebo nepozornost, kterou lze mylně přisoudit jiné příčině.

Protože se nedoslýchavost často rozvíjí postupně, mnoho lidí si ji dlouho neuvědomuje a přizpůsobí se jí, než ji sami rozpoznají – často si jí všimne až okolí, například když opakovaně zvyšuje hlasitost televize nebo přeslechne oslovení zezadu.

Diagnostika

Podezření na nedoslýchavost vyšetřuje ORL lékař nebo foniatr. Základem je odebrání anamnézy a vyšetření zvukovodu a bubínku, které odhalí například ušní maz nebo zánět. Rozsah a typ poruchy pak upřesní audiometrické vyšetření, které měří práh slyšení pro různé tóny, případně tympanometrie hodnotící pohyblivost bubínku a středoušních kůstek.

U novorozenců se v Česku provádí celoplošný screening sluchu ještě v porodnici, protože časný záchyt vrozené nedoslýchavosti je zásadní pro správný vývoj řeči. U starších dětí a dospělých se navíc audiometrie opakuje při kontrolách, aby se zachytilo i postupné, pomalu se rozvíjející zhoršení sluchu, které si sám člověk nemusí uvědomit.

Léčba a kompenzace

• Odstranění řešitelné příčiny – vyčištění ušního mazu, léčba zánětu, u otosklerózy nebo poškozeného bubínku operační řešení.
• Sluchadla jsou hlavní pomůckou u trvalé percepční nedoslýchavosti – zesilují zvuk a přizpůsobují ho typu ztráty sluchu podle audiogramu. Jejich nastavení a výběr provádí foniatr nebo audiolog.
• Kochleární implantát je určen lidem s těžkou až úplnou ztrátou sluchu, kterým běžná sluchadla nepomáhají dostatečně; zařízení převádí zvuk na elektrické signály přímo stimulující sluchový nerv. Zavedení implantátu je chirurgický zákrok a následuje po něm dlouhodobá rehabilitace, než se mozek naučí nový typ sluchového vjemu správně zpracovávat.
• Sluchová rehabilitace a logopedie, zejména u dětí, pomáhají využít zbylý sluch a podpořit vývoj řeči, u dospělých mohou zahrnovat i nácvik odezírání a strategie usnadňující komunikaci v hlučném prostředí.

Úhrada sluchadel a dalších pomůcek z veřejného zdravotního pojištění se řídí aktuálními pravidly a limity, které stanovuje zdravotní pojišťovna – konkrétní podmínky je vhodné ověřit přímo u pojišťovny nebo foniatra. Kvalitně zvolené a správně nastavené sluchadlo dokáže u většiny lidí s percepční nedoslýchavostí výrazně zlepšit rozumění řeči, zvlášť v hlučném prostředí, kde bývají potíže nejvýraznější.

Prevence a proč nedoslýchavost neodkládat

• chránit sluch před hlukem – chrániče sluchu při hlučné práci a na koncertech, přiměřená hlasitost sluchátek,
• léčit záněty středního ucha u dětí i dospělých,
• pravidelně kontrolovat sluch po padesátém roce věku,
• u nejasného zhoršení sluchu nevyčkávat, protože mozek si na omezenou sluchovou stimulaci zvyká a odklad zavedení sluchadel může ztížit pozdější adaptaci na ně,
• u dětí předcházet opakovaným zánětům středního ucha důslednou léčbou a sledováním u lékaře, protože časté záněty patří mezi ovlivnitelné příčiny dětské nedoslýchavosti.

Neléčená nedoslýchavost u dospělých je spojena s vyšším rizikem sociální izolace, deprese a je považována za jeden z ovlivnitelných rizikových faktorů pro rozvoj demence ve stáří – o to důležitější je věnovat sluchu pozornost včas. Kromě dopadu na komunikaci a duševní pohodu má neléčená ztráta sluchu vliv i na bezpečnost, protože člověk hůře vnímá varovné zvuky v dopravě nebo doma.