Pásový opar (herpes zoster): příznaky, léčba a očkování

Co je pásový opar

Pásový opar, odborně herpes zoster, je onemocnění způsobené reaktivací viru varicella-zoster. Jde o stejný virus, který při prvním setkání s organismem, obvykle v dětství, vyvolá plané neštovice. Po jejich odeznění virus nezmizí, ale zůstává trvale uložen v neaktivní podobě v nervových uzlinách podél páteře.

S přibývajícím věkem nebo při oslabení imunitního systému, například při onkologickém onemocnění, po transplantaci nebo při léčbě potlačující imunitu, se virus může znovu aktivovat. Šíří se pak po vlákně jednoho konkrétního nervu ke kůži, kterou tento nerv zásobuje, a vyvolá typickou bolestivou vyrážku. Riziko pásového oparu výrazně stoupá po padesátém roce věku.

Podle odhadů onemocní pásovým oparem v průběhu života přibližně jeden ze tří lidí, kteří v minulosti prodělali plané neštovice. Onemocnění se může objevit v jakémkoli věku, výrazně převažuje ale u starších dospělých a u lidí s oslabenou imunitou, u kterých bývá i závažnější a s vyšším rizikem komplikací.

Jak nemoc probíhá

Pásový opar má typický, dobře rozpoznatelný průběh.

• Prodromy: několik dní před vyrážkou se v postižené oblasti objevuje bolest, pálení, brnění nebo přecitlivělost kůže, aniž je na ní cokoli vidět. Může být doprovázena únavou a mírně zvýšenou teplotou.
• Vyrážka: vzniká pruh zarudlé kůže s puchýřky, který se táhne po jedné straně těla, nejčastěji na hrudníku nebo v bederní oblasti, ale může postihnout i obličej nebo oko. Typické je, že vyrážka nepřekračuje středovou čáru těla.
• Hojení: puchýřky postupně zasychají do strupů, které odpadávají za 2 až 4 týdny.

Bolest bývá popisována jako palčivá, bodavá nebo pálivá a u řady lidí je nejnepříjemnějším příznakem celé nemoci.

Typický je i výskyt vyrážky pouze v oblasti kůže zásobené jedním nervovým kořenem, tzv. dermatomu, což vysvětluje charakteristický pruhovitý tvar postižení, obvykle na hrudníku, zádech nebo v pase. U lidí s výrazně oslabenou imunitou se ojediněle může vyrážka objevit i na více místech těla najednou nebo přesáhnout středovou čáru, což signalizuje závažnější průběh vyžadující rychlejší lékařskou péči.

Postherpetická neuralgie a další komplikace

Nejčastější a nejobávanější komplikací je postherpetická neuralgie, tedy přetrvávající bolest v místě bývalé vyrážky, která může trvat měsíce i déle poté, co se kůže zhojí. Riziko této komplikace roste s věkem a je vyšší, pokud se s léčbou začne pozdě.

Mezi další možné komplikace patří bakteriální infekce puchýřků, jizvení kůže a při postižení oblasti obličeje riziko poškození oka nebo obrny lícního nervu. Pásový opar v oblasti oka (herpes zoster ophthalmicus) vyžaduje vždy urychlené vyšetření očním lékařem, protože hrozí trvalé poškození zraku.

Vzácnější, ale závažnou komplikací je i postižení lícního nervu s obrnou svalů poloviny obličeje a puchýřky v uchu, které se označuje jako Ramsayho-Huntův syndrom a může vést k trvalému postižení sluchu nebo obrny obličeje, pokud se léčba nezahájí včas. U lidí s výrazně oslabenou imunitou hrozí vzácně i rozšíření infekce do vnitřních orgánů nebo nervového systému.

Léčba pásového oparu

Základem léčby jsou antivirotika (aciklovir, valaciklovir nebo famciklovir) v tabletách, která předepisuje lékař. Jejich účinek je nejlepší, pokud se nasadí do 72 hodin od vzniku vyrážky, proto je důležité nemoc nepodceňovat a vyhledat lékaře co nejdříve po objevení příznaků.

• Léčba zmírňuje průběh onemocnění a snižuje riziko vzniku postherpetické neuralgie.
• Proti bolesti se používají volně prodejná analgetika, u silnější bolesti může lékař předepsat účinnější léčbu bolesti šitou na míru neuropatické bolesti.
• Postiženou kůži je vhodné udržovat čistou a suchou, vyrážku nemačkat ani neškrábat.

Kromě antivirotik lékař podle potřeby doporučuje i klid, dostatek tekutin a šetrný režim, protože onemocnění bývá provázeno celkovou únavou. Léčba se obvykle vede ambulantně, hospitalizace je potřeba jen u závažnějších forem, například při postižení oka, výrazném oslabení imunity nebo rozsáhlém postižení kůže.

Je pásový opar nakažlivý

Pásový opar sám o sobě se na jiného člověka nepřenáší jako pásový opar. Kontakt s tekutinou z puchýřků ale může u lidí, kteří dosud neprodělali plané neštovice a nejsou proti nim očkovaní, vyvolat plané neštovice. Rizikoví jsou proto zejména kojenci, těhotné ženy bez imunity a lidé s oslabenou imunitou. Dokud vyrážka mokvá, je vhodné postižené místo zakrýt a vyhýbat se kontaktu s těmito osobami.

Jakmile puchýřky zaschnou do strupu, přestává být člověk nakažlivý. Přenos vzduchem, jako je tomu u planých neštovic, u pásového oparu prakticky nehrozí, riziko je vázáno na přímý kontakt s tekutinou z puchýřků.

Očkování proti pásovému oparu

Proti pásovému oparu existuje očkování, které je v Česku doporučováno zejména dospělým od 50 let věku a lidem s oslabenou imunitou v ohroženějších skupinách bez ohledu na věk, po zvážení s ošetřujícím lékařem. Očkování významně snižuje riziko onemocnění i riziko postherpetické neuralgie. Hrazení z veřejného zdravotního pojištění se týká vybraných rizikových skupin a jeho rozsah se může měnit, aktuální podmínky proto doporučujeme ověřit u praktického lékaře nebo na webu zdravotní pojišťovny.

Očkování se doporučuje i lidem, kteří pásový opar už v minulosti prodělali, protože onemocnění se u nich může vrátit. Vhodnost očkování a jeho načasování je nejlepší probrat s praktickým lékařem, který zohlední celkový zdravotní stav, případná chronická onemocnění a míru oslabení imunity.

Zvládání postherpetické bolesti

Pokud se přes veškerou léčbu rozvine postherpetická neuralgie, jde o dlouhodobý stav, který vyžaduje trpělivý a často postupný přístup k léčbě bolesti. Používají se léky určené speciálně pro neuropatickou bolest, tedy bolest vznikající poškozením nervu, které se liší od běžných analgetik proti bolesti způsobené zánětem nebo poraněním tkáně. Volbu a dávkování těchto léků vždy stanovuje lékař podle intenzity obtíží a celkového zdravotního stavu.

Kromě léků mohou pomoci i nefarmakologické postupy, jako jsou lokální chladivé nebo hřejivé obklady podle individuální snášenlivosti, jemné krytí citlivé kůže před třením o oblečení nebo relaxační techniky ke zvládání chronické bolesti. Léčba bolesti bývá vedena postupně a s trpělivostí, protože úplné vymizení může trvat týdny až měsíce a u části pacientů bolest zcela neustoupí, i když se obvykle s časem zmírňuje.