Polohové závratě (BPPV): příčiny a jak se jich zbavit

Co je BPPV

Benigní paroxysmální polohové vertigo, zkráceně BPPV, je nejčastější příčinou závratí vůbec. Vzniká ve vnitřním uchu, konkrétně v takzvaném vestibulárním ústrojí, které je zodpovědné za vnímání rovnováhy a polohy hlavy v prostoru. Součástí tohoto ústrojí jsou tři polokruhovité kanálky naplněné tekutinou a drobné krystalky uhličitanu vápenatého, zvané otokonie, uložené v jiné části vnitřního ucha. Za normálních okolností otokonie pomáhají vnímat přímočarý pohyb a polohu hlavy vůči gravitaci, problém nastává až tehdy, když se dostanou tam, kam nepatří.

Při BPPV se tyto krystalky uvolní ze svého místa a dostanou se do jednoho z polokruhovitých kanálků. Při pohybu hlavy se pak volně přesouvají a dráždí smyslové buňky kanálku způsobem, který neodpovídá skutečnému pohybu – mozek dostává mylnou informaci o pohybu, což se projeví jako intenzivní pocit točení.

Nejčastěji je postižen zadní polokruhovitý kanálek, protože je vzhledem ke své poloze ve vnitřním uchu nejnáchylnější k tomu, aby se do něj uvolněné krystalky dostaly vlivem gravitace. Méně často bývá postižen boční nebo přední kanálek, což ovlivňuje i volbu konkrétního léčebného manévru.

Příznaky

• náhlá, intenzivní točitá závrať, jako by se točila místnost nebo pacient sám,
• vyvolaná konkrétním pohybem hlavy – otočením v posteli, záklonem hlavy při mytí vlasů nebo dívání se nahoru, předklonem,
• trvá typicky několik sekund až necelou minutu,
• často provázená nevolností, u citlivějších lidí i zvracením a pocitem nejistoty ještě chvíli po odeznění samotné závratě,
• mezi záchvaty je člověk zcela bez potíží, pokud nezaujme vyvolávající polohu,
• opakováním stejného pohybu za sebou intenzita příznaků obvykle klesá (únava reakce).

Na rozdíl od jiných příčin závratí u BPPV chybí ztráta sluchu, tinnitus i neurologické příznaky jako porucha řeči nebo hybnosti. Mezi jednotlivými záchvaty se navíc objevuje charakteristická latence, tedy krátká prodleva několika vteřin mezi zaujetím vyvolávající polohy a nástupem závratě, což lékaři pomáhá při vyšetření BPPV rozpoznat.

Kdo je ohrožen a co BPPV spouští

• věk nad 50 let, výskyt s věkem stoupá,
• ženy jsou postiženy častěji než muži,
• úraz hlavy, i mírnější náraz nebo pád na hlavu,
• dlouhodobý klid na lůžku, například po operaci nebo delší nemoci,
• po zánětu vnitřního ucha nebo po operaci ucha,
• migréna je spojena s vyšším výskytem BPPV,
• u části lidí se příčina nedá zjistit a jde o takzvanou idiopatickou formu.

BPPV patří mezi nejčastější příčiny závratí u starších dospělých, u mladších lidí se objevuje spíše v souvislosti s úrazem hlavy nebo po zánětu vnitřního ucha. U žen bývá o něco častější, možná v souvislosti s hormonálními změnami, přesný důvod tohoto rozdílu ale není zcela jasný.

Diagnostika

Diagnostiku i léčbu BPPV zajišťuje nejčastěji neurolog, ORL lékař nebo fyzioterapeut se zaměřením na vestibulární poruchy. Diagnóza se opírá především o typický popis potíží a o vyšetření zvané Dix-Hallpikeův manévr. Lékař při něm pacienta rychle přesune z sedu do lehu se záklonem a otočením hlavy na stranu a sleduje, zda se objeví typický, krátce trvající záchvat závratě doprovázený charakteristickým pohybem očí (nystagmem). Podle toho, který polokruhovitý kanálek je postižen, volí lékař odpovídající léčebný manévr.

Zobrazovací vyšetření mozku ani další testy nejsou u typického obrazu BPPV nutné. Provádějí se jen tehdy, pokud příznaky neodpovídají typickému popisu nebo se objeví jiné, neobvyklé projevy. Samotné vyšetření trvá jen několik minut a je nebolestivé, i když vyvolaná krátká závrať může být sama o sobě nepříjemná.

Léčba – repoziční manévry

Hlavní a nejúčinnější léčbou BPPV jsou repoziční manévry, série přesně daných pohybů hlavy a těla, které pomocí gravitace přesunou uvolněné krystalky zpět z polokruhovitého kanálku na jejich původní místo, kde už nezpůsobují potíže.

• Nejznámější je Epleyho manévr, používaný při postižení zadního polokruhovitého kanálku, což je nejčastější forma BPPV.
• Manévr provádí lékař nebo fyzioterapeut vyškolený v jeho provedení, u řady pacientů vede k výraznému zlepšení nebo úplnému vymizení potíží už po jednom nebo několika opakováních v rámci jedné návštěvy.
• Po manévru může lékař doporučit, jak se určitou dobu chovat, například vyhýbat se prudkým záklonům hlavy a spát několik dní s mírně zvýšenou hlavou.

Léky proti závrati (antivertiginóza) na samotnou příčinu BPPV nepůsobí, mohou ale krátkodobě zmírnit doprovodnou nevolnost u silnějších záchvatů, případně usnadnit provedení samotného manévru u velmi citlivých pacientů. Jejich dlouhodobé užívání se nedoporučuje, protože mohou zpomalovat přirozenou kompenzaci rovnováhy a mozek se pak hůře učí vyrovnávat se s chybným signálem z vnitřního ucha. Cvičení rovnováhy pod vedením fyzioterapeuta (vestibulární rehabilitace) může pomoci zejména u lidí, kterým po BPPV zůstává přechodně pocit nejistoty při chůzi.

Domácí cvičení a průběh

U části pacientů lze po zaučení provádět jednoduché varianty repozičních cviků i doma, vždy nejlépe po zaškolení odborníkem, aby se prováděly správným směrem podle postiženého kanálku. BPPV má sklon se čas od času opakovat, i po úspěšné léčbě se proto může znovu vrátit, zvlášť po úrazu hlavy nebo dlouhém ležení. Naprostá většina případů se ale úspěšně zvládne opakovaným manévrem. Po úspěšné léčbě se doporučuje kontrola u lékaře, který ověří, že příznaky skutečně vymizely a že Dix-Hallpikeův manévr už negativní nystagmus nevyvolá.

Odlišení od jiných příčin závratě

Ne každá závrať je BPPV. Důležité je odlišit ji od jiných stavů, které vyžadují jiný přístup:

• Ménièrova nemoc – závratě trvají déle (minuty až hodiny), provází je kolísání sluchu a tinnitus.
• Vestibulární neuronitida – silná, dlouhotrvající závrať (dny) bez vazby na polohu, obvykle po virové infekci.
• Cévní mozková příhoda v zadní části mozku – vzácná, ale závažná příčina závratě, která může připomínat BPPV; varovné jsou přidružené neurologické příznaky jako dvojité vidění, porucha řeči, necitlivost nebo slabost končetin.

Právě proto, že se tyto stavy mohou zaměnit, je vhodné nechat i „jasnou“ polohovou závrať vyšetřit lékařem, zejména při prvním výskytu. Klíčovým rozlišovacím znakem zůstává krátké trvání záchvatu u BPPV, jasná vazba na konkrétní pohyb hlavy a absence dalších neurologických příznaků – jakákoli odchylka od tohoto typického obrazu je důvodem k opatrnosti a dalšímu vyšetření.