Spánková apnoe a chrápání: příčiny, rizika a léčba

Co je spánková apnoe

Spánková apnoe je onemocnění charakterizované opakovanými přestávkami v dýchání během spánku. Nejčastější formou je obstrukční spánková apnoe, při které se měkké tkáně v zadní části krku (patro, jazyk, mandle) při spánku uvolní natolik, že částečně nebo úplně uzavřou dýchací cesty. Vzácnější centrální spánková apnoe vzniká jinak – mozek dočasně nevysílá signál k dýchání, obvykle v souvislosti se závažnějším onemocněním srdce nebo nervového systému. Obstrukční forma je v populaci mnohem častější a je jí věnována většina dalšího textu.

Během zástavy dechu klesá hladina kyslíku v krvi, což mozek zaregistruje a na krátkou chvíli člověka částečně probudí, aby se dýchací cesty znovu uvolnily a dýchání se obnovilo. Tyto mikroprobuzení si postižený sám obvykle vůbec nepamatuje, ale mohou se opakovat desítky až stovky krát za noc, což zásadně narušuje kvalitu spánku. Spánek pak sice trvá dostatečně dlouho, ale chybí mu hlubší, obnovující fáze, což vysvětluje, proč se člověk i po osmi hodinách v posteli cítí unavený.

Rizikové faktory

• Nadváha a obezita – tuková tkáň kolem krku zužuje dýchací cesty a je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů.
• Anatomické predispozice – úzké dýchací cesty, zvětšené patrové mandle nebo nosní mandle (zejména u dětí), zvětšený jazyk, ustupující dolní čelist.
• Mužské pohlaví a věk nad 40 let, riziko u žen roste po přechodu.
• Kouření a užívání alkoholu nebo léků na spaní, které dále uvolňují svaly hltanu.
• Spánek na zádech zhoršuje příznaky u řady lidí.
• Rodinný výskyt.
• Zvětšená štítná žláza nebo hormonální poruchy, které mohou měkké tkáně krku ovlivnit.
• Ucpaný nos, například kvůli vybočené nosní přepážce nebo chronické rýmě, nutí dýchat ústy, což dále zvyšuje sklon k uvolnění tkání hltanu.

Riziko roste i s přibývajícím věkem, protože svalové napětí v oblasti krku a hltanu s věkem přirozeně klesá. U dětí bývá naopak nejčastější příčinou zvětšená nosní nebo patrová mandle, ne nadváha.

Příznaky

Příznaky spánkové apnoe se dělí na noční, kterých si postižený sám často nevšimne a popíše je spíše partner, a denní.

• hlasité, nepravidelné chrápání přerušované tichem a lapáním po dechu,
• pozorované zástavy dechu ve spánku,
• časté buzení, neklidný spánek, noční pocení,
• časté nucení na močení v noci,
• ranní bolest hlavy a sucho v ústech,
• přes den výrazná únava a ospalost, i po zdánlivě dostatečně dlouhém spánku,
• obtížné soustředění, podrážděnost, u některých lidí i pokles nálady,
• snížené libido a u mužů někdy i erektilní dysfunkce.

Únava způsobená spánkovou apnoe se od běžné únavy z nedostatku spánku liší tím, že přetrvává i po zdánlivě dostatečně dlouhé době strávené v posteli, protože kvalita spánku, ne jen jeho délka, je narušená.

Proč je spánková apnoe závažná

Neléčená spánková apnoe není jen otázkou pohodlí a únavy. Opakované poklesy kyslíku v krvi a přerušovaný spánek zatěžují srdce a cévy a jsou spojeny se zvýšeným rizikem:

• vysokého krevního tlaku, který bývá u neléčené apnoe hůře zvladatelný léky,
• poruch srdečního rytmu, včetně fibrilace síní,
• srdečního selhání a ischemické choroby srdeční,
• cévní mozkové příhody,
• rozvoje cukrovky 2. typu,
• dopravních a pracovních nehod způsobených nadměrnou denní ospalostí.

Léčba spánkové apnoe tato rizika snižuje, proto se nedoporučuje potíže bagatelizovat jako „jen chrápání“. Nerozpoznaná a neléčená apnoe navíc ztěžuje léčbu dalších přidružených onemocnění, protože narušený spánek zhoršuje regulaci krevního tlaku i hladiny cukru v krvi.

Diagnostika

Podezření na spánkovou apnoe vyšetřuje lékař ve spánkové laboratoři nebo specializované poradně, obvykle na doporučení praktického lékaře, pneumologa, ORL lékaře nebo neurologa. Základním vyšetřením je polygrafie nebo polysomnografie – záznam dýchání, hladiny kyslíku v krvi, srdeční frekvence a dalších parametrů během spánku, provedený buď v domácím prostředí pomocí přenosného přístroje, nebo v laboratoři pod dohledem.

Výsledkem je index apnoe a hypopnoe (AHI), který udává počet zástav a omezení dechu za hodinu spánku a podle kterého se stanoví závažnost onemocnění a volí léčba.

Léčba

• Úprava životního stylu je základem u všech stupňů závažnosti – snížení tělesné hmotnosti u lidí s nadváhou, omezení alkoholu zejména večer, odvykání kouření, spánek na boku místo na zádech, čemuž může pomoci i speciální polštář nebo pomůcka bránící otočení na záda.
• CPAP (přetlaková ventilace) je standardní léčbou u středně těžké a těžké apnoe. Přístroj přes masku na obličeji dodává mírně přetlakovaný vzduch, který udrží dýchací cesty otevřené po celou noc. Pravidelné používání výrazně zlepšuje kvalitu spánku i denní fungování a snižuje kardiovaskulární rizika. Zvyknutí na masku trvá u některých lidí několik týdnů, správně zvolená velikost a typ masky adaptaci usnadňují.
• Nitroústní pomůcky (dentální dlahy) posouvající dolní čelist mírně dopředu mohou pomoci u lehčí až středně těžké apnoe nebo u lidí, kteří CPAP nesnášejí; indikuje je stomatolog nebo ortodontista ve spolupráci se spánkovou poradnou. Bývají menší a lépe se s nimi cestuje než s CPAP přístrojem, jejich účinnost je ale u těžší apnoe obvykle nižší.
• Chirurgické zákroky (například na nosní přepážce, mandlích nebo měkkém patře) se zvažují u vybraných pacientů podle konkrétní anatomické příčiny.
• U dětí bývá nejčastější příčinou zvětšená nosní a patrová mandle, jejichž odstranění spánkovou apnoe u dětí často zásadně zlepší.

Volba léčby vždy záleží na tíži apnoe zjištěné vyšetřením, celkovém zdravotním stavu a preferencích pacienta. U řady lidí se ukáže jako nejúčinnější kombinace více přístupů zároveň, například CPAP spolu s hubnutím a úpravou spánkové polohy.

Kdy jde jen o neškodné chrápání

Chrápání samo o sobě, bez pozorovaných zástav dechu, výrazné denní únavy nebo dalších příznaků, obvykle neznamená spánkovou apnoe a je spíše nepříjemné pro okolí než zdravotně rizikové. Přesto je vhodné na varovné příznaky – hlasité chrápání s tichými pauzami a lapáním po dechu, silná denní ospalost – myslet a v případě pochybností se poradit s lékařem, protože jednoduchý dotazník a v případě potřeby spánkové vyšetření dokážou rozdíl spolehlivě určit. Partner nebo spolubydlící bývá při popisu potíží často klíčovým svědkem, protože sám postižený noční zástavy dechu obvykle nezaznamená.