Střevní chřipka (virová gastroenteritida): příznaky a léčba

Co je střevní chřipka

Střevní chřipka je běžně užívaný, ale odborně nepřesný název pro virovou gastroenteritidu, tedy zánět žaludeční a střevní sliznice způsobený virem. Se skutečnou chřipkou, kterou způsobují viry chřipky postihující dýchací cesty, nemá společného nic kromě podobných doprovodných příznaků, jako je horečka a únava.

Nejčastějšími původci jsou norovirus, který je hlavní příčinou epidemií gastroenteritidy u dospělých a starších dětí, zejména v zimním období, a rotavirus, který nejčastěji postihuje kojence a batolata. Onemocnění patří mezi nejčastější infekční nemoci vůbec a většina lidí jím v životě prodělá opakovaně, protože imunita po prodělání netrvá dlouho a existuje více typů obou virů.

Onemocnění se objevuje po celý rok, ale výrazně častěji v chladnějších měsících, kdy se lidé více zdržují v uzavřených prostorách a viry se snáze šíří mezi lidmi v blízkém kontaktu. Epidemie se typicky objevují ve školách, školkách, domovech pro seniory a na výletních lodích, tedy všude tam, kde se pohybuje větší počet lidí na omezeném prostoru.

Příznaky a průběh

Nemoc typicky začíná náhle, často během několika hodin. K hlavním příznakům patří:

• náhlé zvracení, u norovirové infekce bývá výrazné a prudké,
• vodnatý průjem,
• křečovité bolesti břicha,
• zvýšená teplota nebo mírná horečka,
• bolesti hlavy a svalů, celková slabost.

U norovirové infekce bývá zvracení výraznější a náhlejší, u rotavirové infekce u malých dětí naopak často dominuje vodnatý průjem trvající o něco déle. Tento rozdíl ale není absolutní a u konkrétního pacienta se příznaky mohou překrývat, proto se v běžné praxi obvykle přesný typ viru laboratorně nezjišťuje, pokud to nemá vliv na další postup.

Inkubační doba, tedy čas od nákazy do prvních příznaků, bývá krátká, obvykle jeden až dva dny. Samotné onemocnění trvá u zdravého dospělého většinou dva až tři dny, u dětí a při rotavirové infekci může trvat o něco déle a příznaky bývají výraznější. Po odeznění akutních příznaků může přetrvávat několik dní citlivější trávení.

Ne každý, kdo se nakazí, má výrazné příznaky – u některých lidí proběhne infekce jen s mírnými obtížemi nebo zcela bez příznaků, přesto mohou virus dál šířit na okolí. To je jeden z důvodů, proč se onemocnění tak rychle rozšiřuje v kolektivech a domácnostech, i když se zdá, že jsou dodržována základní hygienická opatření.

Jak se nemoc přenáší

Viry způsobující střevní chřipku jsou vysoce nakažlivé a k přenosu stačí velmi malé množství virových částic. K nákaze dochází nejčastěji:

• přímým kontaktem s nemocným člověkem nebo kontaminovanýma rukama,
• konzumací kontaminovaných potravin nebo vody,
• dotykem kontaminovaných povrchů, jako jsou kliky, vypínače nebo hračky, a následným dotykem úst,
• vdechnutím drobných kapének vzniklých při zvracení.

Nemocný je nejnakažlivější v době příznaků, virus se ale může vylučovat stolicí ještě několik dní po jejich odeznění, což usnadňuje šíření nákazy v domácnostech, školkách a dalších kolektivech.

Léčba

Specifická léčba proti virům způsobujícím střevní chřipku neexistuje a antibiotika na virovou infekci nepůsobí, jejich užití by navíc mohlo zbytečně poškodit přirozenou střevní mikroflóru. Léčba je proto podpůrná a zaměřuje se na zvládnutí příznaků a prevenci dehydratace.

• Rehydratace je nejdůležitějším opatřením: doplňování tekutin a minerálů po malých doušcích, u výraznějších ztrát ideálně pomocí perorálního rehydratačního roztoku z lékárny.
• Strava se přizpůsobuje chuti k jídlu, vhodná je lehce stravitelná strava po malých porcích, jakmile to nemocný zvládne.
• Klid na lůžku pomáhá tělu zvládnout akutní fázi nemoci a snižuje riziko dalšího šíření nákazy v domácnosti.
• Léky proti horečce a bolesti lze užít podle potřeby v běžném doporučeném dávkování, léky tlumící zvracení nebo průjem se u dětí bez porady s lékařem nepoužívají.

Pokud nemocný nezvládá udržet ani malé množství tekutin a objevují se známky dehydratace, je namístě lékařské vyšetření, u těžších případů i nitrožilní podání tekutin v nemocnici.

Domácí péče se řídí stejnými zásadami jako u jiných příčin průjmu a zvracení: postupný návrat k jídlu podle chuti, přednost lehce stravitelným potravinám a vyhýbání se tučným, kořeněným a mléčným jídlům, dokud se trávení nevrátí do normálu. U kojenců živených umělou výživou lékaři obvykle nedoporučují mléko zcela vysazovat, pokud to není nutné, protože přerušení stravy může zotavení naopak zbytečně prodloužit.

Jak omezit šíření v domácnosti

Protože jde o vysoce nakažlivé viry, je důležitá důsledná hygiena: časté a důkladné mytí rukou mýdlem a vodou po dobu alespoň dvaceti sekund, zejména po použití toalety a před jídlem. Dezinfekční gely na bázi alkoholu jsou proti norovirům méně účinné než mytí rukou vodou a mýdlem.

Doporučuje se používat oddělený ručník a nádobí pro nemocného, důkladně a často čistit povrchy na toaletě a kliky dveří, a znečištěné prádlo prát na vyšší teplotu, ideálně na alespoň 60 stupňů Celsia, což pomáhá viry spolehlivě zničit. Nemocný by se měl vyhýbat přípravě jídla pro ostatní členy domácnosti a vracet se do školy, práce nebo kolektivu ideálně až s odstupem od odeznění příznaků, protože virus se může vylučovat i po ústupu zvracení a průjmu.

Prevence a očkování

Základní prevencí je hygiena rukou a opatrnost při přípravě jídla. Proti rotavirové infekci, jedné z nejčastějších příčin těžšího průběhu gastroenteritidy u kojenců, existuje očkování, které se v Česku podává formou kapek ústy v prvních měsících života. Je zařazeno mezi nepovinná, doporučená očkování; podrobnosti k termínu podání a případné úhradě z veřejného zdravotního pojištění u stanovených skupin dětí je vhodné probrat s dětským lékařem.

Proti norovirům v současnosti běžně dostupná vakcína není, výzkum v této oblasti ale probíhá. Nejúčinnější ochranou proto zůstává hygiena a opatrnost během epidemických období, kdy se onemocnění šíří v komunitě, například ve školách nebo zařízeních sociální péče.

Ve zdravotnických a sociálních zařízeních platí přísnější protiepidemická opatření, protože právě zde se nákaza šíří obzvlášť rychle mezi zranitelnými lidmi. Personál v takových zařízeních má proto obvykle jasně stanovený postup pro izolaci nemocných, zesílený úklid a dočasné omezení návštěv v době výskytu nákazy, aby se zabránilo jejímu dalšímu šíření.