Virové hepatitidy (žloutenky): typy A, B, C a E

Co je virová hepatitida

Hepatitida je zánět jater. Může ho způsobit alkohol, některé léky, autoimunitní onemocnění nebo toxické látky, nejčastější příčinou jsou však viry. Lidově se virovým hepatitidám říká žloutenka, protože typickým (i když ne vždy přítomným) příznakem je zežloutnutí kůže a očního bělma. To vzniká tím, že poškozená játra nestačí zpracovávat žlučové barvivo bilirubin.

Hlavní původci se označují písmeny A, B, C, D a E. Jde o úplně odlišné viry, které spojuje jen to, že napadají jaterní buňky. Liší se cestou přenosu, rizikem přechodu do chronické formy i možnostmi prevence. Proto je vždy důležité vědět, o který typ jde.

Přehled jednotlivých typů

Hepatitida A

Říká se jí „nemoc špinavých rukou“. Virus se vylučuje stolicí a šíří se při nedostatečné hygieně, v kolektivech, v rodinách a při cestování do oblastí s horší hygienou. Průběh bývá u dětí mírný nebo bez příznaků, u dospělých bývá výraznější. Nemoc nepřechází do chronické formy a po prodělání zanechává celoživotní imunitu.

Hepatitida B

Přenáší se krví a dalšími tělesnými tekutinami: pohlavním stykem, sdílením jehel, nesterilním tetováním či piercingem a z infikované matky na dítě. U dospělých se většina infekcí sama vyléčí, u novorozenců a malých dětí ale přechází do chronické formy velmi často.

Hepatitida C

Šíří se téměř výhradně krví. Dnes je nejčastější cestou sdílení pomůcek při nitrožilním užívání drog, dříve šlo i o transfuze před zavedením testování krve. Pohlavní přenos je možný, ale méně častý. Akutní infekce obvykle proběhne bez příznaků a u velké části lidí přejde do chronické formy.

Hepatitida E

V Evropě se nejčastěji přenáší z nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa, vnitřností a zvěřiny. Obvykle se vyléčí sama, nebezpečnější je pro těhotné a lidi s oslabenou imunitou.

Příznaky akutní žloutenky

Mnoho infekcí, zvláště u dětí a u hepatitidy C, proběhne bez příznaků. Pokud se potíže objeví, často připomínají nejdřív chřipku nebo střevní potíže:

• únava, slabost, nechutenství,
• nevolnost, zvracení, tlak nebo bolest pod pravým žeberním obloukem,
• zvýšená teplota, bolesti kloubů a svalů,
• tmavá moč (barvy piva nebo čaje) a světlá stolice,
• zežloutnutí očního bělma a kůže, někdy svědění.

Inkubační doba, tedy čas od nakažení do prvních příznaků, se liší podle typu a pohybuje se od několika týdnů po několik měsíců. Nakažený může virus šířit už před tím, než si všimne potíží.

Chronická hepatitida: tichá hrozba

Nejzávažnější jsou chronické infekce hepatitidou B a C. Virus v těle zůstává roky až desítky let a udržuje v játrech mírný zánět. Člověk se přitom většinou cítí zdravý a o nemoci neví. Postupně může vzniknout jizvení jater, cirhóza a zvýšené riziko rakoviny jater. Chronické virové hepatitidy patří celosvětově k hlavním příčinám cirhózy a jaterních nádorů.

Právě proto se vyplatí nechat se otestovat, pokud jste měli v minulosti rizikovou situaci, například nitrožilní užívání drog i jednorázově, nechráněný sex s rizikovým partnerem, tetování v nesterilních podmínkách nebo pokud máte zvýšené jaterní testy bez jasné příčiny. Světová zdravotnická organizace si stanovila cíl hepatitidy B a C jako hrozbu pro veřejné zdraví výrazně omezit a testování je k tomu klíčové.

Diagnostika

Základem jsou krevní testy. Jaterní testy (ALT, AST, bilirubin) ukážou, že jsou játra poškozená, a sérologické testy prokážou konkrétní virus nebo protilátky proti němu. U hepatitid B a C se podle potřeby určuje i množství viru v krvi. Stav jater se dále hodnotí ultrazvukem a měřením tuhosti jater (elastografií).

Vyšetření protilátek je vždy vhodné správně vyložit s lékařem: pozitivní výsledek může znamenat probíhající infekci, dávno prodělanou nemoc, nebo u hepatitidy B i ochranu získanou očkováním.

Při podezření na akutní hepatitidu A nebo E se kromě krve vyšetřuje i okolí nemocného. Hygienická služba zjišťuje možný zdroj nákazy a lidem v úzkém kontaktu může být doporučeno očkování nebo lékařský dohled po dobu inkubace. Nemocní s akutní žloutenkou bývají často hospitalizováni na infekčním oddělení, zejména pokud je průběh těžší nebo žijí v kolektivu.

Léčba

Akutní hepatitida A a E se léčí podpůrně: klid, dostatek tekutin, lehká strava a především žádný alkohol. Léky zatěžující játra se užívají jen po dohodě s lékařem. Většina lidí se uzdraví bez následků, i když únava může přetrvávat týdny.

Chronická hepatitida B se obvykle nedá zcela vyléčit, ale lze ji dobře kontrolovat. Antivirové léky potlačí množení viru a výrazně snižují riziko cirhózy a nádoru. Ne každý nosič léčbu potřebuje, všichni však potřebují pravidelné sledování u hepatologa nebo infekcionisty.

Chronická hepatitida C prošla v posledním desetiletí revolucí. Moderní přímo působící antivirotika se užívají ve formě tablet obvykle po dobu několika týdnů a vyléčí naprostou většinu pacientů. Léčba se v ČR hradí z veřejného zdravotního pojištění a předepisují ji specializovaná centra. Vyléčení ale nechrání před novou nákazou.

Prevence a očkování

• Hygiena rukou po toaletě a před jídlem, pitná voda a opatrnost s jídlem na cestách chrání proti typu A a E.
• Tepelná úprava vepřového masa, vnitřností a zvěřiny snižuje riziko hepatitidy E.
• Očkování proti hepatitidě A je vhodné před cestou do oblastí s horší hygienou a pro některé profese; zeptejte se praktického lékaře nebo v centru cestovní medicíny.
• Očkování proti hepatitidě B je v ČR součástí pravidelného očkování kojenců. Dospělí, kteří očkovaní nejsou, se mohou dát očkovat, u stanovených rizikových skupin je hrazeno z veřejného pojištění.
• Nesdílet jehly, žiletky, kartáčky na zuby ani pomůcky ke šňupání.
• Tetování a piercing jen v provozovnách se sterilními nástroji, při nahodilém sexu používat kondom.

Proti hepatitidě C očkování neexistuje, prevence tedy spočívá v zabránění kontaktu s cizí krví.