Cestovní očkování: co vyřešit před cestou do zahraničí
Cesta do exotických zemí může přinést setkání s nemocemi, které v Česku běžně nepotkáte. Poradíme, s jakým předstihem řešit očkování, kam se obrátit, co je povinné a na co očkování nestačí.
V kostce
- S přípravou začněte ideálně šest až osm týdnů před odjezdem.
- Očkování a rady poskytují centra očkování a cestovní medicíny a pracoviště při krajských hygienických stanicích.
- Povinné bývá hlavně očkování proti žluté zimnici, ostatní jsou doporučená podle cesty.
- Před cestou si zkontrolujte i běžná očkování, například tetanus a spalničky.
- Proti malárii neexistuje očkování pro cestovatele, chrání repelenty a případně léky předepsané lékařem.
Proč řešit očkování před cestou
Každá destinace má jiná zdravotní rizika. V tropech a subtropech se vyskytují nemoci, které se v Evropě prakticky nevyskytují, například žlutá zimnice, horečka dengue nebo malárie. V zemích s horší hygienou je vyšší riziko žloutenky typu A nebo břišního tyfu. Některé nemoci, jako jsou spalničky nebo záškrt, se sice vyskytují i u nás, ale v jiných částech světa jsou mnohem častější.
Cestovní medicína se zabývá tím, jak těmto rizikům předejít. Součástí je očkování, ale také rady ohledně prevence kousnutí hmyzem, hygieny jídla a vody, léků na cestu a postupu při onemocnění v zahraničí.
Rozsah doporučení závisí nejen na zemi, ale také na typu cesty: jinak se připravuje turista na týden v hotelu, jinak batůžkář na několikaměsíční cestu venkovem, dobrovolník v nemocnici nebo pracovník na misi. Roli hraje i věk, zdravotní stav, těhotenství a užívané léky.
Kdy a kam se objednat
Ideální je začít s přípravou šest až osm týdnů před odjezdem. Některá očkování vyžadují více dávek s odstupem a ochrana po očkování nenastupuje okamžitě. U žluté zimnice například platí, že očkovací certifikát je platný až od desátého dne po očkování.
Na cestovní očkování se můžete obrátit na:
- centra očkování a cestovní medicíny, která fungují ve větších městech a specializují se na poradenství před cestou,
- pracoviště očkování při krajských hygienických stanicích nebo ve spolupráci s nimi,
- infekční oddělení a ambulance některých nemocnic,
- praktického lékaře, který může podat běžná očkování a zkontrolovat očkovací průkaz.
Na konzultaci si přineste očkovací průkaz a připravte si informace o cestě: země a regiony, délka pobytu, ubytování, plánované aktivity a vaše zdravotní potíže a léky. I když odjíždíte za pár dní, má smysl se ozvat. Některá očkování lze podat i narychlo a lékař poradí aspoň s dalšími opatřeními.
Povinná očkování: žlutá zimnice a další požadavky
Většina cestovních očkování je doporučená, nikoli povinná. Výjimkou je očkování proti žluté zimnici, které požadují některé země v tropické Africe a Jižní Americe při vstupu, případně při příletu ze země, kde se žlutá zimnice vyskytuje. Doklad se zapisuje do mezinárodního očkovacího průkazu.
Očkování proti žluté zimnici smí provádět jen k tomu určená pracoviště. Jde o živou vakcínu, a proto není vhodná pro každého, například pro lidi s oslabenou imunitou nebo některé starší osoby. O vhodnosti rozhoduje lékař. Podle současných pravidel WHO platí jedna dávka pro mezinárodní účely po celý život, přesné požadavky jednotlivých zemí si ale ověřte předem.
Další požadavky se mohou týkat specifických cest. Například pro poutníky do Saúdské Arábie se vyžaduje očkování proti meningokokům. Aktuální vstupní požadavky se mění, a proto je dobré je ověřit u centra cestovní medicíny, na stránkách WHO nebo na zastupitelském úřadu dané země.
Mezinárodní očkovací průkaz uchovávejte spolu s cestovním pasem. Při ztrátě může být obtížné prokázat očkování, proto si ho vyfoťte. V průkazu mohou být zapsána i ostatní cestovní očkování, což usnadní přípravu na další cesty.
Nejčastější doporučená očkování
Podle destinace a typu cesty lékař obvykle zvažuje tato očkování:
- Žloutenka typu A je jedno z nejčastěji doporučovaných cestovních očkování, vhodné prakticky pro všechny cesty do zemí s horší hygienou. Často se kombinuje s očkováním proti žloutence typu B.
- Břišní tyfus se doporučuje hlavně při cestách do jižní Asie, Afriky a Latinské Ameriky, zejména při pobytu mimo turistická centra.
- Vzteklina se doporučuje při delších pobytech, cestách do odlehlých oblastí, práci se zvířaty nebo cestách s dětmi, které se se zvířaty rády mazlí. Očkování předem výrazně zjednodušuje postup po případném pokousání.
- Japonská encefalitida je vhodná při delším pobytu na venkově v části Asie, kde ji přenášejí komáři.
- Meningokoky se doporučují pro cesty do tzv. meningitidového pásu v Africe a pro poutníky.
- Cholera se očkuje jen ve vybraných situacích, například u humanitárních pracovníků.
- Klíšťová encefalitida je vhodná při turistice v zalesněných oblastech Evropy a části Asie.
Cestovní očkování si obvykle platí cestovatelé sami. Některé zdravotní pojišťovny na ně přispívají z preventivních programů.
Nezapomeňte na běžná očkování
Příprava na cestu je dobrou příležitostí zkontrolovat i očkování, která se týkají každého:
- Tetanus a záškrt – přeočkování dospělých se provádí zpravidla po deseti až patnácti letech. Na cestách je vyšší riziko poranění a přístup ke zdravotní péči může být horší.
- Spalničky – v řadě zemí se vyskytují často. Dospělí, kteří nemají doložené dvě dávky ani prodělanou nemoc, by se měli poradit s lékařem.
- Dětská obrna – do některých zemí se doporučuje posilující dávka.
- Chřipka a covid-19 – cestování, letiště a hromadná doprava zvyšují riziko nákazy. Na jižní polokouli navíc probíhá chřipková sezóna v jiném období než u nás.
U dětí zkontrolujte, zda mají odpovídající očkování podle kalendáře. Některá očkování lze před cestou podat i dříve, než je obvyklé.
Zvláštní pozornost vyžadují těhotné ženy, malé děti, senioři a lidé s chronickými nemocemi nebo oslabenou imunitou. U nich se některá očkování, zejména živými vakcínami, nemusí dát podat. Lékař pak s cestovatelem probere, zda je cesta do dané oblasti vhodná, a doporučí jiná ochranná opatření.
Na co očkování nestačí
Proti řadě cestovních nemocí očkování neexistuje nebo není běžně dostupné. Proto patří k přípravě i další opatření:
- Malárie – očkování pro cestovatele není k dispozici. Chrání se před ní důsledně před bodnutím komárů a v rizikových oblastech lékař případně předepíše preventivní léky.
- Horečka dengue a další nemoci přenášené komáry – základem je repelent, oblečení s dlouhými rukávy, moskytiéra a ubytování s ochranou proti hmyzu.
- Cestovatelský průjem – pijte balenou nebo převařenou vodu, vyhýbejte se ledu, nemyté syrové zelenině a nedovařenému jídlu a myjte si ruce.
- Zvířata – nehlaďte toulavé psy, kočky ani opice. Po pokousání nebo poškrábání ránu důkladně vymyjte mýdlem a vodou a vyhledejte lékaře kvůli riziku vztekliny.
Sbalte si cestovní lékárničku s léky, které běžně užíváte, přípravky na průjem a rehydrataci, dezinfekcí, náplastmi, repelentem a opalovacím krémem. Nezapomeňte na cestovní zdravotní pojištění.
Kdy k lékaři
Poraďte se s lékařem nebo centrem cestovní medicíny ideálně šest až osm týdnů před cestou. Po návratu vyhledejte lékaře při horečce, dlouhotrvajícím průjmu, zežloutnutí nebo nové vyrážce a vždy mu řekněte, kde jste byli. Horečka do několika měsíců po návratu z oblasti s malárií vyžaduje neodkladné vyšetření. Při závažném stavu volejte 155.
Časté otázky
Stihnu se očkovat, když odjíždím za týden?
Často ano, aspoň částečně. Řadu vakcín lze podat i krátce před odjezdem a některé mají zrychlená schémata. Očkování proti žluté zimnici je ale platné až od desátého dne. Ozvěte se centru cestovní medicíny co nejdříve.
Hradí cestovní očkování zdravotní pojišťovna?
Cestovní očkování si obvykle hradí cestovatel sám. Řada pojišťoven ale přispívá z preventivních programů. Podmínky najdete na webu své pojišťovny.
Potřebuji očkování i na dovolenou u moře v Evropě?
Pro běžnou dovolenou v Evropě obvykle stačí mít v pořádku standardní očkování, například tetanus a spalničky. Podle cíle a aktivit může lékař doporučit také očkování proti žloutence typu A nebo klíšťové encefalitidě.
Související produkty
Výběr z e-shopů partnerů. Nejde o doporučení léčby; doplňky stravy nenahrazují pestrou stravu ani léky.
Zdroje a další čtení
Důležité: Článek má obecně informativní charakter a nenahrazuje odborné vyšetření, diagnózu ani léčbu. S konkrétními zdravotními potížemi se obraťte na svého lékaře nebo lékárníka. V ohrožení života volejte 155 nebo 112.