Očkovací kalendář dětí v ČR: povinná a doporučená očkování

Co je očkovací kalendář a kdo ho určuje

Očkovací kalendář je souhrn očkování, která se v Česku podávají dětem v určitém věku. Jeho právním základem je vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, v aktuálním znění, a zákon o ochraně veřejného zdraví. Odborná doporučení k tomu vydává Česká vakcinologická společnost ČLS JEP a Národní imunizační komise.

Kalendář se v průběhu let mění. Přibývají nová očkování, upravuje se počet dávek nebo věk, kdy se podávají, a mění se i to, co hradí zdravotní pojišťovny. Proto je dobré brát každý přehled, včetně tohoto, jako orientační a konkrétní termíny si vždy ověřit u svého praktického lékaře pro děti a dorost.

Smyslem kalendáře je chránit dítě v období, kdy je vůči dané nemoci nejzranitelnější. Proto se řada očkování podává už v prvních měsících života, kdy by například černý kašel nebo invazivní infekce vyvolaná bakterií Haemophilus influenzae typu b mohly mít nejtěžší průběh.

Povinné, hrazené a doporučené: jaký je rozdíl

V české praxi se očkování dětí dělí do několika skupin, které se částečně překrývají:

• Pravidelná povinná očkování stanoví vyhláška. Týkají se všech dětí s trvalým pobytem v ČR a jsou hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Doklad o nich (nebo o kontraindikaci či imunitě) je podmínkou přijetí do mateřské školy a dalších předškolních zařízení.
• Nepovinná, ale hrazená očkování nejsou ze zákona povinná, ale pojišťovna je hradí u stanovených skupin, typicky v určitém věku. Patří sem například očkování proti pneumokokům, meningokokům, rotavirům nebo HPV.
• Doporučená očkování bez úhrady lékaři doporučují, ale rodiče si je platí sami. Na část ceny často přispívají pojišťovny ze svých preventivních programů. Příkladem je očkování proti klíšťové encefalitidě, planým neštovicím nebo žloutence typu A.

To, co je hrazené, se v posledních letech rozšiřuje. Před očkováním se proto vyplatí zeptat lékaře, zda dané očkování v daném věku hradí pojišťovna a případně jak velký příspěvek poskytuje.

Kojenecké období: hexavakcína a další očkování

Základem očkování v prvním roce života je hexavakcína, tedy jedna injekce chránící proti šesti nemocem: záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, invazivním onemocněním vyvolaným Haemophilus influenzae typu b a žloutence typu B.

V současném schématu se podávají tři dávky. První zpravidla od začátku devátého týdne života, druhá přibližně o dva měsíce později a třetí, posilující dávka ve věku kolem 11 až 13 měsíců. Přesné rozmezí a intervaly určuje vyhláška a lékař je přizpůsobí konkrétnímu dítěti, například u předčasně narozených dětí.

Souběžně s hexavakcínou se v kojeneckém věku obvykle nabízejí i nepovinná očkování:

• proti pneumokokům, které chrání před zánětem mozkových blan, otravou krve a těžkým zápalem plic,
• proti rotavirům, podávané ústy v prvních měsících života, které chrání před těžkými průjmy s rizikem dehydratace,
• proti meningokokům skupiny B a později i skupin A, C, W a Y.

Tato očkování jsou u kojenců hrazena z veřejného pojištění, pokud se začnou a podají ve stanoveném věku. Termíny se dají často kombinovat tak, aby dítě nemuselo k lékaři příliš často.

Batolata a předškolní věk: MMR a přeočkování

Po prvních narozeninách přichází na řadu očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám kombinovanou vakcínou MMR. První dávka se podle platného kalendáře podává zpravidla mezi 13. a 18. měsícem věku, druhá v předškolním věku, obvykle mezi pátým a šestým rokem. Dvě dávky zajišťují spolehlivou ochranu u naprosté většiny očkovaných.

V předškolním věku, zhruba mezi pátým a šestým rokem, se také provádí první přeočkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli. V tomto období lékaři často doporučují i očkování proti planým neštovicím, které je pro většinu dětí nepovinné a hradí se z vlastních prostředků, případně s příspěvkem pojišťovny.

Pro nástup do mateřské školy je potřeba potvrzení od lékaře, že dítě podstoupilo stanovená pravidelná očkování, případně že je proti nemoci imunní nebo je nemůže podstoupit ze zdravotních důvodů. Tato podmínka neplatí pro poslední rok před zahájením povinné školní docházky, kdy je předškolní vzdělávání povinné.

Školní věk a dospívání

Ve věku zhruba 10 až 11 let následuje druhé přeočkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně. Po něm už další dávka proti tetanu přichází v dospělosti, zpravidla po deseti až patnácti letech.

Dospívání je vhodná doba i pro nepovinná očkování, která chrání do budoucna:

• Očkování proti HPV chrání před infekcemi lidskými papilomaviry, které mohou vést ke vzniku rakoviny děložního čípku a dalších nádorů. Je hrazené dívkám i chlapcům ve stanoveném věkovém rozmezí, zhruba mezi 11. a 15. rokem. Nejlépe funguje, když se podá před začátkem sexuálního života.
• Očkování proti meningokokům se doporučuje ve věku kolem 13 až 15 let, protože dospívající patří mezi skupiny s vyšším výskytem invazivní meningokokové nemoci. I zde pojišťovny v určitém věku hradí jednu dávku.
• Očkování proti klíšťové encefalitidě se doporučuje dětem od raného věku, zvlášť pokud tráví hodně času v přírodě.

Při preventivních prohlídkách dospívajících lékař kontroluje očkovací průkaz a nabídne chybějící očkování. Je dobré mít průkaz uschovaný a přinést ho s sebou.

Když se termín nestihne nebo je dítě nemocné

Nemoc, hospitalizace nebo jiné okolnosti někdy očkování odsunou. To obvykle nevadí: očkování se nezačíná znovu od začátku, ale pokračuje se tam, kde se skončilo. Lékař stanoví tzv. dohánějící schéma podle věku dítěte a počtu podaných dávek.

Běžná rýma nebo mírné nachlazení bez horečky obvykle nejsou důvodem k odkladu. Při horečce nebo akutním onemocnění lékař očkování zpravidla posune o několik dní až týdnů. Trvalé kontraindikace, například prokázaná těžká alergická reakce na předchozí dávku nebo na složku vakcíny, jsou vzácné a posuzuje je lékař, případně imunolog.

Po očkování se může objevit zarudnutí a otok v místě vpichu, mrzutost nebo zvýšená teplota. Tyto reakce obvykle odezní během jednoho až dvou dnů. Po MMR vakcíně se mírná teplota nebo vyrážka mohou objevit se zpožděním přibližně jednoho až dvou týdnů. Závažné nežádoucí účinky jsou velmi vzácné a lékaři je hlásí Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, hlásit je mohou i rodiče.

Pokud rodiče některé očkování odmítají, lékař je o rizicích informuje a odmítnutí si nechá písemně potvrdit. Vždy je lepší své obavy s lékařem probrat, než očkování jen tiše odkládat.