Očkování proti klíšťové encefalitidě: schéma, přeočkování a úhrada

Co je klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida je virové onemocnění centrálního nervového systému. Původce, virus klíšťové encefalitidy, se na člověka přenáší nejčastěji přisátím infikovaného klíštěte. Méně často se lze nakazit konzumací nepasterizovaného mléka nebo mléčných výrobků, typicky kozích a ovčích, od nakažených zvířat.

Nemoc má často dvoufázový průběh. Po inkubační době, která trvá obvykle jeden až dva týdny, se objeví příznaky podobné chřipce: teplota, únava, bolesti hlavy a svalů. Následuje období, kdy se člověk cítí lépe. U části nakažených pak přichází druhá fáze se zánětem mozkových blan nebo mozku, s vysokými horečkami, silnou bolestí hlavy, zvracením, poruchami vědomí nebo ochrnutím.

Průběh bývá těžší u dospělých a zejména u starších lidí. Část pacientů se potýká s dlouhodobými následky, jako jsou bolesti hlavy, poruchy soustředění, únava nebo obrny. Na samotný virus neexistuje cílená léčba, lékaři mohou tlumit jen příznaky a podporovat organismus. Proto má prevence tak velký význam.

Česká republika dlouhodobě patří mezi evropské země s vysokým výskytem tohoto onemocnění. Riziko se netýká jen lesů na horách, klíšťata žijí i v parcích, zahradách a na okrajích měst.

Pro koho je očkování vhodné

Očkování proti klíšťové encefalitidě je v Česku doporučené, nikoli povinné. Lékaři a odborné společnosti ho doporučují prakticky všem, kdo se pohybují v přírodě, a to i příležitostně. Zvlášť důležité je pro:

• děti, které si hrají venku, chodí na tábory a do skautu,
• lidi, kteří pracují v lese, zemědělství nebo zahradnictví,
• houbaře, turisty, sportovce a majitele chat a chalup,
• seniory, u nichž bývá průběh nemoci závažnější,
• lidi, kteří cestují do oblastí s vysokým výskytem nemoci v Evropě.

Očkovat lze děti zpravidla od jednoho roku věku. Pro děti existují vakcíny s dětskou dávkou, dospělí dostávají dávku pro dospělé. Věkové hranice pro přechod mezi nimi se liší podle konkrétní vakcíny a řídí se jejím souhrnem údajů o přípravku.

Očkování se neprovádí při akutním onemocnění s horečkou. Opatrnost je na místě u lidí s těžkou alergií na některou složku vakcíny. U těhotných a u lidí s oslabenou imunitou rozhoduje lékař individuálně podle přínosu a rizika.

Schéma očkování: základní a zrychlené

Základní očkování tvoří tři dávky. Přesné intervaly se liší podle použité vakcíny, obecně ale platí:

• 1. dávka v den zahájení očkování,
• 2. dávka přibližně po jednom až třech měsících,
• 3. dávka zhruba po pěti až dvanácti měsících od druhé dávky, u některých vakcín později.

Ideální je začít v zimních měsících, aby člověk měl po dvou dávkách základní ochranu už na začátku jara, kdy klíšťata začínají být aktivní. Začít ale lze kdykoli během roku.

Pro ty, kdo potřebují ochranu rychle, existuje zrychlené schéma, při kterém se dávky podávají v kratších intervalech, řádově v týdnech. Hodí se například před plánovaným pobytem v přírodě nebo cestou. I po zrychleném schématu je nutné dodržet následné přeočkování podle pokynů výrobce.

Když se některá dávka zpozdí, očkování se většinou nezačíná znovu, ale pokračuje. Při dlouhé pauze může lékař doporučit vyšetření protilátek nebo upravit schéma. Vakcíny různých výrobců se obecně dají zaměnit, ideálně se ale pokračuje stejnou vakcínou.

Přeočkování: kdy a jak často

Ochrana po základním očkování časem slábne, proto je důležité pravidelné přeočkování. Obvyklý postup je:

• první přeočkování přibližně tři roky po dokončení základního schématu,
• další přeočkování zpravidla každých pět let,
• u starších lidí, obvykle od 50 nebo 60 let podle vakcíny, se interval zkracuje na tři roky.

Podrobnosti se liší podle konkrétní vakcíny, proto je dobré mít v očkovacím průkazu zapsaný přesný název přípravku a data podání. Zapomenuté přeočkování se obvykle dá dohnat jednou dávkou. Pokud však od poslední dávky uplynulo mnoho let, může lékař zvážit jiný postup.

Praktický tip: data přeočkování si poznamenejte do kalendáře nebo telefonu. Mnoho lidí má základní očkování z dětství, ale přeočkování jim už dávno propadlo, aniž by o tom věděli.

Úhrada a kde se dát očkovat

Očkování provádí praktický lékař pro dospělé nebo pro děti a dorost, případně očkovací centra. Vakcínu je obvykle potřeba vyzvednout v lékárně na recept nebo ji má lékař přímo k dispozici.

Otázka úhrady se v posledních letech mění. Dlouhodobě si lidé očkování hradili sami a pojišťovny přispívaly z preventivních programů. Nově je u stanovených věkových skupin hrazeno z veřejného pojištění, a to zejména u starších dospělých. Rozsah, věkové hranice i to, zda se úhrada týká základního očkování, nebo i přeočkování, se může měnit.

Než se objednáte, zeptejte se proto svého lékaře a podívejte se na web své zdravotní pojišťovny, jaký příspěvek nebo úhradu nabízí. Příspěvky z preventivních programů se často vztahují i na děti a lidi, kteří na plnou úhradu nárok nemají.

Očkování před cestou a při pobytu v zahraničí

Klíšťová encefalitida se nevyskytuje jen v Česku. Ohniska jsou v řadě zemí střední, severní a východní Evropy, například v Rakousku, Německu, Polsku, pobaltských státech, Skandinávii nebo Slovinsku, a dále v Rusku a části Asie. Pokud plánujete dovolenou spojenou s turistikou, cyklistikou nebo kempováním v těchto oblastech, je rozumné na ochranu myslet předem.

Kdo očkovaný není, měl by se s lékařem poradit alespoň několik týdnů před odjezdem. Zrychlené schéma umožní získat základní ochranu v řádu týdnů. Kdo už očkovaný je, měl by si zkontrolovat, zda mu nepropadlo přeočkování. Cestovatelé do vzdálenějších oblastí Asie mohou narazit i na příbuzné viry přenášené klíšťaty, jejichž riziko probere centrum cestovní medicíny.

Co očkování nedokáže a jak se chránit dál

Očkování chrání pouze před klíšťovou encefalitidou. Proti lymeské borelióze nechrání. Lymeská borelióza je bakteriální onemocnění, které přenášejí stejná klíšťata a proti kterému v současnosti běžně dostupná vakcína pro lidi není. Proto i očkovaní lidé potřebují další opatření:

• Do přírody noste světlé oblečení s dlouhými rukávy a nohavicemi, na kterém je klíště lépe vidět.
• Používejte repelent určený proti klíšťatům a řiďte se návodem k použití.
• Po návratu z přírody si pečlivě prohlédněte celé tělo, zejména podkolenní jamky, třísla, podpaží, oblast za ušima a u dětí vlasy.
• Přisáté klíště co nejdříve odstraňte vhodnou pinzetou nebo kartičkou a místo vydezinfikujte.
• Několik týdnů sledujte místo přisátí. Objeví-li se šířící se červená skvrna, jděte k lékaři.

Pokud jste zvyklí pít mléko nebo jíst sýry přímo od chovatelů koz či ovcí, dávejte přednost pasterizovaným výrobkům nebo mléko převařte. I tato cesta nákazy se v Česku opakovaně objevuje.