Očkování proti pásovému oparu: kdy dává smysl a jak probíhá

Co je pásový opar

Pásový opar (herpes zoster) způsobuje virus varicella zoster, tedy stejný virus, který vyvolává plané neštovice. Po prodělaných neštovicích virus z těla nezmizí, ale uloží se v nervových uzlinách u páteře nebo u hlavových nervů, kde může desítky let spát.

Když imunita proti viru oslabí, například s věkem, při nemoci, stresu nebo léčbě tlumící imunitu, může se virus znovu aktivovat. Putuje po nervu ke kůži a vyvolá typickou bolestivou vyrážku. Pásový opar tedy není nákaza od jiného člověka s pásovým oparem. Vzniká z viru, který už v těle je.

Nemoc se obvykle ohlásí bolestí, pálením, svěděním nebo brněním kůže na jedné straně těla. Po několika dnech se objeví červené skvrny a puchýřky, které se táhnou v pruhu podle průběhu nervu, nejčastěji na hrudníku, břiše nebo v obličeji. Puchýřky postupně zasychají a hojí se během dvou až čtyř týdnů.

Obsah puchýřků je infekční. Člověk, který neprodělal plané neštovice ani proti nim nebyl očkován, se od nemocného může nakazit, onemocní ale planými neštovicemi, ne pásovým oparem.

Proč je dobré pásový opar nepodceňovat

Pásový opar je častý. Podle odhadů ho během života prodělá přibližně každý třetí člověk a riziko výrazně roste po padesátce. U starších lidí bývá průběh těžší a častější jsou komplikace.

Nejčastější a nejobávanější komplikací je postherpetická neuralgie. Jde o bolest, která přetrvává měsíce, někdy i roky po zahojení vyrážky. Bývá pálivá, bodavá, nebo ji vyvolá i lehký dotek oblečení. Může narušovat spánek, pohyb, práci a vést až ke ztrátě soběstačnosti či depresi. Léčba bývá obtížná a ne vždy úspěšná.

Další komplikace závisí na postiženém místě:

• postižení oka může vést k zánětu rohovky a trvalému poškození zraku,
• postižení v oblasti ucha může způsobit obrnu lícního nervu nebo poruchy sluchu a rovnováhy,
• vzácně vzniká zánět mozku nebo mozkových blan,
• puchýřky se mohou druhotně infikovat bakteriemi.

Pásový opar se může také opakovat.

Jak očkování funguje

V současnosti se v Česku a v Evropě používá především rekombinantní vakcína, která neobsahuje živý virus, ale jen jednu jeho bílkovinu spolu s látkou posilující imunitní odpověď (adjuvans). Nemůže tedy vyvolat pásový opar ani plané neštovice a lze ji podat i lidem s oslabenou imunitou.

Vakcína posiluje imunitu proti viru, který v těle už je, a tím snižuje pravděpodobnost, že se znovu aktivuje. Klinické studie ukázaly vysokou účinnost v prevenci pásového oparu i postherpetické neuralgie, a to i u starších lidí. Ochrana podle dosavadních dat vydrží řadu let.

V minulosti se používala také živá oslabená vakcína. Ta měla nižší účinnost, zejména u nejstarších lidí, nebyla vhodná pro lidi s oslabenou imunitou a v mnoha zemích ji nahradila rekombinantní vakcína.

Očkování proti pásovému oparu nechrání před opary na rtech. Ty způsobuje jiný virus, herpes simplex.

Pro koho je očkování vhodné

Odborné společnosti doporučují očkování proti pásovému oparu zejména:

• lidem od 50 let, zvlášť ve vyšším věku,
• dospělým od 18 let se zvýšeným rizikem, například s oslabenou imunitou v důsledku nemoci nebo léčby, po transplantaci, s nádorovým onemocněním, s některými autoimunitními chorobami nebo s chronickými nemocemi ledvin, plic a cukrovkou.

Očkovat se mohou i lidé, kteří už pásový opar prodělali, protože nemoc se může opakovat. Obvykle se doporučuje počkat, až se vyrážka zhojí a akutní fáze odezní. Očkovat lze i ty, kdo si nepamatují, že by měli plané neštovice. Naprostá většina dospělých v Česku je v dětství prodělala.

U lidí s plánovanou léčbou tlumící imunitu je ideální očkovat ještě před jejím zahájením, pokud to zdravotní stav dovolí. Načasování probere ošetřující lékař.

Schéma očkování a úhrada

Rekombinantní vakcína se podává ve dvou dávkách do svalu v horní části paže. Druhá dávka se podává obvykle dva až šest měsíců po první. U lidí s oslabenou imunitou může lékař druhou dávku podat dříve, zpravidla po jednom až dvou měsících. Pro plnou ochranu je důležité podstoupit obě dávky. Přeočkování se v současnosti nedoporučuje.

Očkování provádí praktický lékař, případně očkovací centrum. Vakcínu je obvykle potřeba vyzvednout v lékárně na recept.

Otázka úhrady se v posledních letech vyvíjí. Dlouho si lidé očkování hradili sami, s příspěvkem pojišťoven z preventivních programů. Postupně se úhrada z veřejného pojištění rozšiřuje na stanovené skupiny, například podle věku nebo zdravotního stavu. Protože se podmínky mění, zeptejte se na ně svého praktického lékaře nebo pojišťovny předtím, než vakcínu vyzvednete.

Reakce po očkování

Rekombinantní vakcína vyvolává silnou imunitní odpověď, a proto jsou po ní přechodné reakce poměrně časté. Patří k nim:

• bolest, zarudnutí a otok v místě vpichu,
• únava, bolest svalů a hlavy,
• zimnice, zvýšená teplota nebo zažívací potíže.

Reakce obvykle trvají jeden až tři dny. Může se vyplatit naplánovat si očkování tak, aby následující den nebyl náročný. Pokud se po první dávce reakce objeví, neznamená to, že by druhá dávka měla být vynechána, obvykle ji lidé snášejí podobně. Silné reakce po první dávce je vhodné s lékařem probrat.

Očkování se odkládá při akutním onemocnění s horečkou. Kontraindikací je těžká alergická reakce na složku vakcíny nebo na předchozí dávku.

Co dělat při prvních příznacích

Pokud se objeví typická pálivá bolest na jedné straně těla a po ní pruh puchýřků, vyhledejte lékaře co nejdříve, ideálně do tří dnů od objevení vyrážky. Včas zahájená antivirová léčba může zkrátit trvání nemoci, zmírnit bolest a snížit riziko komplikací. O léčbě rozhoduje lékař.

Při pásovém oparu:

• nerozškrabávejte puchýřky a udržujte místo čisté a suché,
• noste volné oblečení z přírodních materiálů,
• do zaschnutí puchýřků se vyhýbejte kontaktu s těhotnými ženami, novorozenci a lidmi s oslabenou imunitou, kteří neprodělali plané neštovice.

Proti bolesti lze použít běžně dostupné léky proti bolesti podle příbalového letáku. Pokud nestačí, řekněte to lékaři. Silnou bolest je dobré léčit včas a účinně, protože neléčená akutní bolest může zvyšovat riziko, že přejde do dlouhodobé nervové bolesti. Pomáhá také dostatek odpočinku a spánku, protože pásový opar organismus vyčerpává.

Nemoc je signálem, že imunita byla v určité chvíli oslabená. Po uzdravení proto stojí za to probrat s lékařem nejen očkování proti pásovému oparu, ale i celkový zdravotní stav a další doporučená očkování, například proti chřipce a pneumokokům.