Očkování proti pneumokokům: děti, senioři a rizikové skupiny

Co jsou pneumokoky a jaké nemoci způsobují

Pneumokok (Streptococcus pneumoniae) je bakterie, která se běžně vyskytuje v nosohltanu, zejména u malých dětí, často bez jakýchkoli potíží. Šíří se kapénkami. Za určitých okolností, například při oslabení organismu po chřipce, může proniknout dál a způsobit onemocnění.

Pneumokoky vyvolávají dvě skupiny nemocí:

• Neinvazivní infekce, jako je zánět středního ucha, zánět vedlejších nosních dutin nebo zápal plic. Pneumokok patří mezi nejčastější bakteriální původce komunitní pneumonie, tedy zápalu plic vzniklého mimo nemocnici.
• Invazivní pneumokokové onemocnění, kdy se bakterie dostane do krve nebo mozkomíšního moku. Jde o otravu krve (sepsi), zánět mozkových blan nebo zápal plic s bakteriemi v krvi. Tato onemocnění jsou život ohrožující a i při včasné léčbě mohou zanechat trvalé následky, například poruchy sluchu.

Existuje téměř sto typů pneumokoků, lišících se pouzdrem na povrchu bakterie. Vakcíny cílí na ty, které nejčastěji způsobují závažná onemocnění. Léčba antibiotiky je možná, ale komplikuje ji narůstající odolnost některých kmenů.

Kdo je nejvíc ohrožen

Závažné pneumokokové infekce se nejčastěji týkají dvou věkových skupin na opačných koncích života: malých dětí do dvou let a starších lidí, zejména od 65 let. U seniorů roste riziko s přibývajícím věkem.

Bez ohledu na věk jsou ohroženi také lidé s určitými nemocemi a stavy, například:

• chronická onemocnění srdce, plic (včetně CHOPN a astmatu), jater a ledvin,
• cukrovka,
• chybějící nebo nefunkční slezina,
• oslabená imunita, včetně léčby nádorů, transplantací a léčby, která tlumí imunitu,
• únik mozkomíšního moku nebo kochleární implantát,
• kouření a nadměrné pití alkoholu.

U těchto lidí lékaři očkování doporučují dříve než v 65 letech a mnohdy v rozšířeném schématu.

Jaké vakcíny existují

Proti pneumokokům se používají dva základní typy vakcín:

• Konjugované vakcíny, ve kterých je pouzdro bakterie navázáno na bílkovinný nosič. Vyvolávají silnou a dlouhodobou imunitní odpověď včetně imunitní paměti a působí i u kojenců. Mají v názvu číslo, které udává počet pokrytých typů pneumokoků. V posledních letech přibyly vakcíny s širším pokrytím.
• Polysacharidová vakcína pokrývá větší počet typů, ale vytváří méně trvalou ochranu a u dětí do dvou let nefunguje. U dospělých se někdy používá jako doplněk ke konjugované vakcíně.

Který přípravek a v jakém pořadí se podá, závisí na věku, zdravotním stavu, předchozím očkování a aktuálních odborných doporučeních, která se s nástupem nových vakcín mění. O konkrétním postupu proto rozhoduje lékař.

Z pohledu pacienta není nutné znát názvy ani počty typů v jednotlivých vakcínách. Důležité je, aby měl lékař k dispozici informaci o předchozím očkování. Pokud jste byli proti pneumokokům očkováni u jiného lékaře, v nemocnici nebo v zahraničí, uschovejte si záznam a vezměte ho s sebou. Předejdete tím zbytečnému opakování dávek i mezerám v ochraně.

Vakcíny proti pneumokokům nejsou totéž co očkování proti chřipce. Chrání proti bakteriálním, ne virovým infekcím, a proto se obě očkování navzájem nenahrazují, ale doplňují.

Očkování kojenců a dětí

Očkování proti pneumokokům není v Česku povinné, ale je doporučené a u kojenců hrazené z veřejného pojištění. Standardní schéma pro zdravé kojence tvoří tři dávky: první zpravidla od ukončeného druhého měsíce věku, druhá přibližně o dva měsíce později a posilující třetí dávka mezi 11. a 15. měsícem. Očkování se obvykle podává ve stejný den jako hexavakcína, do jiného místa.

U předčasně narozených dětí nebo dětí s rizikovými nemocemi může lékař zvolit schéma s více dávkami. Dětem, které očkování v kojeneckém věku nezačaly, lze vakcínu podat i později. Počet dávek pak závisí na věku a úhrada se může lišit.

Plošné očkování dětí má i nepřímý efekt. Omezuje přenos pneumokoků v populaci, a tím nepřímo chrání i neočkované, včetně prarodičů.

Očkování dospělých a seniorů

Dospělým se očkování doporučuje zejména od 65 let věku a mladším lidem s rizikovými nemocemi. Podle použité vakcíny a aktuálních doporučení stačí jedna dávka konjugované vakcíny, nebo se kombinuje konjugovaná a polysacharidová vakcína s odstupem.

Lidé, kteří byli v minulosti očkováni pouze polysacharidovou vakcínou, mohou mít prospěch z doplnění konjugované vakcíny. I to posoudí lékař podle data a typu předchozího očkování.

U lidí od 65 let a u stanovených rizikových skupin je očkování hrazeno z veřejného pojištění. Rozsah úhrady, například které vakcíny a v jakém počtu dávek, se ale mění s tím, jak přicházejí nové přípravky. Ověřte si ho u praktického lékaře, který vás také zaočkuje.

Vhodnou příležitostí k očkování je preventivní prohlídka nebo podzimní návštěva kvůli očkování proti chřipce. Obě vakcíny lze podat ve stejný den. Zvlášť to dává smysl proto, že chřipka zvyšuje riziko následného pneumokokového zápalu plic.

Proč na očkování myslet právě po chřipce a covidu

Pneumokoky často zneužijí chvíli, kdy je organismus oslabený jinou infekcí. Virus chřipky poškozuje sliznici dýchacích cest a usnadňuje bakteriím proniknout hlouběji do plic. Velká část úmrtí spojených s chřipkovými epidemiemi, zejména u starších lidí, souvisí právě s následným bakteriálním zápalem plic, na kterém se pneumokoky významně podílejí.

Proto odborníci doporučují vnímat očkování proti chřipce, covidu-19 a pneumokokům jako vzájemně se doplňující ochranu. U seniorů a chronicky nemocných je vhodné je naplánovat společně, ideálně na podzim.

Kromě očkování snižují riziko pneumokokových infekcí i obecná opatření:

• nekouřit, protože kouření poškozuje obranné mechanismy dýchacích cest,
• dobře léčit chronická onemocnění, zejména cukrovku a nemoci plic a srdce,
• dbát na hygienu rukou a omezit kontakt s nemocnými v období respiračních infekcí,
• nepodceňovat zhoršení stavu po chřipce nebo nachlazení, typicky novou horečku a kašel po počátečním zlepšení.

U malých dětí je důležitým ochranným faktorem také kojení a nekuřácké prostředí v domácnosti.

Bezpečnost a možné reakce

Vakcíny proti pneumokokům neobsahují živé bakterie, jen části jejich pouzdra, takže onemocnění vyvolat nemohou. Používají se desítky let v mnoha zemích a jejich bezpečnost je dobře sledovaná.

Nejčastější reakce jsou:

• bolest, zarudnutí a otok v místě vpichu,
• zvýšená teplota, u dětí mrzutost, ospalost nebo snížená chuť k jídlu,
• u dospělých únava, bolest hlavy nebo svalů.

Tyto potíže většinou odezní během jednoho až tří dnů. Závažné alergické reakce jsou velmi vzácné. Očkování se odkládá při akutním onemocnění s horečkou a nepodává se lidem s prokázanou těžkou alergií na složku vakcíny.