Angina pectoris: bolest na hrudi od srdce a jak ji poznat

Co je angina pectoris

Angina pectoris, česky také nazývaná srdeční angína, je bolest nebo tlak na hrudi, který vzniká, když srdeční sval na chvíli nedostává dostatek okysličené krve. Nejčastější příčinou je ateroskleróza věnčitých (koronárních) tepen, které srdeční sval zásobují krví. Zúžená tepna v klidu stačí na pokrytí potřeby srdce, ale při zvýšených nárocích, typicky při fyzické námaze, už průtok nestačí a vzniká bolest.

Angina pectoris je jedním z projevů ischemické choroby srdeční, tedy onemocnění způsobeného nedostatečným prokrvením srdečního svalu. Riziko stoupá s věkem a je vyšší u mužů, po přechodu se ale rozdíl mezi pohlavími zmenšuje. Podle Světové zdravotnické organizace zůstávají nemoci srdce a cév, na jejichž vzniku se ischemická choroba srdeční významně podílí, celosvětově nejčastější příčinou úmrtí.

Kromě aterosklerózy může bolest podobná angině pectoris vzácněji vznikat i při jiných mechanismech, například při křeči (spasmu) věnčité tepny, která se dočasně stáhne, aniž by byla výrazně zúžená aterosklerózou, nebo při postižení nejmenších srdečních cévek, kterým se říká mikrovaskulární angina. Tyto formy se hůře zachytí běžnou koronarografií a jejich rozpoznání vyžaduje specializovanější vyšetření.

Jak se bolest projevuje

Typická angina pectoris se popisuje jako tlak, svírání nebo tíha uprostřed nebo v levé části hrudníku, může vystřelovat do levé paže, čelisti, krku nebo mezi lopatky. Bolest trvá obvykle několik minut, objevuje se při fyzické zátěži, chladu nebo silných emocích a po odpočinku nebo užití nitroglycerinu rychle ustupuje.

• Stabilní angina má předvídatelný vzorec: objevuje se při podobné míře zátěže a chová se stejně po delší dobu.
• Nestabilní angina je bolest, která se objeví nově, zhoršuje se, přichází při menší zátěži než dřív nebo dokonce v klidu. Je to akutní stav, který vyžaduje okamžité lékařské vyšetření, protože hrozí přechod do infarktu.

U žen, starších lidí a diabetiků bývají příznaky často méně typické, například jen dušnost, únava nebo nevolnost bez výrazné bolesti, což může diagnózu zpozdit.

Míra námahy, která bolest vyvolá, se u stabilní anginy hodnotí podle standardizované klasifikace, od bolesti jen při velmi náročné zátěži až po bolest při minimální aktivitě nebo v klidu. Toto hodnocení pomáhá lékaři posoudit závažnost onemocnění a sledovat, zda léčba příznaky skutečně zlepšuje.

Rizikové faktory

Riziko anginy pectoris a ischemické choroby srdeční zvyšuje řada faktorů, z nichž většinu lze ovlivnit.

• kouření,
• vysoký krevní tlak,
• vysoký cholesterol, zejména LDL frakce,
• cukrovka,
• obezita a nedostatek pohybu,
• vyšší věk a mužské pohlaví,
• výskyt srdečního onemocnění v rodině v mladším věku,
• chronický stres.

Ovlivnitelné faktory tvoří naprostou většinu rizika, proto má úprava životního stylu i po stanovení diagnózy velký smysl.

Riziko se dnes odhaduje pomocí kalkulátorů, které kombinují věk, pohlaví, krevní tlak, cholesterol a kuřáctví do jednoho čísla vyjadřujícího pravděpodobnost srdečně-cévní příhody v následujících letech. Praktický lékař ho může použít k tomu, aby s pacientem probral, jaký přínos by mělo omezení jednotlivých rizikových faktorů.

Diagnostika

Lékař vychází z popisu bolesti, jejího vztahu k námaze a rizikových faktorů pacienta. Provádí se klidové EKG, které ale mezi záchvaty bývá často v normě. Cennější je zátěžové vyšetření, kdy se EKG snímá při fyzické zátěži na trenažéru nebo rotopedu a sleduje se, zda se objeví typické změny nebo příznaky.

Dále se používá zátěžová echokardiografie nebo zátěžová scintigrafie myokardu, které ukáží oblasti srdce s nedostatečným prokrvením. CT koronarografie neinvazivně zobrazí věnčité tepny a jejich případné zúžení. Při vyšším riziku nebo nejasném nálezu následuje invazivní koronarografie, což je katetrizační vyšetření, které přesně ukáže místo a míru zúžení a umožňuje v jedné době i léčebný zákrok.

Volba mezi jednotlivými vyšetřeními závisí na odhadované pravděpodobnosti onemocnění, věku a přidružených nemocech pacienta, kardiolog obvykle postupuje od méně zatěžujících metod k invazivnějším jen tehdy, když je to pro další rozhodování o léčbě skutečně potřeba.

Léčba

Léčba stabilní anginy pectoris má dva cíle: zmírnit příznaky a snížit riziko infarktu a úmrtí.

• Nitráty (například nitroglycerin) rychle rozšiřují cévy a používají se k rychlé úlevě při záchvatu i preventivně před předvídatelnou zátěží.
• Betablokátory a blokátory kalciových kanálů snižují nároky srdce na kyslík a omezují počet záchvatů.
• Léky snižující cholesterol ze skupiny statinů a protidestičková léčba, obvykle kyselina acetylsalicylová, zpomalují postup aterosklerózy a snižují riziko infarktu.
• U výraznějšího zúžení tepny se provádí katetrizační zákrok s implantací stentu, který tepnu rozšíří a udrží průchodnou, nebo u rozsáhlejšího postižení chirurgický bypass.

Volbu mezi léčbou pouze léky, katetrizací nebo bypassem určuje kardiolog podle rozsahu a lokalizace zúžení a celkového stavu pacienta.

U stabilní anginy s mírnějším nálezem má léčba samotnými léky často srovnatelný přínos pro přežití jako katetrizační zákrok, rozdíl bývá hlavně v rychlosti a míře úlevy od příznaků. Rozhodnutí o zákroku proto vždy zvažuje očekávaný přínos proti rizikům výkonu a bere v úvahu i přání informovaného pacienta.

Úprava životního stylu

Změna životního stylu je nezbytnou součástí léčby bez ohledu na to, zda pacient podstoupí zákrok.

• Ukončení kouření je jedním z nejúčinnějších kroků, riziko dalších příhod klesá už během prvních měsíců po odvykání.
• Pravidelný pohyb přiměřené intenzity, po dohodě s lékařem, zlepšuje výkonnost srdce.
• Strava s omezením nasycených tuků a soli, bohatá na zeleninu, ovoce a celozrnné obiloviny.
• Dosažení a udržení přiměřené tělesné hmotnosti.
• Léčba přidružených nemocí, tedy dobrá kontrola krevního tlaku, cholesterolu a cukrovky.
• Zvládání stresu a dostatek spánku.
• Pravidelné užívání předepsaných léků i v obdobích bez potíží a dodržování kontrol u kardiologa.

Lidé se stabilní anginou by měli mít vždy u sebe předepsaný rychle působící nitrát a vědět, jak ho použít při záchvatu.

Pro plánování pohybové aktivity je užitečné znát svůj práh námahy, při kterém bolest obvykle přichází, a pohybovat se přiměřeně pod ním, aktivitu pak postupně a opatrně zvyšovat podle doporučení lékaře nebo v rámci srdeční rehabilitace. Cestování, sex a další běžné aktivity jsou u stabilizované anginy obvykle bez omezení, v případě nejistoty je vhodné se poradit s kardiologem, který zohlední konkrétní závažnost onemocnění.