Cukrovka 1. typu: příznaky, léčba a život s inzulinem

Co je cukrovka 1. typu

Cukrovka (diabetes mellitus) 1. typu je autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém omylem napadá a ničí beta buňky slinivky břišní, jež vytvářejí hormon inzulin. Inzulin umožňuje buňkám těla přijímat glukózu z krve a využívat ji jako zdroj energie. Bez dostatku inzulinu glukóza zůstává v krvi, jejíž hladina stoupá, zatímco buňky trpí jejím nedostatkem.

Přesná příčina, proč imunitní systém tuto reakci spustí, není zcela objasněna, předpokládá se kombinace genetické predispozice a vnějšího spouštěče, například prodělané virové infekce. Cukrovka 1. typu tvoří menšinu všech případů cukrovky, nejčastěji vzniká u dětí, dospívajících a mladých dospělých, může se ale objevit i v pozdějším věku.

Onemocnění se v posledních desetiletích celosvětově i v Česku objevuje o něco častěji, důvody tohoto nárůstu nejsou zcela objasněny. Cukrovka 1. typu se může vyskytovat i vzácně u dospělých po čtyřicátém roce věku, v takovém případě bývá průběh zpočátku pomalejší a nemoc se někdy zaměňuje s cukrovkou 2. typu, dokud vyšetření protilátek nepotvrdí správnou diagnózu.

Příznaky

Příznaky cukrovky 1. typu se obvykle rozvíjejí během několika týdnů a bývají výraznější než u cukrovky 2. typu.

• nadměrná žízeň a časté močení, i v noci,
• neúmyslný úbytek hmotnosti navzdory normální nebo zvýšené chuti k jídlu,
• únava a slabost,
• rozmazané vidění,
• u dětí se může objevit i noční pomočování po předchozí suché noci,
• v pokročilém stavu nevolnost, zvracení, bolest břicha a zrychlené, hluboké dýchání, což jsou příznaky rozvíjející se diabetické ketoacidózy.

Protože se příznaky mohou rozvinout poměrně rychle, je důležité je nepodceňovat, zejména u dětí.

U malých dětí mohou být první příznaky snadno zaměněny za jiné, běžnější potíže, například za infekci močových cest při častém močení, nebo za virózu při únavě a nechutenství. Rodiče by měli zbystřit zejména při kombinaci žízně, častého močení a hubnutí, protože tato trojice příznaků je pro začínající cukrovku 1. typu velmi typická.

Diabetická ketoacidóza

Diabetická ketoacidóza je akutní a život ohrožující komplikace, ke které dochází, když tělu chybí inzulin natolik, že začne štěpit tuky na energii, přičemž vznikají kyselé látky zvané ketony. Ty okyselují krev a spolu s vysokou hladinou glukózy vedou k dehydrataci a poruše vnitřního prostředí organismu.

Projevuje se silnou žízní, častým močením, nevolností, zvracením, bolestí břicha, zrychleným a hlubokým dýcháním a nezvykle sladkým nebo acetonovým zápachem z úst, v pokročilém stavu zmateností až bezvědomím. Jde o stav vyžadující okamžité lékařské ošetření, často je prvním projevem, díky kterému se cukrovka 1. typu poprvé odhalí.

Léčba diabetické ketoacidózy probíhá vždy v nemocnici a zahrnuje nitrožilní podání tekutin, inzulinu a úpravu minerálů v krvi pod pečlivým sledováním. Díky lepší informovanosti veřejnosti a rychlejšímu rozpoznání příznaků se v posledních letech daří část případů zachytit ještě před rozvojem těžké ketoacidózy, což zlepšuje výsledky léčby.

Diagnostika

Diagnóza se stanovuje na základě naměřené vysoké hladiny glukózy v krvi spolu s typickými příznaky. Lékař dále obvykle vyšetřuje přítomnost autoprotilátek namířených proti buňkám slinivky, které potvrzují autoimunitní povahu onemocnění a odlišují ho od cukrovky 2. typu. Vyšetřuje se i hladina ketonů, zejména při podezření na rozvíjející se ketoacidózu.

Odlišení cukrovky 1. a 2. typu je pro další léčbu klíčové, protože se od sebe zásadně liší. U mladších pacientů s výrazným úbytkem hmotnosti a rychlým nástupem příznaků lékaři obvykle cukrovku 1. typu předpokládají už podle klinického obrazu, laboratorní vyšetření pak diagnózu potvrdí.

Léčba inzulinem

Protože si tělo při cukrovce 1. typu neumí inzulin vytvářet vůbec nebo jen v nedostatečném množství, je jeho podávání celoživotně nezbytné. Neexistuje způsob, jak inzulin nahradit tabletami nebo dietou samotnou.

• Inzulin se podává injekčně, buď opakovaně během dne inzulinovým perem, nebo kontinuálně inzulinovou pumpou.
• Dávkování se přizpůsobuje množství přijatých sacharidů, fyzické aktivitě a aktuální hladině glukózy, kterou si pacienti měří několikrát denně glukometrem nebo kontinuálním monitorem glukózy.
• Cílem léčby je udržet hladinu glukózy v doporučeném rozmezí, čímž se snižuje riziko akutních i dlouhodobých komplikací.

Léčbu vede diabetolog, který dávkování a typ inzulinu individuálně nastavuje a v čase upravuje.

Moderní technologie léčbu výrazně usnadňují. Kontinuální monitory glukózy umožňují sledovat hladinu cukru v krvi téměř nepřetržitě bez nutnosti opakovaného píchání do prstu, a pumpy propojené s takovým senzorem dokážou dávkování inzulinu částečně automaticky přizpůsobovat aktuální hladině glukózy. I s těmito pomůckami ale zůstává na pacientovi nebo jeho rodině klíčová role při rozhodování o jídle, pohybu a reakci na výkyvy glykemie.

Dlouhodobé komplikace a život s nemocí

Dlouhodobě špatně kompenzovaná hladina glukózy zvyšuje riziko poškození cév a nervů, což se může projevit poškozením očí, ledvin, nervů nebo zvýšeným rizikem srdečně-cévních onemocnění. Pravidelné sledování u diabetologa, kontrola očního pozadí, ledvinových funkcí a dalších parametrů proto patří k péči o nemoc stejně jako podávání inzulinu.

Se správně vedenou léčbou, pravidelným měřením glykemie a přiměřeným životním stylem mohou lidé s cukrovkou 1. typu sportovat, studovat, pracovat a vést plnohodnotný život. Nejde o nemoc způsobenou stravou nebo nedostatkem pohybu a stydět se za ni není důvod.

Cukrovka 1. typu u dětí a v rodině

Diagnóza cukrovky 1. typu u dítěte je pro celou rodinu velkou změnou, která vyžaduje naučit se novým dovednostem: měření glykemie, počítání sacharidů v jídle a rozpoznávání příznaků nízké i vysoké hladiny cukru. První měsíce po stanovení diagnózy bývají nejnáročnější, s postupem času se ale péče stává rutinou a děti se postupně učí přebírat část zodpovědnosti za vlastní léčbu podle věku.

Škola a další instituce by měly být o nemoci dítěte informovány, aby dokázaly v případě potřeby pomoci, například při podezření na nízkou hladinu cukru v krvi (hypoglykemii), která se projevuje třesem, pocením, hladem, zmateností nebo podrážděností a vyžaduje rychlé podání rychle vstřebatelných cukrů. Podpora psychologa nebo pacientských organizací může rodinám pomoci se s náročnou situací lépe vyrovnat.

S přibývajícím věkem a rostoucí samostatností je vhodné dítě postupně zapojovat do rozhodování o vlastní léčbě, aby v dospělosti zvládalo cukrovku spravovat samo. Přechod péče z dětské diabetologické ambulance do péče pro dospělé bývá důležitým mezníkem, který se doporučuje s předstihem naplánovat společně s ošetřujícím lékařem.