Hiátová hernie: příznaky, příčiny a léčba

Co je hiátová hernie

Bránice odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní a jícen jí prochází drobným otvorem, tzv. jícnovým hiátem, než ústí do žaludku. Hiátová hernie vzniká, když se tento otvor rozšíří a část žaludku se jím posune vzhůru do hrudní dutiny.

Rozlišují se dva hlavní typy: skluzná hiátová hernie, kdy se přechod jícnu a žaludku posune nad bránici a která tvoří naprostou většinu případů, a vzácnější paraezofageální hernie, kdy se vedle jícnu do hrudníku vysune část žaludku, zatímco přechod jícnu a žaludku zůstává na svém místě. Druhý typ může vzácně vést k závažnějším komplikacím, jako je uskřinutí přesunuté části žaludku.

Výskyt hiátové hernie stoupá s věkem a je poměrně častým nálezem při gastroskopii, zejména po padesátém roce života.

Malé skluzné hernie jsou natolik časté, že se v odborné literatuře někdy označují spíše za běžný nález spojený se stárnutím než za samostatné onemocnění. Rozhodující pro další postup není přítomnost hernie samotné, ale to, zda způsobuje obtíže.

Odhad přesného výskytu se u jednotlivých studií liší, protože řada lidí s malou hernií nemá žádné příznaky a vyšetření nikdy nepodstoupí, přesto se shoduje, že jde o jeden z nejčastějších nálezů při gastroskopii u starších dospělých.

U dětí je hiátová hernie vzácná a její výskyt souvisí spíše s vrozenými vývojovými odchylkami než s faktory typickými pro dospělou populaci.

Příčiny a rizikové faktory

Přesná příčina vzniku hiátové hernie není vždy jasná, přispívá k ní obvykle kombinace oslabení vaziva kolem jícnového hiátu s věkem a zvýšeného tlaku v břišní dutině. Mezi faktory, které vznik hernie usnadňují, patří:

• vyšší věk,
• nadváha a obezita,
• těhotenství,
• chronický kašel,
• chronická zácpa s namáhavým tlačením při stolici,
• zvedání těžkých břemen,
• vrozená slabost vaziva u některých lidí.

U některých lidí se hernie objevuje i bez zjevného vyvolávajícího faktoru, jako důsledek přirozeného oslabování podpůrných tkání s přibývajícím věkem.

Redukce nadváhy patří mezi nejúčinnější opatření, která mohou riziko vzniku i zhoršování hernie ovlivnit, protože snižuje trvalý tlak na oblast bránice a žaludku.

Příznaky

Malá skluzná hiátová hernie často nezpůsobuje žádné příznaky a je náhodným nálezem při vyšetření z jiného důvodu. Pokud příznaky jsou, souvisí většinou s tím, že hernie usnadňuje zpětný tok žaludeční kyseliny do jícnu (reflux):

• pálení žáhy, zejména po jídle, při předklonu nebo vleže,
• kyselá pachuť nebo říhání,
• pocit tlaku za hrudní kostí,
• u výraznější hernie potíže s polykáním nebo pocit uvíznutí sousta.

Vzácnější paraezofageální hernie může kromě těchto příznaků způsobit i pocit tlaku na hrudi po jídle, dušnost po najedení nebo bolest, a v případě uskřinutí vyžaduje neodkladné vyšetření.

Příznaky se u řady lidí zhoršují v noci vleže, protože gravitace přestává bránit zpětnému toku žaludeční kyseliny do jícnu, což vysvětluje, proč pomáhá zvýšená poloha horní části těla při spánku.

U některých lidí se přidávají i mimotrávicí příznaky spojené s refluxem, například chronické chrapotu, pocit dráždění v krku nebo suchý kašel, obzvlášť pokud kyselina dráždí i horní cesty dýchací.

Přesná souvislost mezi velikostí hernie a intenzitou příznaků není přímá – i malá hernie může u citlivějších jedinců způsobovat výraznější obtíže, zatímco jiní s větší hernií mohou mít potíže jen mírné.

Diagnostika

Hiátovou hernii nejčastěji odhalí gastroskopie prováděná kvůli příznakům refluxu nebo jiným zažívacím obtížím. Zobrazit ji lze i rentgenovým vyšetřením s kontrastní látkou (polykací akt) nebo počítačovou tomografií, které se využívají zejména při podezření na větší nebo komplikovanou hernii.

Samotný nález hiátové hernie bez příznaků obvykle nevyžaduje další léčbu ani sledování, důležitější je vyhodnocení případných doprovodných příznaků refluxu.

Velikost hernie se při vyšetření odhaduje podle vzdálenosti přechodu jícnu a žaludku od bránice a pomáhá odhadnout, zda jde spíše o nález bez klinického významu, nebo o stav vyžadující sledování.

Rentgenové vyšetření s kontrastní látkou umožňuje sledovat pohyb polykaného sousta v reálném čase a je užitečné zejména při hodnocení funkce jícnu a při plánování případné operace.

Léčba

Léčba se řídí především tím, zda hernie způsobuje obtíže.

• Bezpříznaková malá hernie léčbu nevyžaduje.
• Při příznacích refluxu pomáhá úprava životního stylu: menší porce jídla, vyhýbání se jídlu těsně před ulehnutím, snížení nadváhy, omezení tučných jídel, čokolády, alkoholu, kofeinu a kouření, zvýšení hlavového konce postele.
• Léky snižující žaludeční kyselost, zejména inhibitory protonové pumpy, zmírňují pálení žáhy a chrání jícnovou sliznici před poškozením kyselinou.
• Chirurgické řešení se zvažuje u velkých nebo paraezofageálních hernií, při komplikacích, nebo pokud obtíže nereagují na léčbu léky. Operace se provádí obvykle laparoskopicky a spočívá v navrácení žaludku na místo a zúžení otvoru v bránici.

Léky snižující žaludeční kyselost se obvykle užívají dlouhodobě, dokud přetrvává potřeba tlumit příznaky refluxu; jejich vysazení je vhodné konzultovat s lékařem, protože po náhlém přerušení se příznaky mohou přechodně zhoršit.

Po operaci hiátové hernie se u části pacientů může přechodně objevit potíž s odříháváním nebo pocit plnosti po menším množství jídla, což obvykle v následujících týdnech ustupuje, jak se tělo přizpůsobí nové anatomii.

Kromě úpravy jídelníčku pomáhá i to, vyhýbat se těsnému oblečení a pásku v pase, které zvyšuje tlak v břišní dutině a může příznaky refluxu zhoršovat.

Kdy hiátová hernie vyžaduje pozornost

Většina lidí s malou skluznou hiátovou hernií vede zcela normální život bez omezení, jen s případnou úpravou životosprávy kvůli pálení žáhy. Sledování a případný chirurgický zákrok jsou namístě u větších hernií, zvlášť paraezofageálního typu, protože u nich hrozí vzácná, ale závažná komplikace v podobě uskřinutí přesunuté části žaludku, které se projeví náhlou silnou bolestí na hrudi nebo v nadbřišku, zvracením a neschopností polykat a vyžaduje neodkladné chirurgické řešení.

Lidem s velkou nebo paraezofageální hernií lékaři obvykle doporučují vyhýbat se činnostem spojeným s náhlým výrazným zvýšením tlaku v břiše, jako je zvedání velmi těžkých břemen, a řešit chronický kašel či zácpu, které stav mohou zhoršovat.

U starších pacientů s dalšími přidruženými onemocněními se rozhodnutí o případné operaci pečlivě zvažuje i s ohledem na rizika samotného chirurgického zákroku, a volí se individuálně po konzultaci s chirurgem.