Rakovina žaludku: příznaky, příčiny a léčba

Co je rakovina žaludku

Rakovina žaludku je zhoubný nádor, který vzniká z buněk žaludeční sliznice. Nejčastějším typem je adenokarcinom, vycházející z buněk žlázového epitelu, který tvoří naprostou většinu případů. Nemoc obvykle vzniká postupně, na podkladě dlouhodobého chronického zánětu žaludeční sliznice, který se v průběhu let mění a v malé části případů může vyústit ve vznik nádoru.

Výskyt rakoviny žaludku se v posledních desetiletích v Česku i jinde ve vyspělých zemích dlouhodobě snižuje, mimo jiné díky zlepšení stravování a poklesu infekce Helicobacter pylori. Přesto jde stále o jedno ze závažnějších nádorových onemocnění, protože bývá odhaleno často až v pokročilejším stadiu.

Vzácnějším typem je lymfom žaludeční sliznice, který vzniká z lymfatické tkáně a má obvykle odlišný průběh i léčbu než adenokarcinom. U některých pacientů souvisí právě s dlouhodobou infekcí Helicobacter pylori a po její úspěšné léčbě může i ustoupit.

Rychlost růstu i chování nádoru se může mezi jednotlivými pacienty výrazně lišit, což je jeden z důvodů, proč se konečná prognóza vždy posuzuje individuálně na základě výsledků všech provedených vyšetření.

Rizikové faktory

Riziko vzniku rakoviny žaludku zvyšuje kombinace více faktorů:

• Chronická infekce Helicobacter pylori, která vede k dlouhodobému zánětu a postupným změnám žaludeční sliznice.
• Kouření tabáku.
• Strava s vysokým obsahem soli, uzeného a nakládaného masa a nedostatkem čerstvého ovoce a zeleniny.
• Výskyt rakoviny žaludku v blízké rodině, který může souviset i se vzácnými dědičnými syndromy.
• Předchozí operace žaludku nebo některé chronické změny žaludeční sliznice zjištěné při gastroskopii.
• Vyšší věk – nemoc se vyskytuje častěji po padesátém roce života.

Přítomnost rizikového faktoru neznamená, že člověk rakovinou žaludku onemocní, jde o statistické zvýšení pravděpodobnosti, ne jistotu.

Mezi vzácnější dědičné příčiny patří například syndrom dědičného difuzního karcinomu žaludku, při kterém genetická konzultace a preventivní opatření hrají významnější roli než u běžné populace.

Krevní skupina A je podle některých studií spojena s mírně vyšším rizikem onemocnění, tato souvislost je ale slabá a sama o sobě nemá pro praxi zásadní význam.

U lidí s vícečetným výskytem rakoviny žaludku v rodině bývá vhodné probrat s lékařem možnost genetického poradenství, které pomůže odhadnout míru osobního rizika a případně naplánovat vhodné sledování.

Příznaky

Potíž rakoviny žaludku spočívá v tom, že v časném stadiu často nezpůsobuje žádné příznaky, nebo jen mírné a nespecifické obtíže, které lze snadno zaměnit za běžné zažívací potíže:

• tlak nebo nepříjemný pocit v nadbřišku,
• pocit brzké sytosti při jídle,
• nechutenství,
• mírná nevolnost.

S postupujícím onemocněním se mohou přidat výraznější varovné příznaky: nechtěný úbytek hmotnosti, přetrvávající únava, chudokrevnost, zvracení, potíže s polykáním nebo tmavá stolice svědčící pro krvácení. Tyto příznaky vyžadují vždy lékařské vyšetření, i když samy o sobě rakovinu žaludku automaticky neznamenají – mohou mít i jinou, méně závažnou příčinu.

Někteří pacienti si obtíže spojují s běžným stárnutím nebo stresem a k lékaři přicházejí až s odstupem měsíců, což je jeden z důvodů, proč se onemocnění často zachytí až v pokročilejším stadiu.

Pokles chuti k jídlu bývá u řady pacientů nejnápadnějším prvním signálem, i když sám o sobě je velmi nespecifický a má mnoho jiných, běžnějších příčin, jako je stres nebo jiné zažívací obtíže.

Diagnostika

Základním vyšetřením při podezření na onemocnění žaludku je gastroskopie, při které lékař prohlédne sliznici žaludku tenkou ohebnou optikou a odebere vzorek podezřelé tkáně na mikroskopické vyšetření, jež diagnózu potvrdí nebo vyvrátí.

Pokud se rakovina potvrdí, následují další vyšetření k určení rozsahu (stadia) onemocnění, obvykle počítačová tomografie (CT) hrudníku a břicha, případně další zobrazovací metody. Rozsah nemoci zásadně ovlivňuje volbu léčby i výhled do budoucna.

Součástí vyšetření bývá i posouzení mízních uzlin a případného rozšíření nemoci do jiných orgánů, což lékařům pomáhá zvolit nejvhodnější kombinaci léčebných postupů.

V některých případech se doplňuje i vyšetření pomocí endoskopického ultrazvuku, které přesněji ukáže, jak hluboko nádor prorůstá stěnou žaludku, což je důležité pro plánování léčby.

Léčba

Léčba rakoviny žaludku se plánuje individuálně podle stadia nemoci, celkového stavu pacienta a umístění nádoru, a to týmem odborníků zahrnujícím chirurga, onkologa a další specialisty.

• Chirurgické odstranění části nebo celého žaludku spolu s okolními mízními uzlinami je hlavní léčebnou metodou u nádorů, které lze operovat.
• Chemoterapie se často podává před operací i po ní, aby se snížila velikost nádoru a snížilo riziko návratu nemoci.
• Radioterapie (ozařování) se používá v některých případech v kombinaci s chemoterapií.
• U pokročilejších nebo pokračujících forem onemocnění se využívá i cílená biologická léčba a imunoterapie, jejichž vhodnost se posuzuje podle vlastností konkrétního nádoru.

U onemocnění zjištěného v pokročilém stadiu je cílem léčby často prodloužit život a udržet jeho kvalitu, i když úplné vyléčení již není reálné.

U velmi časných nádorů omezených jen na povrchovou vrstvu sliznice lze v některých případech provést endoskopické odstranění při gastroskopii bez nutnosti rozsáhlejší operace.

Rozhodnutí o vhodnosti jednotlivých léčebných postupů se v ideálním případě dělá na společném setkání více odborníků, tzv. multidisciplinárním týmu, což pomáhá zohlednit všechny dostupné možnosti pro konkrétního pacienta.

Prevence a sledování

Konkrétní plošný screeningový program rakoviny žaludku se v Česku vzhledem k nižšímu výskytu nemoci neprovádí, na rozdíl například od screeningu rakoviny tlustého střeva. Riziko lze snížit léčbou infekce Helicobacter pylori, nekuřáctvím, vyváženou stravou s dostatkem ovoce a zeleniny a omezením uzeného a nakládaného masa.

Lidé s vyšším rizikem, například s výskytem rakoviny žaludku v blízké rodině nebo s určitými chronickými změnami žaludeční sliznice zjištěnými při dřívější gastroskopii, mohou být zařazeni do pravidelného endoskopického sledování. O tom rozhoduje ošetřující lékař podle konkrétní situace.

Vhodná je i celková zdravá životospráva zahrnující přiměřenou tělesnou hmotnost a dostatek pohybu, které snižují riziko celé řady nádorových onemocnění, byť jejich přímý vliv konkrétně na rakovinu žaludku je menší než u zmíněných rizikových faktorů.

Úspěšná léčba infekce Helicobacter pylori v mladším věku má podle dostupných poznatků větší preventivní přínos než léčba zahájená až ve vyšším věku, kdy už mohly ve sliznici proběhnout dlouhodobé změny.