Rakovina jícnu: příznaky, příčiny a léčba

Co je rakovina jícnu

Rakovina jícnu je zhoubný nádor vycházející ze sliznice jícnu, trubice spojující hltan se žaludkem. Rozlišují se dva hlavní typy podle druhu buněk, ze kterých nádor vzniká.

Dlaždicobuněčný karcinom vzniká z plochých buněk, které normálně vystýlají jícen, a nejčastěji postihuje jeho horní a střední část. Adenokarcinom vzniká z buněk žlázového typu, které se do jícnu dostávají při dlouhodobé přeměně sliznice v jeho dolní části, a postihuje typicky spodní úsek jícnu poblíž žaludku. V posledních desetiletích ve vyspělých zemích podíl adenokarcinomu na celkovém počtu případů rakoviny jícnu roste.

Oba typy nádoru se liší i geograficky – dlaždicobuněčný karcinom je celosvětově častější, zatímco adenokarcinom výrazněji přibývá zejména v zemích, kde roste výskyt obezity a refluxní nemoci.

Nádor se v jícnu může šířit jak do hloubky stěny, tak podél jejího průběhu, což ovlivňuje, jak rozsáhlý chirurgický zákrok je případně potřeba k jeho úplnému odstranění.

Přestože je rakovina jícnu ve srovnání s některými dalšími nádory méně častá, patří kvůli pozdějšímu záchytu a náročnosti léčby mezi závažnější onkologická onemocnění, což zdůrazňuje význam vyšetření hned při prvních varovných příznacích.

Rizikové faktory

Oba typy rakoviny jícnu mají odlišné hlavní rizikové faktory.

• Dlaždicobuněčný karcinom souvisí především s kouřením tabáku a nadměrnou konzumací alkoholu, přičemž kombinace obou riziko dále násobí. Roli hraje i velmi horké nápoje a některé nutriční nedostatky.
• Adenokarcinom souvisí s dlouhodobým gastroezofageálním refluxem, tedy opakovaným zatékáním žaludeční kyseliny do jícnu, a s obezitou, která reflux zhoršuje. Rizikovým stavem je tzv. Barrettův jícen, kdy se sliznice dolní části jícnu v důsledku dlouhodobého dráždění kyselinou přemění na typ podobný sliznici střevní; u malé části lidí s Barrettovým jícnem se v průběhu let může vyvinout adenokarcinom.

Mezi obecné rizikové faktory patří dále vyšší věk a mužské pohlaví, u obou typů se nemoc vyskytuje častěji u mužů.

Riziko obou typů roste i s věkem, naprostá většina případů se diagnostikuje po padesátém roce života, s vrcholem výskytu v dalších desetiletích.

Muži onemocní oběma typy rakoviny jícnu podstatně častěji než ženy, přesný důvod tohoto rozdílu není zcela objasněn, podílet se na něm mohou rozdíly v expozici hlavním rizikovým faktorům mezi pohlavími.

Příznaky

V časném stadiu rakovina jícnu často nezpůsobuje žádné příznaky. Nejtypičtějším varovným signálem je postupně se zhoršující potíž s polykáním (dysfagie), nejprve tuhé stravy, později i tekutin, jak nádor postupně zužuje průsvit jícnu.

Mezi další možné příznaky patří:

• nechtěný úbytek hmotnosti,
• bolest za hrudní kostí nebo mezi lopatkami,
• chrapot,
• přetrvávající kašel,
• pocit uvíznutí sousta,
• u pokročilejšího onemocnění zvracení nebo příznaky krvácení, jako je černá stolice.

Tyto příznaky mohou mít i jiné, méně závažné příčiny, ale vzhledem k závažnosti rakoviny jícnu vždy vyžadují lékařské vyšetření, obzvlášť pokud přetrvávají nebo se zhoršují.

Zpočátku si pacienti obtíže s polykáním často přizpůsobují nevědomky – jedí pomaleji, volí měkčí stravu nebo více zapíjejí, což může vysvětlení příznaků na čas oddálit.

Bolest při polykání, na rozdíl od pouhého uvíznutí sousta, je méně typická a spíše naznačuje jiný typ postižení jícnu, přesto vždy vyžaduje vyšetření k vyloučení závažnější příčiny.

Diagnostika

Základním vyšetřením je gastroskopie, při které lékař prohlédne sliznici jícnu a odebere vzorek podezřelé tkáně na mikroskopické vyšetření, jež diagnózu potvrdí. Lidé s dlouhodobým, obtížně zvládnutelným refluxem nebo s potvrzeným Barrettovým jícnem bývají zařazeni do pravidelného endoskopického sledování, jehož cílem je zachytit případné časné změny sliznice včas.

Po potvrzení nádoru následují další vyšetření k určení rozsahu (stadia) onemocnění, obvykle počítačová tomografie, případně další zobrazovací metody, které pomohou naplánovat nejvhodnější léčbu.

U pacientů s Barrettovým jícnem se při kontrolní gastroskopii odebírají vzorky z více míst sliznice, aby se zvýšila šance zachytit případné časné buněčné změny ještě předtím, než se stanou hmatatelným nádorem.

U pacientů s potvrzenou diagnózou se dále často provádí i vyšetření žaludku a horní části trávicího traktu, protože plán léčby zohledňuje i celkový stav okolních orgánů.

Léčba

Léčba rakoviny jícnu se plánuje individuálně podle typu nádoru, jeho umístění, rozsahu onemocnění a celkového stavu pacienta, obvykle týmem složeným z chirurga, onkologa a dalších odborníků.

• Chirurgické odstranění postižené části jícnu je hlavní léčebnou možností u nádorů, které lze operovat.
• Chemoterapie a radioterapie, často podávané společně před operací, mohou zmenšit nádor a zvýšit šanci na jeho úplné odstranění.
• U velmi časných nádorů omezených jen na sliznici lze v některých případech provést endoskopické odstranění při gastroskopii bez nutnosti velké operace.
• U pokročilého onemocnění, kdy operace není možná, se používá chemoterapie, ozařování, cílená léčba nebo imunoterapie s cílem zpomalit růst nádoru, zmírnit příznaky a prodloužit život.

U pacientů, kteří kvůli celkovému zdravotnímu stavu operaci nezvládnou, se volí jiné léčebné postupy zaměřené na zmírnění příznaků a udržení možnosti přijímat stravu, například zavedení stentu do zúženého místa jícnu.

Po ukončení léčby jsou pacienti dále pravidelně sledováni, aby se případný návrat nemoci zachytil co nejdříve a mohla se včas zahájit další léčba.

Prevence

Riziko dlaždicobuněčného karcinomu lze výrazně snížit nekuřáctvím a omezením konzumace alkoholu. Riziko adenokarcinomu souvisejícího s refluxem lze snížit léčbou refluxních obtíží, snížením nadváhy a úpravou životosprávy popsanou u refluxní nemoci a hiátové hernie.

Lidé s potvrzeným Barrettovým jícnem by měli dodržovat doporučené intervaly kontrolních gastroskopií, protože pravidelné sledování umožňuje zachytit případné časné změny sliznice ještě předtím, než se vyvinou v nádor, kdy je léčba nejúspěšnější.

U lidí, kteří dlouhodobě pijí alkohol a zároveň kouří, se riziko dlaždicobuněčného karcinomu násobí výrazněji, než by odpovídalo prostému součtu obou vlivů, proto má smysl řešit obě návykové látky současně, ne jen jednu z nich.

Úprava jídelníčku s dostatkem ovoce a zeleniny je obecně spojována s nižším rizikem řady nádorových onemocnění trávicího traktu, u rakoviny jícnu ale nepředstavuje náhradu za řešení hlavních rizikových faktorů, jako je kouření, alkohol a neléčený reflux.

Přiměřená tělesná hmotnost snižuje jak riziko refluxu, tak riziko dalších zdravotních komplikací, a patří proto mezi nejúčinnější kroky, které může člověk sám ovlivnit.