Metabolický syndrom: co znamená a jak snížit riziko

Co je metabolický syndrom

Metabolický syndrom není samostatné onemocnění, ale soubor rizikových faktorů, které se u jednoho člověka vyskytují společně častěji, než by odpovídalo náhodě, a jejichž kombinace zvyšuje riziko cukrovky 2. typu i srdečně-cévních onemocnění výrazně více, než kdyby se posuzoval každý faktor zvlášť.

Podle běžně používaných kritérií se o metabolickém syndromu mluví, pokud jsou splněny alespoň tři z těchto pěti podmínek: zvětšený obvod pasu (nadbytek tuku v oblasti břicha), zvýšený krevní tlak, zvýšená hladina glukózy v krvi nalačno, zvýšené triglyceridy a snížená hladina takzvaného HDL cholesterolu, který má ochranný vliv na cévy. Konkrétní hraniční hodnoty stanovuje lékař podle používaných doporučení a mohou se mírně lišit podle pohlaví.

Metabolický syndrom se v dospělé populaci vyskytuje poměrně často a jeho výskyt roste s věkem i s celkovým výskytem nadváhy a obezity ve společnosti. Právě proto se mu v posledních letech věnuje stále více pozornosti jako nástroji pro včasné zachycení lidí s vyšším rizikem, dřív než se u nich rozvinou samotná onemocnění, jako je cukrovka nebo infarkt.

Co stojí za jeho vznikem

Ústředním mechanismem, který jednotlivé složky metabolického syndromu propojuje, je nejčastěji inzulinová rezistence, tedy stav, kdy buňky těla méně citlivě reagují na inzulin a slinivka musí produkovat jeho větší množství, aby udržela normální hladinu glukózy v krvi. Na vzniku se podílí:

• nadváha a obezita, zejména tuk uložený v oblasti břicha kolem vnitřních orgánů,
• nedostatek pohybové aktivity,
• strava bohatá na jednoduché cukry a nasycené tuky,
• genetická predispozice,
• věk, riziko s přibývajícími lety roste.

Roli hraje i to, kde se přebytečný tuk v těle ukládá. Tuk uložený pod kůží na hýždích a stehnech (tzv. gynoidní rozložení, typičtější pro ženy) se z hlediska metabolického rizika považuje za méně nebezpečný než tuk uložený v oblasti břicha kolem vnitřních orgánů (tzv. androidní rozložení), který je metabolicky aktivnější a více se podílí na vzniku zánětu a inzulinové rezistence.

Proč je metabolický syndrom rizikový

Lidé s metabolickým syndromem mají výrazně vyšší riziko rozvoje cukrovky 2. typu než lidé bez něj, protože inzulinová rezistence je jedním z hlavních mechanismů vzniku tohoto typu cukrovky. Zároveň kombinace vysokého krevního tlaku, nepříznivého poměru tuků v krvi a zvýšené glykemie urychluje kornatění cév (aterosklerózu), a tím zvyšuje riziko infarktu myokardu a cévní mozkové příhody. Právě proto se metabolickému syndromu věnuje taková pozornost, i když sám o sobě žádné příznaky obvykle nezpůsobuje.

Rozsáhlé studie potvrzují, že lidé s metabolickým syndromem mají v porovnání s lidmi bez něj výrazně vyšší pravděpodobnost úmrtí na srdečně-cévní příčiny a vyšší celkovou nemocnost. Proto se metabolický syndrom nepovažuje jen za soubor drobných odchylek, ale za signál, že je namístě aktivně zasáhnout, dokud jsou změny ještě dobře ovlivnitelné.

Jak se metabolický syndrom zjišťuje

Protože jednotlivé složky syndromu obvykle nebolí a nezpůsobují žádné výrazné příznaky, odhalí se nejčastěji při preventivní prohlídce u praktického lékaře. Vyšetření zahrnuje měření obvodu pasu, krevního tlaku a odběr krve na glykemii nalačno a tukový profil (lipidogram). Pravidelné preventivní prohlídky proto mají smysl i u lidí, kteří se subjektivně cítí zdraví.

V rámci preventivních prohlídek hrazených z veřejného zdravotního pojištění má dospělá populace v Česku nárok na pravidelné kontroly u praktického lékaře, jejichž součástí bývá právě i měření krevního tlaku a základní krevní testy. Využívání těchto prohlídek patří k nejjednodušším způsobům, jak metabolický syndrom zachytit včas.

Jak riziko snížit

Nejúčinnějším přístupem k metabolickému syndromu je úprava životního stylu, která dokáže ovlivnit všechny jeho složky najednou.

• Redukce hmotnosti, zejména úbytek tuku v oblasti břicha, i mírný pokles o pět až deset procent hmotnosti přináší měřitelné zlepšení všech sledovaných hodnot.
• Pravidelná pohybová aktivita, ideálně alespoň 150 minut týdně vytrvalostního pohybu střední intenzity, zlepšuje citlivost na inzulin, krevní tlak i tukový profil.
• Úprava stravy, s důrazem na zeleninu, ovoce, celozrnné obiloviny, luštěniny a omezení jednoduchých cukrů, nasycených tuků a nadměrné soli.
• omezení alkoholu a ukončení kouření, které samo o sobě zvyšuje kardiovaskulární riziko nezávisle na metabolickém syndromu.

Pokud úprava životního stylu k dosažení cílových hodnot nestačí, lékař podle konkrétní situace zvažuje léčbu vysokého krevního tlaku, zvýšeného cholesterolu nebo prediabetu léky.

Změny obvykle nemusí být razantní, aby přinesly efekt. I drobné, ale trvalé úpravy, jako je pravidelná procházka po večeři, výměna slazených nápojů za vodu nebo přidání zeleniny ke každému jídlu, se v součtu za měsíce mohou znatelně projevit na naměřených hodnotách.

Vztah k dalším onemocněním

Metabolický syndrom úzce souvisí s obezitou, na jejímž podkladě často vzniká, a je také rizikovým faktorem pro rozvoj nealkoholového ztukovatění jater a u žen i pro syndrom polycystických ovarií. Protože propojuje více oblastí zdraví najednou, jeho zvládnutí formou zdravého životního stylu má potenciál snížit riziko hned několika závažných onemocnění zároveň.

Sledování v čase

Protože metabolický syndrom je souborem hodnot, které se mohou v čase měnit, má smysl nechat si je opakovaně kontrolovat, ne jen jednorázově zjistit a zapomenout. Pravidelné sledování obvodu pasu, krevního tlaku a krevních testů umožňuje sledovat, zda zvolená opatření fungují, a případně léčbu včas upravit.

Domácí měření krevního tlaku vhodným tlakoměrem mezi kontrolami u lékaře může poskytnout užitečný přehled o vývoji hodnot v běžném prostředí, ne jen při jednorázové návštěvě ordinace, kde bývá tlak vlivem stresu z vyšetření mírně zvýšený. Zapisování naměřených hodnot pomáhá lékaři i pacientovi lépe vyhodnotit, jak na zavedená opatření tělo reaguje.

Dlouhodobé sledování má smysl i po dosažení zlepšení, protože rizikové faktory se mohou v čase znovu objevit, zejména při návratu k předchozím návykům nebo s přibývajícím věkem. Metabolický syndrom proto vyžaduje spíše trvalou pozornost než jednorázový zásah, podobně jako péče o jiné chronické rizikové faktory.

I lidé, u kterých se podaří všechny hodnoty upravit do normy, proto obvykle pokračují v preventivních prohlídkách v obvyklém intervalu, aby se případný návrat rizikových faktorů zachytil co nejdříve a řešení nevyžadovalo tak výrazný zásah jako na začátku.