Neuralgie trojklaného nervu: příznaky a léčba

Co je neuralgie trojklaného nervu

Trojklaný nerv (nervus trigeminus) zajišťuje čití v obličeji a je rozdělen do tří větví zásobujících čelo, tváře a dolní čelist. Neuralgie trojklaného nervu je porucha, při které dochází k opakovaným, velmi intenzivním záchvatům bolesti v oblasti jedné nebo více z těchto větví. Nejčastější příčinou bývá tlak cévy na kořen nervu v místě, kde vystupuje z mozkového kmene, což vede k poškození jeho ochranné pochvy a chybnému vedení bolestivých signálů. Vzácněji je příčinou roztroušená skleróza nebo nádor v této oblasti, proto lékaři u mladších pacientů nebo při netypickém průběhu doplňují vyšetření magnetickou rezonancí, což pomáhá odlišit primární neuralgii od té způsobené jinou, léčitelnou příčinou. Nemoc se vyskytuje vzácně, odhaduje se jen několik nových případů na sto tisíc obyvatel ročně, přesto patří mezi nejbolestivější onemocnění, se kterými se neurologie setkává.

Nemoc je vzácná, o něco častěji postihuje ženy a lidi ve středním a vyšším věku.

Jak bolest vypadá

Typický záchvat je popisován jako elektrizující, bodavá nebo jako blesk projíždějící bolest, trvající vteřiny až přibližně dvě minuty. Bolest postihuje obvykle jen jednu polovinu obličeje a je natolik silná, že člověka doslova zastaví uprostřed pohybu. Pacienti bolest často popisují jako nejhorší, jakou kdy zažili, srovnatelnou s úderem elektrickým proudem, a mnozí se ze strachu z dalšího záchvatu naučí obličej téměř nedotýkat. I krátké přerušení mezi jednotlivými bodnutími bolesti, které trvá jen zlomek sekundy, dokáže tuto bolest odlišit od jiných, trvalejších typů bolesti obličeje. Právě tato kombinace krátkosti, intenzity a jasného vyvolání dotekem dělá z popisu bolesti tak silné diagnostické vodítko, že zkušený lékař dokáže neuralgii trojklaného nervu často rozpoznat už jen podle vylíčení příznaků pacientem. Přesto se doporučuje vždy vyšetření vylučující jinou příčinu, protože stejně vypadající bolest může mít i výjimečně jinou podstatu. Právě proto zůstává první vyšetření magnetickou rezonancí důležitým krokem i u zcela typického popisu bolesti. Výsledek vyšetření navíc pomáhá odhadnout, zda bude účinnější léčba léky, nebo je vhodné zvážit chirurgické řešení dříve. U pacientů, kde vyšetření prokáže jasný cévní útlak nervu, bývá šance na dlouhodobý úspěch chirurgického řešení vyšší než u nejasných nálezů. Tato informace pomáhá pacientovi i lékaři lépe se rozhodnout, zda dát přednost dlouhodobé medikamentózní léčbě, nebo zvážit operační řešení dříve. Mezi záchvaty bývá pacient zcela bez bolesti, což nemoc odlišuje od chronických bolestivých stavů.

• Bolest často vyvolá i lehký dotek kůže, holení, čištění zubů, žvýkání, mluvení nebo vítr a chlad na tváři.
• Záchvaty se mohou opakovat mnohokrát denně a v období zhoršení vést k tomu, že se člověk bojí jíst nebo si čistit zuby.
• Onemocnění probíhá v obdobích: fáze s častými záchvaty se střídají s obdobími měsíců až let bez obtíží.

U některých pacientů se v čase mění i lokalizace bolesti mezi jednotlivými větvemi nervu nebo se závažnost záchvatů postupně zvyšuje, což je důvodem k pravidelné kontrole u neurologa i mimo období akutního zhoršení.

Jak se odlišuje od bolesti zubů

Protože bolest často postihuje dolní čelist, řada pacientů si ji zpočátku plete se zubní bolestí a vyhledá zubaře, někdy i opakovaně, dříve než se stanoví správná diagnóza. Na rozdíl od zubní bolesti je neuralgie trojklaného nervu krátká, záchvatovitá, elektrizující a mezi záchvaty zcela odezní, zatímco zubní bolest bývá trvalejší, tupá až pulzující a souvisí s konkrétním zubem, který reaguje na teplo, chlad nebo poklep. Pokud stomatologické vyšetření nenajde příčinu v zubech, patří další vyšetření do rukou neurologa.

Diagnostika

Diagnóza se opírá především o typický popis bolesti, který je natolik charakteristický, že bývá klíčovým vodítkem. Neurolog doplní vyšetření magnetickou rezonancí mozku, aby vyloučil útlak nervu cévou, roztroušenou sklerózu nebo vzácněji nádor jako vyvolávající příčinu. Elektrofyziologická vyšetření se používají jen výjimečně, u nejasných případů.

Léčba

Základem léčby jsou léky původně vyvinuté na epilepsii, které tlumí přebuzení nervových vláken a u řady pacientů dokážou záchvaty výrazně omezit nebo zcela potlačit. Dávkování a volbu konkrétního léku řídí neurolog s ohledem na účinnost a snášenlivost. Pokud léky nestačí nebo způsobují nežádoucí účinky, existují chirurgické možnosti: mikrovaskulární dekomprese, při které se operačně oddálí céva tlačící na nerv, nebo méně invazivní výkony cílené přímo na nerv, například pomocí tepla, chemické látky nebo záření. Volba metody závisí na věku, celkovém zdraví a příčině zjištěné na magnetické rezonanci. U starších pacientů s dalšími přidruženými onemocněními lékaři obvykle upřednostňují méně invazivní výkony před náročnější mikrovaskulární dekompresí, protože nesou nižší riziko celkové zátěže organismu.

Život s nemocí

Protože bolest vyvolávají běžné denní činnosti, řada pacientů si obtíže postupně přizpůsobuje: jí měkčí stravu, žvýkání omezuje na zdravou stranu, obličej chrání před chladným větrem a vyhýbá se prudkým pohybům hlavy. Dlouhodobě neléčená nebo špatně kontrolovaná bolest může vést k úzkosti, depresi i sociální izolaci, protože strach z dalšího záchvatu ovlivňuje i běžné činnosti jako jídlo nebo rozhovor, proto je vedle farmakologické léčby důležitá i psychická podpora. Podpůrné pacientské skupiny a informace od odborníků na chronickou bolest mohou pomoci zvládat i psychickou zátěž spojenou s nepředvídatelností záchvatů. Většina pacientů díky správně nastavené léčbě dosáhne výrazné úlevy nebo úplného vymizení záchvatů.

Odlišení od jiných bolestí hlavy a obličeje

Kromě zubní bolesti je třeba neuralgii trojklaného nervu odlišit i od jiných příčin bolesti obličeje, jako je zánět vedlejších nosních dutin, poruchy čelistního kloubu nebo klastrová bolest hlavy postihující okolí oka. Pro neuralgii je typická právě krátkost záchvatu v řádu sekund, jeho vyvolání dotekem takzvané spouštěcí zóny a naprostá bezpříznakovost mezi záchvaty. Někteří pacienti si spouštěcí zónu na obličeji dokážou přesně ukázat a vědomě se jí při běžných činnostech vyhýbají, což může lékaři pomoci při stanovení diagnózy. Přesné odlišení má praktický význam, protože každý z těchto stavů se léčí jinak, a proto je u opakující se, nejasné bolesti obličeje vhodné vyšetření neurologem, případně ve spolupráci se stomatologem a otorinolaryngologem. Pravidelné sledování u neurologa navíc umožňuje léčbu v čase upravovat podle vývoje záchvatů a udržet co nejlepší rovnováhu mezi účinností léků a jejich snášenlivostí.