Nízký krevní tlak: příčiny, příznaky a co s tím dělat

Co je nízký krevní tlak

Krevní tlak vyjadřuje sílu, jakou krev tlačí na stěny tepen. Za nízký krevní tlak, odborně hypotenzi, se orientačně považuje hodnota pod 90 mmHg systolického (horního) nebo 60 mmHg diastolického (dolního) tlaku. Na rozdíl od vysokého krevního tlaku, kde je hlavním problémem dlouhodobé poškození cév, u nízkého tlaku záleží především na tom, zda způsobuje příznaky.

U řady lidí, zejména mladých štíhlých žen a vytrvalostních sportovců, je nízký tlak trvalým a zcela neškodným stavem bez jakýchkoli obtíží. Problém nastává, když tlak klesne natolik nebo tak rychle, že mozek a další orgány nejsou dostatečně prokrveny.

Na rozdíl od vysokého krevního tlaku, který se ve většině zemí sleduje a léčí podle jasně daných hodnot, u nízkého tlaku podobně jednotná hranice pro zahájení léčby neexistuje. Lékaři proto vždy posuzují konkrétního člověka v kontextu jeho věku, přidružených onemocnění a hlavně toho, zda mu nízký tlak způsobuje potíže.

Trvale nízký tlak bez potíží se v běžné praxi obvykle vůbec neléčí a nepovažuje se za nemoc, ale za individuální fyziologickou vlastnost daného člověka.

Rozhodující je proto vždy celkový klinický obraz, ne jediné naměřené číslo.

Typy nízkého tlaku

Podle okolností vzniku se rozlišuje několik typů hypotenze.

• Chronická asymptomatická hypotenze: trvale nižší tlak bez potíží, který nevyžaduje léčbu a je spíše individuální variantou normy.
• Ortostatická (posturální) hypotenze: výrazný pokles tlaku do jedné až tří minut po postavení se, způsobený tím, že tělo nestihne dostatečně rychle zvýšit cévní odpor. Je nejčastější příčinou závratí při vstávání, zejména u starších lidí, u kterých s sebou nese i vyšší riziko pádů a souvisejících zranění.
• Postprandiální hypotenze: pokles tlaku po jídle, kdy se krev přesouvá do trávicího systému, typický u starších lidí.
• Neurokardiogenní (vazovagální) hypotenze: náhlý pokles tlaku vyvolaný například dlouhým stáním, teplem, silnou bolestí nebo emocí, který může vést až ke krátké mdlobě.

Příčiny

Nízký tlak s příznaky může mít řadu příčin, od dočasných po dlouhodobé.

• Odvodnění, například při horečce, průjmu, zvracení nebo nedostatečném pití v horku.
• Léky, zejména na vysoký krevní tlak, diuretika, některá antidepresiva a léky na Parkinsonovu nemoc.
• Delší klid na lůžku, po kterém tělo dočasně hůře reguluje tlak při vstávání.
• Endokrinní onemocnění, například snížená funkce štítné žlázy nebo nedostatečnost nadledvin.
• Poruchy srdečního rytmu nebo srdeční vady, které snižují množství krve vypuzované srdcem.
• Poškození nervového systému ovlivňující regulaci tlaku, například u dlouhotrvající cukrovky nebo u některých neurologických onemocnění.
• Krvácení, i skryté, například do trávicího traktu.
• Prodloužené horko a velká ztráta tekutin pocením, například při intenzivním cvičení v horkém prostředí.

U lidí, kteří užívají více léků najednou, zejména starších pacientů, je vhodné čas od času s lékařem projít celý seznam léků a zvážit, zda některý z nich k nízkému tlaku nepřispívá.

Příznaky

Příznaky vznikají hlavně tehdy, když mozek a další orgány nejsou dostatečně prokrveny.

• Závrať a pocit na omdlení, zejména při rychlém vstávání ze sedu nebo lehu.
• Rozmazané vidění, tmavnutí před očima.
• Slabost a únava.
• Studený pot, bledost, nevolnost.
• Krátká ztráta vědomí (synkopa) u výraznějšího poklesu tlaku.
• Potíže se soustředěním u dlouhodobě nízkého tlaku.

Pokud se tyto příznaky opakují a omezují běžný život nebo vedou k pádům, zaslouží si vyšetření, i když hodnoty tlaku nejsou extrémně nízké.

U starších lidí mohou být příznaky méně jasné a projevit se spíše jako zmatenost nebo neobvyklá únava než klasická závrať, což může diagnózu ztížit. U mladých zdravých lidí s trvale nízkým tlakem bez potíží naopak často stačí jen vysvětlení, že jde o neškodnou variantu normy, a žádná další opatření nejsou nutná.

Diagnostika

Základem je opakované měření krevního tlaku vsedě nebo vleže a poté vestoje po jedné a po třech minutách, aby se ověřilo, zda jde o ortostatickou hypotenzi. Lékař se ptá na okolnosti, za kterých potíže vznikají, na užívané léky a přidružená onemocnění.

Podle podezřelé příčiny se doplňují další vyšetření: krevní testy včetně krevního obrazu a hormonů štítné žlázy, EKG při podezření na poruchu rytmu, případně dlouhodobé monitorování tlaku nebo EKG mimo ordinaci. U opakovaných nevysvětlených mdlob se provádí takzvaný tilt test, při kterém se sleduje reakce tlaku a tepu na naklonění těla na speciálním lůžku.

U starších pacientů nebo u lidí s cukrovkou lékař zvažuje i vyšetření funkce autonomního nervového systému, který krevní tlak automaticky reguluje, protože jeho porucha je jednou z méně známých, ale poměrně častých příčin opakované ortostatické hypotenze.

Výsledky měření se vždy hodnotí v kontextu, ne izolovaně, protože jedno naměřené nízké číslo bez příznaků obvykle žádnou léčbu nevyžaduje.

Co pomáhá a kdy je nutná léčba

U trvalého nízkého tlaku bez potíží léčba není potřeba. Pokud tlak způsobuje obtíže, první kroky spočívají v úpravě životního stylu.

• Dostatečný pitný režim, u některých lidí lékař doporučí i mírně vyšší příjem soli, pokud tomu nebrání jiné onemocnění.
• Pomalé vstávání, nejprve posadit se na okraj postele a chvíli počkat, než se člověk postaví.
• Kompresní punčochy podporující žilní návrat krve z nohou.
• Vyhýbání se dlouhému stání, horkým koupelím a přehřátí.
• Menší a častější jídla u lidí trpících poklesem tlaku po jídle, spolu s omezením velkého množství jednoduchých cukrů v jednom chodu.
• Přehodnocení léků, které tlak snižují, ve spolupráci s lékařem, nikdy ne svépomocně.

Pokud tato opatření nestačí a příznaky výrazně omezují běžný život, lékař může zvážit léky, které tlak zvyšují nebo zabraňují jeho poklesu, vždy je ale nutné nejprve vyřešit případnou vyvolávající příčinu.

U vazovagální hypotenze pomáhá naučit se rozpoznávat varovné příznaky, jako je náhlé zpocení nebo tmavnutí před očima, a v takové chvíli si co nejrychleji sednout nebo lehnout a zvednout nohy, čímž se dá mdlobě často předejít. U opakovaných záchvatů se lékař s pacientem společně snaží najít a pokud možno omezit konkrétní spouštěče, jako je dlouhé stání na horku nebo pohled na krev.