Obezita: příčiny, rizika a jak se hmotnost léčí

Co je obezita a jak se měří

Obezita je chronické onemocnění charakterizované nadměrným hromaděním tělesného tuku v míře, která zvyšuje riziko zdravotních komplikací. Orientačním ukazatelem je index tělesné hmotnosti (BMI), který se počítá jako hmotnost v kilogramech dělená druhou mocninou výšky v metrech. Hodnota BMI 25 až 29,9 se označuje jako nadváha, hodnota 30 a více jako obezita, která se dále dělí do stupňů podle závažnosti.

BMI má svá omezení, například u velmi svalnatých lidí nadhodnocuje riziko, protože nerozlišuje mezi tukem a svalovou hmotou. Proto se v praxi doplňuje o měření obvodu pasu, který lépe odráží množství rizikového tuku uloženého v oblasti břicha kolem vnitřních orgánů.

Podle Světové zdravotnické organizace patří obezita mezi celosvětově rostoucí zdravotní problémy a její výskyt se za poslední desetiletí v mnoha zemích včetně Česka výrazně zvýšil. Postihuje děti i dospělé a její důsledky se promítají nejen do zdraví jednotlivců, ale i do zátěže zdravotnických systémů.

Co stojí za vznikem obezity

Obezita vzniká, když je dlouhodobý energetický příjem vyšší než výdej, příčiny tohoto nepoměru jsou ale u jednotlivých lidí různé a často se kombinují.

• genetické predispozice ovlivňující metabolismus a pocit hladu a sytosti,
• stravovací návyky, zejména vysoký příjem energeticky bohatých, zpracovaných potravin,
• nedostatek pohybové aktivity a sedavý způsob života,
• nedostatek spánku a chronický stres, které ovlivňují hormonální regulaci chuti k jídlu,
• některá onemocnění, například snížená funkce štítné žlázy, nebo léky, jako jsou některá antidepresiva či kortikosteroidy,
• sociální a ekonomické faktory ovlivňující dostupnost zdravých potravin a možnosti pohybu.

Obezita proto není jen otázkou vůle nebo sebekázně, ale výsledkem složitého souhrnu biologických a prostředí ovlivňujících faktorů.

U menší části lidí s obezitou stojí v pozadí konkrétní hormonální onemocnění nebo vzácná genetická porucha, u naprosté většiny je ale výsledkem dlouhodobého nesouladu mezi denním příjmem a výdejem energie ovlivněného výše uvedenými faktory. Právě proto se přístup k jednotlivým pacientům může výrazně lišit a univerzální řešení neexistuje.

Zdravotní rizika spojená s obezitou

Nadměrné množství tělesného tuku zatěžuje organismus a zvyšuje riziko celé řady onemocnění:

• cukrovka 2. typu,
• vysoký krevní tlak a onemocnění srdce a cév, včetně infarktu a cévní mozkové příhody,
• některé druhy nádorových onemocnění,
• onemocnění kloubů, zejména kolen a kyčlí, v důsledku zvýšené zátěže,
• spánková apnoe a další dechové potíže,
• onemocnění jater spojené s hromaděním tuku,
• psychické potíže, včetně sníženého sebevědomí a deprese, které mohou být zesíleny i stigmatizací obézních lidí ve společnosti.

Riziko jednotlivých komplikací roste s mírou a délkou trvání obezity, i mírné snížení hmotnosti ale dokáže riziko znatelně omezit. Proto se lékaři při léčbě zaměřují nejen na samotné číslo na váze, ale především na celkové zdravotní riziko konkrétního pacienta a na zlepšení přidružených onemocnění, jako je vysoký krevní tlak nebo zvýšená hladina cukru v krvi.

Léčba: úprava stravy a pohybu

Základem léčby obezity je dlouhodobá, udržitelná úprava stravovacích návyků a zvýšení pohybové aktivity, ideálně pod vedením lékaře, nutričního terapeuta nebo obezitologa. Rychlé a extrémní diety obvykle vedou jen ke krátkodobému úbytku hmotnosti a časnému návratu k původní váze.

• Doporučuje se mírný, udržitelný energetický deficit ve stravě spíše než drastické omezení.
• Pravidelná pohybová aktivita, ideálně kombinace vytrvalostního a silového tréninku, podporuje úbytek tuku a udržení svalové hmoty.
• Důležitou součástí je i dostatek spánku a zvládání stresu, které ovlivňují hormonální regulaci chuti k jídlu.
• Podpora psychologa nebo terapeuta může pomoci se změnou dlouhodobých návyků a se vztahem k jídlu.

Skupinové programy nebo pravidelné konzultace s nutričním terapeutem zvyšují šanci na dlouhodobý úspěch, protože poskytují průběžnou zpětnou vazbu a pomáhají udržet motivaci i v obdobích, kdy se hmotnost přestává snižovat, což je při redukci hmotnosti běžný a očekávaný jev.

Léčba léky a chirurgie

U lidí, kterým samotná úprava životního stylu nestačí, existují další možnosti, vždy po posouzení lékařem, obvykle obezitologem nebo endokrinologem.

• Léky na obezitu, například z novější skupiny látek napodobujících střevní hormony (agonisté GLP-1), pomáhají snížit chuť k jídlu a jsou předepisovány u vybraných pacientů podle stanovených kritérií. Úhrada z veřejného zdravotního pojištění je omezena na stanovené skupiny pacientů a její podmínky se mění, aktuální stav je vhodné ověřit u lékaře nebo pojišťovny.
• Bariatrická (metabolická) chirurgie, například žaludeční bypass nebo rukávová resekce žaludku, je určena lidem s těžkou obezitou nebo obezitou spojenou se závažnými komplikacemi, u kterých ostatní léčba nebyla dostatečně účinná.

Ani léky, ani operace nenahrazují úpravu stravy a pohybu, jsou doplňkem, který má smysl jen v kombinaci s celkovou změnou životního stylu.

Po bariatrické operaci je nezbytná dlouhodobá péče, včetně pravidelných kontrol nutričního stavu a doplňování vitaminů a minerálů, protože změna anatomie trávicího traktu ovlivňuje vstřebávání živin. Rozhodnutí o operaci by mělo vždy předcházet důkladné posouzení multidisciplinárním týmem, který zahrnuje lékaře, nutričního terapeuta a psychologa.

Jak k obezitě přistupovat

Obezita je uznávána jako chronické onemocnění, které vyžaduje dlouhodobou péči podobně jako jiné chronické nemoci, ne jednorázové řešení. Realistickým cílem bývá i mírný úbytek hmotnosti, řádově pět až deset procent tělesné hmotnosti, který už dokáže znatelně snížit zdravotní rizika. Odsuzující postoj okolí obezitě nepomáhá, naopak odborná a citlivá podpora lékaře, nutričního terapeuta nebo psychologa zvyšuje šanci na dlouhodobě udržitelný úspěch.

Obezita u dětí

Obezita se stále častěji objevuje i v dětském věku, s obdobnými zdravotními riziky jako u dospělých, navíc s vyšší pravděpodobností, že obezita přetrvá i do dospělosti. U dětí se hodnotí pomocí percentilových grafů BMI podle věku a pohlaví, ne stejnou pevnou hranicí jako u dospělých, protože se tělesné složení v průběhu růstu mění.

U dětí je léčba založena téměř výhradně na úpravě rodinných stravovacích a pohybových návyků, léky ani chirurgické zákroky se u nich běžně nepoužívají, výjimky posuzuje vždy specializované pracoviště. Zapojení celé rodiny do zdravějšího životního stylu, ne jen samotného dítěte, výrazně zvyšuje šanci na úspěch a zároveň snižuje riziko, že se dítě bude kvůli hmotnosti cítit vyčleněné nebo stigmatizované.

Preventivní prohlídky u dětského lékaře jsou vhodnou příležitostí ke sledování růstové křivky a včasnému zachycení nastupující nadváhy, kdy bývá úprava návyků snazší než v pokročilejším stadiu obezity. Škola a volnočasové aktivity mohou zdravé návyky podpořit nabídkou pohybu a vyváženého stravování, jejich vliv ale nikdy plně nenahradí prostředí, které dítě zažívá doma.