Obrna lícního nervu: příznaky, příčiny a léčba

Co je obrna lícního nervu

Lícní nerv (nervus facialis) ovládá svaly mimiky na jedné polovině obličeje. Jeho obrna vede k tomu, že postižená strana obličeje ochabne: koutek úst klesá, oko se nedovírá, čelo se nedá na postižené straně svraštit. Nejčastější formou je takzvaná Bellova obrna, u které se ve většině případů nenajde jasná vyvolávající příčina, uvažuje se o souvislosti s reaktivací viru herpes simplex nebo jiné virové infekce, která způsobí zánětlivý otok nervu v jeho kostěném kanálu.

Vzácněji je obrna lícního nervu způsobena boreliózou, virem plané neštovice a pásového oparu (v takovém případě bývá provázena bolestivými puchýřky v uchu), zánětem středního ucha, úrazem nebo nádorem. Proto lékař u každé obrny pátrá i po těchto méně častých příčinách.

Bellova obrna se může objevit v jakémkoli věku, o něco častěji je popisována u těhotných žen a u lidí s cukrovkou. Postihuje jen malou část populace během života a ve většině případů jde o jednorázovou epizodu bez opakování.

Jak obrnu odlišit od mozkové příhody

Náhlé ochabnutí poloviny obličeje je jedním z hlavních varovných příznaků cévní mozkové příhody, a proto je pochopitelné, že lidé s obrnou lícního nervu vyhledávají neodkladnou péči. Klíčový rozdíl je v postižení čela: při cévní mozkové příhodě zůstává schopnost svraštit čelo na postižené straně zachována, protože horní část obličeje má nervové zásobení z obou mozkových hemisfér. Při obrně lícního nervu samotného je postiženo celé polovina obličeje včetně čela.

Toto odlišení ale nemá dělat laik sám doma. Při jakémkoli náhlém ochabnutí obličeje je vždy správné volat 155, protože rychlé rozpoznání a vyloučení cévní mozkové příhody je prioritou a rozhoduje o dalším postupu.

Příznaky

Kromě ochablosti obličeje se u obrny lícního nervu mohou objevit i další příznaky:

• neschopnost úplně zavřít oko na postižené straně, což zvyšuje riziko vysychání a poškození rohovky,
• pokles koutku úst a obtížné pískání či nafouknutí tváře,
• zvýšená citlivost na hluk na postižené straně způsobená obrnou drobného svalu ve středním uchu,
• porucha vnímání chuti na přední části jazyka,
• bolest za uchem, která obrnu často o den až dva předchází.

Příznaky se rozvíjejí obvykle během hodin až jednoho až dvou dnů, což je další rozdíl oproti cévní mozkové příhodě, kde příznaky vznikají náhle, během vteřin až minut.

Diagnostika

Diagnóza se stanovuje především na základě typického klinického obrazu a vyšetření lékařem, který ověří postižení čela a vyloučí jiné příčiny. Zobrazovací vyšetření mozku se provádí, pokud je průběh netypický, přidružují se jiné neurologické příznaky, nebo pokud se obrna nezlepšuje v očekávaném čase. Lékař také pátrá po možné borelióze, zvlášť pokud předcházelo přisátí klíštěte nebo je v okolí obrny patrné kožní zarudnutí, a po infekci pásovým oparem, pokud jsou přítomny puchýřky v uchu. Pokud je obrna doprovázena i dalšími neurologickými příznaky, jako je porucha citlivosti mimo oblast obličeje, dvojité vidění nebo porucha rovnováhy, je namístě podrobnější neurologické vyšetření včetně zobrazovacích metod, aby se vyloučila jiná příčina než periferní obrna lícního nervu.

Léčba

Léčba Bellovy obrny zahájená co nejdříve, ideálně do 72 hodin od vzniku příznaků, kortikosteroidy v tabletách zvyšuje pravděpodobnost úplného zotavení. Pokud je pravděpodobná souvislost s virem herpes, lékař může přidat i protivirový lék. Důležitou součástí léčby je ochrana oka, které se na postižené straně nedovírá: umělé slzy přes den, mastný oční gel na noc a v některých případech i krytí oka, aby nedošlo k jeho vysušení a poškození rohovky. V nejtěžších případech nedovírání oka lékař zváží i dočasné krycí brýle nebo pásku přes oko na noc, aby se rohovka chránila i během spánku.

Pokud je příčinou borelióza, léčí se odpovídajícími antibiotiky. Rehabilitace obličejových svalů, cvičení před zrcadlem a v některých případech i fyzioterapie mohou zotavení urychlit a pomoci předejít nežádoucím společným pohybům svalů, ke kterým může při hojení nervu dojít.

Vyhlídky na zotavení

Většina lidí s Bellovou obrnou se zotaví plně nebo téměř plně během několika týdnů až měsíců, zejména pokud byla léčba zahájena včas. U menší části pacientů přetrvává mírné oslabení nebo nežádoucí souhyby obličejových svalů, kdy se při úsměvu například nechtěně přivírá oko. Rizikovými faktory horšího zotavení jsou vyšší věk, cukrovka, velmi silná počáteční obrna nebo přidružená bolest za uchem. Opakovaná obrna na stejné straně nebo obrna postihující obě strany obličeje je vzácná a je vždy důvodem k důkladnějšímu pátrání po jiné příčině, například po sarkoidóze nebo borelióze.

Sledování v čase je proto důležitou součástí péče: pokud se stav do tří týdnů vůbec nezlepšuje nebo se naopak zhoršuje, lékař obvykle doplní další vyšetření, aby se ujistil, že nejde o vzácnější příčinu vyžadující odlišnou léčbu.

Rehabilitace obličeje

Vedle medikamentózní léčby a ochrany oka hraje důležitou roli i rehabilitace mimických svalů. Cvičení před zrcadlem, jemná masáž obličeje a v některých případech i fyzioterapie zaměřená na obličejové svaly mohou podpořit rovnoměrné zotavení a snížit riziko nežádoucích souhybů, ke kterým dochází, pokud se nervová vlákna při hojení částečně přeorganizují nesprávným způsobem. Fyzioterapeut nebo logoped se zkušeností s obrnou lícního nervu dokáže doporučit cvičení uzpůsobené konkrétní fázi zotavení, od uvolňovacích technik v akutní fázi po posilovací cviky později. Trpělivost je při rehabilitaci klíčová, protože nervová vlákna se hojí pomalu, řádově milimetry za den, a viditelné zlepšení proto přichází postupně v průběhu týdnů, nikoli ze dne na den. Sledování pokroku pomocí fotografií pořízených v pravidelných odstupech dokáže drobné zlepšení zachytit lépe než jen subjektivní dojem z každodenního pohledu do zrcadla. U dětí probíhá Bellova obrna obvykle s dobrými vyhlídkami na úplné zotavení, u kojenců je ale každá obrna obličeje důvodem k pečlivému vyšetření, protože příčiny i naléhavost mohou být v tomto věku odlišné. Rodiče by proto neměli asymetrii dětského obličeje sledovat sami doma déle, než je nutné, a raději vyhledat pediatra co nejdříve. Dospělí pacienti s dobrým průběhem se obvykle po dohodě s neurologem nebo praktickým lékařem vrací ke kontrolám v delších odstupech, dokud nedojde k úplnému zotavení nebo se neustálí případné mírné trvalé oslabení.