Poranění menisku: příznaky, diagnostika a léčba

Co je meniskus a jak se poraní

Meniskus je půlměsíčitá chrupavčitá destička uložená v kolenním kloubu mezi stehenní a holenní kostí. V každém koleni jsou dva menisky, vnitřní a zevní, a jejich úkolem je tlumit nárazy, rozkládat zátěž po ploše kloubu a přispívat k jeho stabilitě. Bez menisků by síla působící na koleno při chůzi, běhu nebo skoku dopadala na mnohem menší plochu kloubní chrupavky, což by ji rychleji opotřebovávalo.

K poranění menisku dochází dvěma základními způsoby. U mladších a sportovně aktivních lidí vzniká nejčastěji náhlým úrazem, typicky při otočení kolena se zatíženou nohou, dřepu s rotací nebo prudké změně směru při sportu. U starších dospělých vzniká trhlina menisku často pozvolna, jako součást degenerativních změn kolena, a může se objevit i bez jasného úrazu, například při obyčejném dřepnutí. Vnitřní meniskus je poraněn častěji než zevní, protože je pevněji fixován k okolním strukturám kolena a má menší volnost pohybu, což ho činí náchylnějším k poranění při rotačních pohybech.

Příznaky

Po akutním poranění se objevuje bolest na vnitřní nebo zevní straně kolenního kloubu, podle toho, který meniskus je postižen. Bolest se často zesiluje při dřepu, chůzi ze schodů nebo delším sezení s ohnutým kolenem. Mezi další příznaky patří:

• otok kolena, který se u akutního poranění rozvíjí obvykle během několika hodin až jednoho dne,
• lupání, praskání nebo pocit něčeho volného v kloubu,
• bolest při dřepu, otáčení kolena nebo chůzi ze schodů,
• pocit, že se koleno na okamžik zablokuje nebo nejde plně narovnat, takzvané zaseknutí kloubu,
• u degenerativních trhlin bývají příznaky mírnější, ale déletrvající, s postupně narůstající bolestí a otoky po zátěži.
• citlivost při tlaku podél kloubní štěrbiny, tedy v místě, kde se meniskus nachází.

Jak probíhá diagnostika

Lékař vychází z popisu úrazu nebo obtíží a klinického vyšetření kolena, při kterém testuje bolestivost při pohmatu a provádí specifické manévry, jež u poraněného menisku vyvolávají bolest nebo lupání. Rentgen meniskus přímo nezobrazí, protože jde o chrupavčitou tkáň, ale pomáhá vyloučit jiné příčiny bolesti kolena, například artrózu nebo zlomeninu. Klinické testy prováděné lékařem, jako je otáčení bérce při ohnutém koleni, mohou napovědět, zda je pravděpodobné poranění menisku, definitivní potvrzení ale přináší až magnetická rezonance nebo přímý pohled při artroskopii. Přesné zobrazení poraněného menisku umožňuje magnetická rezonance, která se indikuje při přetrvávajících nebo nejasných potížích. Nález na magnetické rezonanci se vždy hodnotí ve spojení s příznaky, protože drobné degenerativní trhliny menisku se nacházejí i u řady lidí bez jakýchkoli obtíží, zejména ve vyšším věku.

Léčba

Volba léčby závisí na typu trhliny, věku pacienta, míře obtíží a na tom, zda kloub blokuje pohyb.

• Konzervativní léčba, tedy klid, chlazení, protizánětlivé léky a postupná cílená rehabilitace se zaměřením na posílení svalstva kolem kolena, je vhodná u menších trhlin, zejména degenerativních, a u mnoha lidí přinese dostatečnou úlevu bez operace.
• Artroskopická operace se zvažuje, pokud trhlina způsobuje mechanické blokování kolena, potíže přetrvávají navzdory poctivé rehabilitaci, nebo jde o typ trhliny s dobrou šancí na zhojení šitím. Při zákroku chirurg buď poškozenou část menisku ošetří šitím se snahou zachovat tkáň, nebo, pokud šití není možné, odstraní jen postiženou část. Šance na úspěšné zhojení sešité trhliny závisí na jejím umístění, protože okrajová část menisku má lepší prokrvení a hojí se snáze než jeho vnitřní, méně prokrvená část.
• U starších dospělých s degenerativní trhlinou a současnou artrózou kolena přináší operace často podobný výsledek jako poctivá rehabilitace, proto se u nich obvykle nejprve zkouší konzervativní postup. Rozhodnutí mezi operací a rehabilitací by mělo vždy vycházet z konkrétního nálezu, věku, celkové aktivity pacienta a z toho, jak dlouho a jak moc ho potíže omezují v běžném životě.

Rehabilitace a návrat k zátěži

Ať už se meniskus léčí konzervativně, nebo operačně, klíčovou roli hraje rehabilitace zaměřená na obnovu rozsahu pohybu, posílení stehenního svalstva a nácvik správného pohybového stereotypu. Po zašití menisku bývá návrat k plné zátěži pozvolnější než po pouhém odstranění poškozené části, protože tkáň potřebuje čas na zhojení. Konkrétní tempo rehabilitace a návratu ke sportu určuje ošetřující lékař nebo fyzioterapeut podle typu zákroku a průběhu hojení. V prvních týdnech se často doporučuje používání berlí nebo omezené zatěžování nohy, aby se dané tkáni dal dostatečný prostor ke zhojení bez rizika nového poškození.

Prevence

Riziko akutního poranění menisku snižuje dobře zvládnutá technika pohybu při sportu, zejména doskoků a otáčení, přiměřené rozcvičení před zátěží a posílené stehenní a hýžďové svalstvo, které stabilizuje koleno. Zvlášť u sportů se změnami směru, jako je fotbal nebo lyžování, pomáhá i cílený trénink rovnováhy a nervosvalové koordinace. U degenerativních trhlin, které souvisejí s opotřebením kloubu, pomáhá udržování přiměřené tělesné hmotnosti a pravidelný, kloubům šetrný pohyb, jako je plavání nebo jízda na kole, který svalstvo kolem kolena posiluje bez nadměrného zatížení kloubu. Důležité je i nepodceňovat rozcvičení před sportovní aktivitou, protože studený a nedostatečně připravený sval a kloub jsou k poranění náchylnější.

Meniskus a artróza kolena

Meniskus a kloubní chrupavka spolu úzce souvisejí, protože poškozený meniskus přenáší zátěž nerovnoměrně a nadměrně zatěžuje určitá místa kloubní chrupavky, což může urychlovat její opotřebení. Proto se u lidí po odstranění větší části menisku v dřívějších letech v pozdějším věku o něco častěji objevuje artróza kolena než u lidí se zachovaným meniskem. Toto poznání vedlo k tomu, že se dnes chirurgové snaží meniskus zachovat a šít vždy, kdy je to technicky možné, místo aby ho rutinně odstraňovali.

U starších dospělých s degenerativní trhlinou menisku a současně už přítomnou artrózou kolena je situace složitější, protože obtíže mohou pramenit z obou příčin najednou a operace samotného menisku nemusí bolest kolena zcela vyřešit. V takových případech je rozhodnutí o vhodné léčbě obzvlášť individuální a vyžaduje pečlivé zvážení ortopedem. Rozhovor s lékařem o reálném očekávání od operace pomáhá předejít zklamání, pokud operace bolest zmírní, ale zcela neodstraní.