Syndrom karpálního tunelu: příznaky, příčiny a léčba

Co je syndrom karpálního tunelu

Karpální tunel je úzký kanál na dlaňové straně zápěstí, tvořený zápěstními kůstkami a vazivovým páskem, kterým prochází střední nerv spolu se šlachami ohýbačů prstů. Pokud se v tomto prostoru zvýší tlak, ať už otokem šlach, nebo zúžením kanálu, dochází k útlaku středního nervu. Vzniká tak syndrom karpálního tunelu, nejčastější takzvaný úžinový syndrom postihující periferní nervy.

Postihuje ženy častěji než muže a riziko roste s věkem. Odhaduje se, že syndrom karpálního tunelu se v určité fázi života objeví u nezanedbatelné části dospělé populace, což z něj dělá jeden z nejčastěji řešených problémů ruky v ambulancích neurologů a ortopedů. Střední nerv zajišťuje citlivost palce, ukazováku, prostředníku a poloviny prsteníku a ovládá i část svalů palce, proto se útlak projevuje právě v této oblasti ruky. Malíček a přilehlá polovina prsteníku nervovým zásobením středního nervu nejsou, proto brnění postihující i malíček obvykle svědčí spíše pro jinou příčinu než syndrom karpálního tunelu.

Příznaky

Nejtypičtějším příznakem je brnění, mravenčení nebo pocit necitlivosti v palci, ukazováku, prostředníku a přilehlé polovině prsteníku. Charakteristické je, že potíže zpočátku často budí ze spánku a zlepší se po zatřepání rukou. Mezi další příznaky patří:

• bolest zápěstí, dlaně nebo předloktí, někdy vystřelující směrem k rameni,
• pocit neobratnosti ruky, upouštění drobných předmětů,
• zhoršení potíží při činnostech se zápěstím v ohnuté nebo natažené poloze, například při řízení, telefonování nebo držení knihy,
• v pokročilých případech slabost a viditelné ubývání svalstva v oblasti bříška palce.
• potíže s jemnými úkony vyžadujícími přesný úchop, jako je zapínání knoflíků nebo práce s drobnými předměty.

Zpočátku bývají příznaky přechodné a mizí samy, s postupujícím útlakem se ale mohou stát trvalými. Někteří lidé si všímají i pocitu otoku prstů, i když viditelný otok objektivně chybí, a zhoršení citlivosti může zpočátku kolísat podle denní aktivity ruky.

Příčiny a rizikové faktory

Syndrom karpálního tunelu vzniká nejčastěji kombinací faktorů, u části lidí se přesná příčina nenajde. Mezi rizikové faktory, tedy okolnosti, které pravděpodobnost vzniku zvyšují, patří:

• opakované a jednostranné pohyby zápěstí, časté u některých profesí a činností, jako je práce s vibračními nástroji nebo dlouhodobé psaní s nesprávně podepřeným zápěstím,
• těhotenství, kdy zadržování tekutin dočasně zvyšuje tlak v karpálním tunelu; potíže po porodu obvykle samy odezní,
• snížená funkce štítné žlázy,
• cukrovka, zejména při dlouhodobě špatně kontrolované hladině cukru v krvi,
• obezita,
• revmatoidní artritida a další stavy postihující klouby a šlachy zápěstí,
• dřívější zlomenina zápěstí.
• menopauza a hormonální změny, které mohou ovlivňovat zadržování tekutin v těle.

Jak probíhá diagnostika

Diagnózu stanoví lékař na základě typického popisu potíží a klinického vyšetření, při kterém testuje citlivost a sílu ruky a provádí specifické manévry vyvolávající brnění, například poklep na zápěstí nebo dlouhodobé udržení zápěstí v ohnuté poloze. Potvrzujícím vyšetřením je elektromyografie (EMG), měření rychlosti vedení nervového vzruchu, které ukáže míru a závažnost útlaku nervu a pomáhá odlišit syndrom karpálního tunelu od jiných příčin brnění ruky, například útlaku nervu v oblasti krční páteře. Vyšetření je nebolestivé, i když mírně nepříjemné, a jeho výsledek pomáhá lékaři i rozhodnout, zda vystačí konzervativní léčba, nebo je vhodnější rovnou zvážit operaci. Lékař při vyšetření zohledňuje i to, jak dlouho příznaky trvají a jak výrazně omezují běžné denní činnosti, protože tyto informace spolu s výsledkem EMG utvářejí celkový obraz závažnosti.

Léčba

Volba léčby závisí na závažnosti a délce trvání potíží.

• Mírné a čerstvé potíže se léčí nošením dlahy fixující zápěstí v neutrální poloze, zejména přes noc, a omezením činností, které příznaky vyvolávají. Pomoci může i úprava pracovního místa a přestávky při opakovaných pohybech zápěstí.
• Léky proti bolesti a zánětu mohou zmírnit nepříjemné pocity, na samotný útlak nervu ale mají omezený vliv.
• Lékař může navrhnout obstřik kortikosteroidem do oblasti karpálního tunelu, který přináší dočasnou úlevu, zejména u mírnějších forem.
• Pokud konzervativní léčba nezabírá, nebo je nález na EMG závažnější, řeší se stav operací, při které se protne vazivový pásek tvořící strop karpálního tunelu a uvolní se tlak na nerv. Jde o krátký, běžně prováděný zákrok s dobrými výsledky, zvlášť pokud se provede dříve, než dojde k trvalému poškození nervu. Provádí se buď klasickým otevřeným řezem, nebo endoskopicky přes menší kožní řez, obě metody mají srovnatelně dobré dlouhodobé výsledky a volbu obvykle určuje operující chirurg podle konkrétního nálezu.

Prevence a úprava zátěže

Riziko syndromu karpálního tunelu snižuje střídání činností zatěžujících zápěstí, ergonomické uspořádání pracovního místa s podloženým zápěstím v neutrální poloze, pravidelné přestávky při opakované práci rukama a protahování zápěstí a prstů. U lidí s cukrovkou nebo poruchou štítné žlázy pomáhá dobrá kontrola základního onemocnění. Vhodné je i pravidelné protahování zápěstí a prstů během dne, zejména při práci vyžadující dlouhé, nepřerušované zapojení ruky. Pokud potíže souvisejí s těhotenstvím, obvykle samy ustoupí po porodu, a než k tomu dojde, může pomoci dlaha na noc a omezení otoků, například zvednutím ruky. U práce vyžadující opakované silové pohyby zápěstí pomáhá i střídání ruky, pokud je to možné, a používání nástrojů s ergonomickou rukojetí, která snižuje potřebnou sílu úchopu.

Zotavení a návrat k běžným činnostem

Po zahájení léčby dlahou a úpravou zátěže se u mírných forem potíže zlepšují postupně během několika týdnů. Důležité je dlahu nosit důsledně podle doporučení, protože nepravidelné nošení výsledek zpomaluje. Pokud lékař zvolí operační řešení, drobný zákrok obvykle umožňuje návrat k lehčím činnostem během několika dnů, zatímco plná síla úchopu a zapojení do fyzicky náročnější práce se vrací postupně v průběhu několika týdnů.

U dlouhodobě neléčeného syndromu s výrazným poškozením nervu bývá zotavení po operaci pomalejší a citlivost i síla se nemusí vrátit zcela do původního stavu, což je další důvod, proč se potíže nevyplácí dlouho odkládat. Fyzioterapie po operaci, zaměřená na postupné rozcvičení zápěstí a posílení ruky, pomáhá urychlit návrat k běžným činnostem a snižuje riziko dlouhodobé ztuhlosti jizvy. Většina lidí se po zákroku vrací k plnohodnotnému používání ruky bez trvalých omezení.