Uzly štítné žlázy: kdy jsou neškodné a kdy vyžadují vyšetření

Co jsou uzly štítné žlázy

Uzel štítné žlázy je ložisko tkáně, které se svou strukturou liší od okolní žlázy. Může jít o nahromadění koloidu, cystu vyplněnou tekutinou, benigní nádor z buněk žlázy nebo vzácněji o zhoubný nádor. Uzly jsou velmi časté, s věkem přibývají a při podrobném ultrazvukovém vyšetření je najde lékař u značné části dospělé populace, výrazně častěji u žen.

Většina uzlů nezpůsobuje žádné potíže a odhalí se náhodně, buď při vyšetření krku kvůli jiné příčině, nebo si je všimne sám pacient či jeho okolí jako vyklenutí na krku. Jen menší část uzlů produkuje nadbytečné množství hormonů a vede k příznakům zvýšené činnosti štítné žlázy.

Rozlišuje se uzel solitární, tedy osamocený, a uzlovitá struma, kdy je žláza zvětšená a obsahuje více uzlů najednou. Uzly mohou být pevné (solidní), tekutinou vyplněné (cystické) nebo smíšené, což se hodnotí právě ultrazvukem a spolu s dalšími znaky pomáhá odhadnout povahu nálezu.

Příčiny vzniku

Přesná příčina vzniku jednotlivého uzlu často zůstává neznámá, k jeho tvorbě ale přispívá několik faktorů.

• Nedostatek jódu v minulosti byl v Česku hlavní příčinou uzlovité strumy, dnes je díky jodizaci soli výrazně méně častý.
• Zánět štítné žlázy, například autoimunitní zánět (Hashimotova tyreoiditida), může vést k nerovnoměrné struktuře žlázy s uzlovitými ložisky.
• Genetická predispozice, uzly se v rodinách vyskytují častěji.
• Ozáření krku v minulosti, například v dětství kvůli jiné nemoci, zvyšuje riziko jak uzlů, tak zhoubného nádoru.

Přítomnost uzlu sama o sobě není důvodem k obavám, protože drtivá většina je nezhoubná a nemění se roky.

Vyšší riziko zhoubného onemocnění mají uzly u mladých lidí do 20 let, u mužů obecně, u lidí s ozářením krku v anamnéze a u těch, kteří mají v rodině výskyt zhoubných nádorů štítné žlázy nebo vzácných dědičných syndromů. Tyto okolnosti lékař vždy zohledňuje při rozhodování, jak podrobně bude uzel dále vyšetřovat.

Kdy uzel způsobuje příznaky

Malé uzly zpravidla nezpůsobují žádné příznaky. Potíže se objevují až u větších uzlů nebo pokud produkují nadbytek hormonů.

• Vyklenutí nebo zduření na přední straně krku, viditelné nebo hmatné.
• Pocit tlaku v krku, obtížnější polykání nebo dušení při velmi velké strumě.
• Chrapot, pokud uzel tlačí na nerv zásobující hlasivky, což je varovný příznak vyžadující vyšetření.
• Příznaky zvýšené činnosti štítné žlázy u takzvaného toxického uzlu: bušení srdce, hubnutí, neklid, třes.

Naprostá většina lidí s uzlem ale nemá žádné příznaky a uzel se objeví jen jako nález na zobrazovacím vyšetření prováděném z jiného důvodu.

Vzácně může do cystického uzlu dojít ke krvácení, což se projeví náhlou bolestí a rychlým zvětšením v místě uzlu. I když to vypadá dramaticky, obvykle jde o neškodnou komplikaci nezhoubné cysty, přesto je vhodné takový stav nechat vyšetřit, aby se odlišil od jiných příčin náhlého zduření na krku.

Vyšetření a punkce

Základním a nejdůležitějším vyšetřením je ultrazvuk štítné žlázy. Lékař hodnotí velikost uzlu, jeho tvar, ohraničení, strukturu a prokrvení. Podle typických ultrazvukových znaků se odhaduje riziko, že jde o zhoubný nádor, a rozhoduje se, zda je vhodná biopsie.

Tenkojehlová aspirační biopsie je odběr buněk z uzlu tenkou jehlou pod ultrazvukovou kontrolou, obvykle bez nutnosti umrtvení, protože jde o krátký a málo bolestivý výkon. Vzorek se vyšetří pod mikroskopem cytologem. Výsledek se řadí do standardizovaných kategorií od jednoznačně nezhoubného přes nejasný nález až po podezřelý nebo zhoubný. U nejasných nálezů se biopsie někdy opakuje nebo se doplňují další testy.

Doplňkově se vyšetřují hormony štítné žlázy v krvi (TSH, případně T3 a T4), aby se zjistilo, zda uzel ovlivňuje činnost žlázy.

Pokud je TSH snížený, což ukazuje na možnou nadměrnou činnost uzlu, doplňuje se scintigrafie štítné žlázy. Uzel, který na scintigrafii vychytává izotop výrazně více než okolní tkáň, takzvaný horký uzel, bývá téměř vždy nezhoubný a biopsie se u něj obvykle neprovádí, protože riziko zhoubného nádoru je u tohoto typu velmi nízké.

Léčba a sledování

Přístup se odvíjí od velikosti uzlu, ultrazvukového nálezu a výsledku biopsie.

• Sledování je nejčastějším postupem u malých uzlů s nízkým rizikem. Kontrolní ultrazvuk se opakuje v odstupu měsíců až let podle doporučení lékaře, při růstu nebo změně vzhledu se vyšetření zopakuje dřív.
• Léčba zvýšené činnosti štítné žlázy u toxického uzlu se řeší podobně jako jiné formy hypertyreózy, tedy léky, radiojódem nebo operací.
• Chirurgické odstranění se doporučuje při podezřelém nebo zhoubném nálezu biopsie, při uzlu, který dělá potíže tlakem na okolí, nebo pokud si to pacient přeje kvůli nejistotě z opakovaně nejasného výsledku.

Náhrada hormonu levotyroxinem samotná růst uzlu neovlivňuje a dnes se k tomuto účelu běžně nepoužívá.

U velkých cyst, které dělají potíže tlakem, se někdy zkouší jejich odsátí jehlou, tekutina se ale může znovu nahromadit a definitivní řešení pak přináší až operace. U zhoubného nádoru následuje po operaci podle typu a rozsahu nádoru někdy i doplňková léčba radiojódem, která má zničit případné zbylé nádorové buňky ve zbytku tkáně nebo v mízních uzlinách.

Život s nálezem uzlu

Zjištění uzlu na štítné žláze bývá pro mnoho lidí zneklidňující, i když jde ve velké většině případů o neškodný nález. Důležité je dodržovat doporučený harmonogram kontrol u endokrinologa a nevynechávat je, i když člověk žádné potíže nemá.

Přiměřený příjem jódu ve stravě, například prostřednictvím jodizované soli a mořských ryb, podporuje zdravou funkci štítné žlázy. Nadměrné dávky jódu z doplňků stravy naopak mohou činnost žlázy narušit, a jejich užívání je proto vhodné probrat s lékařem. Kouření zvyšuje riziko strumy i některých komplikací a jeho omezení nebo ukončení má na štítnou žlázu příznivý vliv.

Psychická zátěž z nejistoty kolem nálezu je běžná a zcela pochopitelná. Pomáhá mít jasný plán kontrol domluvený s lékařem a vědět, na jaké změny je třeba dávat pozor mezi jednotlivými vyšetřeními, tedy zejména na rychlý růst, změnu hmatného nálezu nebo nové příznaky, jako je chrapot či potíže s polykáním. Většina lidí s nezhoubným uzlem žije bez omezení běžný život a nález se u nich v čase vůbec nemění.